U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Vltavotýnské dvorky
Kategorie: Nakonec | Autor: Marie Rubešová
Týn nad Vltavou má zajímavou historii. Již ve 13. století zde byl vystavěn dřevěný most, první v jižních Čechách, a Týn se díky tomu stal překladištěm soli, jež se přivážela po “zlaté stezce” z alpských zemí. Vltavotýnsko bylo také až do poloviny minulého století centrem
Dnes je Týn významným střediskem kulturního dění celé oblasti. Připomeňme bohatou tradici ochotnického spolku Vltavín, který vedle klasického divadelního prostoru využívá v létě také přírodní divadlo s otáčivým hledištěm, je zde zajímavé muzeum s expozicí historických loutek a vltavínů, dobře zásobená knihovna, v níž nechybí Internet. Nás však přivedla do Týna informace o kráse městské galerie, která vznikla v gotickém domě na náměstí právě před pěti roky. Tento Art club funguje celoročně, ale nejznámější jsou prázdninové Vltavotýnské výtvarné dvorky, jejichž šestý ročník byl zahájen právě v sobotu 1. července. Ne, nejde o překlep. Nesrovnalost v počtu “dvorků” nám vysvětlila Marie Hanušová, šéfka galerie. “První letní setkání výtvarníků se odehrálo skutečně už o rok dříve, než vznikla galerie. Žili jsme s manželem v Praze, ale tady jsme si koupili v roce 1990 chaloupku. A když byl dva roky nato rozpuštěn Svaz výtvarných umělců v Mánesu, kde jsem osmadvacet roků pracovala, odešli jsme do Týna. V sousedství našeho domku vznikla kavárna a my jsme si ji pronajali. Už ta se stala malou výstavní síní. Zvali jsme malíře z tohoto regionu, mezi prvními byli František Peterka, Jiří Ptáček, Miroslav Konrád nebo sochař Stanislav Zadražil, ale postupně se hlásili i Pražáci, s nimiž jsem v Mánesu léta spolupracovala. Zájem byl veliký, a tak jsme v létě roku 1995 využili také přilehlého dvorku. Odtud název, který jsme zachovali. Přesto jsme po dvou letech museli s touto aktivitou skončit, protože nájem kavárny byl příliš vysoký,” vzpomíná Marie Hanušová. V té době nastupoval do funkce starosta Jiří Eisenvort. Rozhodl se proměnit dům, sousedící s radnicí, v Městskou galerii a oslovil Marii Hanušovou a Miloše Březinu, zda by neměli chuť pokračovat v nových prostorách. Souhlasili. Ale nakonec se do práce dala paní Marie sama. Manžel jí na jaře roku 1996 zemřel. “Právě starost o galerii, která rychle rostla do krásy, mě podržela. Věnuji se jí skutečně naplno.” Co ono “naplno” znamená? Přestože jsou na dveřích uvedeny otevírací hodiny, návštěvníci už vědí, že mohou zazvonit u dvoří domku v ulici za rohem a budou vyslyšeni. Paní Marie přichází provést milovníky výtvarného umění kdykoliv, ať je pátek nebo svátek. Vždyť právě o víkendech přijíždějí do okolí chalupáři, místním přijede návštěva, anebo se přihlásí skupina dětí, které jsou někde na škole v přírodě nebo na táboře. A když neprovází hosty, připravuje dramaturgii dalších výstav, jedná s výtvarníky nebo se sponzory, bez nichž by nemohla nabídnout prezentaci obrazů, grafik nebo i soch zdarma. “Na organizaci prvních dvou letních výstav, na nichž se setkává čtyřicet až padesát umělců, přispělo město. Další ročníky zabezpečili sponzoři z místních podniků a tradičně iz elektrárny v Temelíně. A letos nám už druhým rokem přispěl Okresní úřad v Českých Budějovicích. Je to uznání a důkaz toho, že působnost našich výstav přesahuje hranice regionu.” Velmi ji těší také fakt, že k desítkám špičkových výtvarníků, ať je to Jiří Anderle, Adolf Born, Vladimír Komárek, Oldřich Kulhánek, Kristián Kodet, Vladimír Preclík, Josef Velčovský, Olbram Zoubek či další, přibývají každým rokem i mladí absolventi uměleckých škol. Chtějí zažít neopakovatelnou atmosféru vltavotýnských setkání, umocněnou krásou galerie i města na Vltavě. Místostarostka Danuše Polatová přidala i další argument. “Musím říci za sebe, ale iza většinu malířů, jichž se zde od otevření Art clubu vystřídalo více než dvě stě, že Marie Hanušová je jedna z nejlepších galeristek v České republice. A ti, kteří mají zkušenosti s vystavováním v zahraničí, dodávají, že nejen v České republice.” Zveme do Týna srdečně inaše čtenáře.
