U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Vlci a medvědi v naší přírodě
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
V době letních i zimních dovolených bývá mezi veřejností přetřásána otázka bezpečnosti v našich horách před největšími evropskými šelmami: vlky a medvědy.
Ulidí stále přetrvává představa o jejich bezmezné krvežíznivosti, když potkají člověka. Čas od času tyto obavy ještě umocňují neověřené novinářské zprávy, hrůzostrašně vylíčené a zbytečně dramatizované.
Čeho se máme v dnešní době nejvíce v naší přírodě obávat, jsou toulaví psi. Dostaneme-li se v nepřehledném terénu do leče dvou zdivočelých pytlačících vlčáků, jde opravdu o zdraví a někdy můžeme dopadnout hodně špatně. Potvrzují to zprávy z Ruska, kde jsou leckde smečky zdivočelých psů postrachem lidí v celých krajích.
Vraťme se však do naší přírody k vlkům a medvědům, kteří se pohybují v hlubokých lesích na severovýchodě naší vlasti nebo se do ní spíše zatoulávají. Zdravého vlka se v přírodě bát nemusíme. Je to velice plachý, inteligentní tvor, jenž si pečlivě střeží, aby ho člověk vůbec nezahlédl. V pohybu na lovu bývá převážně jen za šera a v noci. Mlha, déšť ho také přivádějí k aktivitě. Pokud je sytý, raději odpočívá a šetří si svoji energii. Přes léto žije vlk zpravidla jen v rodinné smečce, tj. vlčí pár s mláďaty, někdy ještě také s loňskými. Teprve v zimě se tyto rodiny sdružují do většího společenství, aby snadněji získávali kořist.
Zahlédnout vlka v přírodě je opravdu vzácnost a pokud se to podaří, tak spíše dílem velké náhody. Celý život jsem se při svých cestách po horách snažil vlky vystopovat a pozorovat, ale nedařilo se mi z nich vidět ani chlup, jen jejich stopy. Nečekaně však přišel okamžik, na který jsem tak dlouho čekal. Sledoval jsem v Rudohoří za večerního šírání na úbočí jedné doliny jelení říji. Domníval jsem se, že vzrušující podívanou sleduji jen já sám, když nedaleko ve světlém rubanisku postřehnu šedé zvíře. Jako z kamene vytesán pozoroval říji také vlk. Jen chvilku pohlížel na rituál zvěře a pak tajemně zmizel v bludišti vyvrácených pařezů.
Vlkům stačí v létě k obživě menší savci a sem tam nějaká mršina zvěře. Vůbec je neláká, aby se vysilovali strháváním ovcí nebo jiného domácího skotu. Rozbory vlčích žaludků ukázaly, že hlavní potravou v průběhu roku jsou z 55 % divoká prasata, jeleni a v menší míře i srnčí. Zbytek tvoří lišky, jezevci a ostatní drobní savci nebo ptáci, hnízdící na zemi. Často se objevili také plazi, obojživelníci, hmyz i rostlinná potrava: různé lesní plody, kukuřice a brambory.
Ošemetnější situace bývá s medvědem, s nímž se můžeme nepředvídaně potkat v Moravskoslezských Beskydech, na pomezí se Slovenskem. Obvykle k nám přicházejí mladí medvědi, kteří byli vyhnáni svými silnějšími soukmenovci ze slovenských rajonů a u nás se snaží najít své vlastní teritorium. Někdy je sem však také přiláká bohatá úroda bukvic a větší soustředění zvěře kolem nich.
Medvěd je ve své podstatě mírumilovné zvíře, ale s nevypočitatelnou povahou. Pachu člověka se panicky bojí a prchá před ním, ale můžou se najít i nebojácní jedinci. Lesníci z medvědích revírů zkušeně radí, že je vždy lepší, když se medvěd o člověku dozví dříve, než aby se s ním střetl na krátkou vzdálenost. Mohl by se cítit ohrožený a z tohoto důvodu zaútočit. Zjistí-li však vzdáleného člověka, radši se mu vyhne. Velmi nebezpečné je ale setkání s medvědicí, vodící mláďata. Ta se vždycky domnívá, že jsou její potomci ohroženi, a brání je zaútočením.
Nejrozumnější rada tedy je, zpozorujemeli medvěda, raději se mu okamžitě vyhnout. Pokud už to nestačíme, bývá vhodné začít na něj hlasitě mluvit. On pravděpodobně rychle uteče. Má před námi stejný respekt jako my před ním. Okolnost je jiná, narazí-li člověk na tzv. „kontejnerového“ medvěda, zvyklého na lidi a přiživování se jejich odpadky. Ten bývá při hladu vždy nebezpečný.
Popisy k obrázkům
Občas se u nás vyskytuje i medvěd
Vlk, pozorující jelení říji
Autor fotografií: FOTO AUTOR
