U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VODA UMOCŇUJE KRÁSU zahrady
Kategorie: Zahrada | Autor: rb
STYL
Zahrada by neměla být jen užitkovou plochou, na níž se tísní záhony zeleniny, skleník a pár stromů či keřů a kde pravidelně o víkendech či dovolených vypouštíme duši. Měla by být i místem, kde lze vnímat krásu. Není lepší relaxace, než se pohodlně usadit a sledovat proměnlivou svěží vodní hladinu zrcadlící zeleň i barvy květin, naslouchat hlasům ptactva, anebo i šumění vody v pohybu. Není důležité, zda jde o potůček, uměle vybudovaný přepad, vodopád nebo fontánku, důležitý je pohyb. Chvíle s vodou jsou uklidňující, ba přímo léčivé. Teď samozřejmě není řeč o bazénech a nádržkách se sportovním zaměřením (ty jsou léčivé z jiných důvodů). Hovoříme o menší vodní ploše, obklopené kapradím, trávami, vodními a bahenními rostlinami, o jezírku s lekníny – a možná i s tajemstvím.
Jde o trvalé řešení?
Nejlépe jsou na tom chataři a chalupáři, jimž přes zahradu teče potůček, anebo vyvěrá pramen. Ti mají řešení podstatně usnadněné. Ostatní se často do budování vodního dílka nehrnou, protože se domnívají, že jde o akci příliš nákladnou. Není to však tak docela pravda, vodní nádrže lze pořídit i levně. Záleží na tom, pro jaké dílko se rozhodneme. Variant je několik. Pokud chceme postavit jezírko “na věčné časy”, lze uvažovat o betonu. Stavba však je pracná a vyžaduje přece jen určitou zkušenost (aby voda neprosakovala, připravujeme beton hodně mastný). Budeme-li stavět v sypkém, písčitém terénu, vyplatí se před betonováním udělat ve výkopu základy z hrubšího štěrku s betonem, aby se povrch nádrže nepoškodil pozdějším sesedáním půdy. Teprve pak položíme první, zhruba 7 cm tlustou vrstvu betonu (namíchaného v poměru 1 : 4), na ni armaturu z drátěného pletiva a pak druhou, asi deseticentimetrovou vrstvu betonu. S tloušťkou betonu musíme počítat už při kopání nádrže, která nemusí být nijak hluboká, postačí 40 až 50 cm. Pokud však v ní chceme pěstovat lekníny, měli bychom počítat s hlubšími šachtami, do nichž lze květiny umístit trvale nebo do nádob, které na zimu vyjmeme a uskladníme ve sklepě.
Jíl pro trpělivé
Další možností je stavět z jílové mazaniny. Jde sice o levný, ekologicky vhodný materiál, ale problémů je s ním víc než při stavbě z rovněž ekologicky nezávadného betonu. Ten koupíme v každých stavebninách nebo obchodě pro kutily. Kvalitní jíl však aby člověk pohledal. Kromě toho naše stavba – i když se rozhodneme třeba jen pro jezírko 2 x 2 m – spolkne víc než jedno kolečko jílu, a tak ji může značně prodražit doprava. Práce s tímto materiálem rozhodně není z nejrychlejších. Pokud chceme, aby dno bylo skutečně nepropustné a přežilo bez úhony teplotní rozdíly mezi letními vedry a zimními mrazy, vyplatí se nechat jíl, rozetřený na lepence zhruba ve vrstvě 30 až 40 cm, jednu zimu přemrznout a teprve na jaře následujícího roku zpracovávat (mazaninu pro základní vrstvu můžeme pro větší pevnost základu kombinovat s plevami, popřípadě s jemnou slámovou řezankou). Mezi další, zhruba šesticentimetrové vrstvy jílu, tentokrát už čistého, vkládáme pásy fólie (u menších nádrží postačí dvě, tři zaručí větší pevnost a nepropustnost u větších). Stavíme pomalu, každá vrstva jílové mazanice musí několik dnů tuhnout a vyzrávat.
Zázraky na počkání
Ten, kdo chce blahodárné působení vody v zahradě zažít co nejdříve, pokud možno ještě letos, sáhne po nejrychlejší a nejjednodušší variantě, což je stavba jezírka s použitím fólie. Lze ji zakoupit v každém větším obchodě se zahradnickými potřebami v tloušťce od 0,4 až do téměř 2 mm. Nevyplatí se šetřit, tlustší fólie vydrží několikanásobně déle. Vypočítáme si optimální velikost a tvar budoucí vodní plochy (musíme samozřejmě počítat nejen s její plochou, ale i hloubkou). Pokud neseženeme fólii požadovaného tvaru, slepíme ji speciálním lepidlem, které nám doporučí ve specializovaných obchodech. Lze využít i služeb odborníků, kteří se na tyto práce specializují, silnou fólii mohou spojit i firmy svařující linolea. Fólie nejvíc trpí v místech, kde přechází z vody na souš. Ve vodě se ani v nejteplejších dnech nezahřeje na více než 30 °C, což je teplota, která ji nemůže poškodit. Tam, kde by na ni přímo pražilo slunce, se však může ohřát až na 100 °C a začít se tavit. Proto je nutné se o tuto pasáž dobře postarat. Jeden konkrétní námět vám nabízíme v následujícím rozhovoru.
