Vítkovice v Krkonoších

Rubrika: Kam na výlet, Region, Regiony a vesnice, rss-feed

Jde o horskou obec v Libereckém kraji. Vzhledem k nadmořské výšce od 680 do zhruba 1 400 metrů i k tomu, že neleží na hlavním dopravním tahu, se tu dochovalo mnoho krásných lidových staveb, hlavně roubených.

Vítkovice leží v Libereckém kraji, v okrese Semily. Sama obec je v jihozápadní části katastrálního území protáhlého vzhůru k severu až téměř k prameni Labe. Nejbližšími sousedy na jihu jsou Jestřabí v Krkonoších a Benecko.

Chalupa s okny v secesním stylu využila svahu k vybudování prostorné kůlny pod místností v přístavbě

Do katastru obce patří ještě osm osad s rozptýleným osídlením. Budeme-li postupovat od jihu, jsou to Levínek, Zákoutí, Janova Hora, Mevaldův Vrch, Skelné Hutě, Třídomí, Dolní Mísečky a Horní Mísečky. Vítkovice jsou v zimní sezóně vyhledávanou rekreační oblastí s řadou lyžařských areálů. Největší, Skiareál Aldrov, leží v nadmořské výšce 733 metrů n. m. a čtyřsedačková lanovka s červenou a modrou sjezdovkou překonává výškový rozdíl 135 metrů.

Azyl v době husitské

Vzhledem k hustému zalesnění a značné nadmořské výšce se lokalita dnešních Vítkovic začala osídlovat poměrně pozdě. Podle pověsti sem uprchli za husitských válek dva bratři jménem Vítkové, kteří se v krkonošských lesích skrývali podobně jako řada dalších katolických rodin. V polovině 15. století založili bratři na místě, které se jim zalíbilo, první hospodářský dvorec. Podle nich dostala vznikající ves jméno Vítkovice. První písemná zmínka o ní je však až z roku 1606.
Dostatek dřeva a zpočátku i snadný povrchový sběr železné rudy umožnil v této oblasti vznik železářských a později sklářských hutí. Slibně se rozvíjející průmysl však téměř utlumila třicetiletá válka, během níž se majiteli této oblasti stali Zárubové z Hustířan a posléze Albrecht z Valdštejna. Po jeho vraždě získávají panství Harrachové, kteří se rozhodli obnovit činnost železářských a sklářských hutí, s čímž souvisel i rozvoj vesnic.

Ve Vítkovicích najdeme i několik zděných staveb z konce 19. století, jejichž styl je ovlivněn architekturou v lázeňských střediscích

Obec vzkřísili rekreanti

Dramatické události nastaly ve Vítkovicích po vzniku Československa. Němečtí poslanci Říšského sněmu z Čech se usnesli vydělit tuto provincii Deutschböhmen ze severního pohraničí Čech a přičlenit ji jako autonomní jednotku k Německému Rakousku (Deutch-Ӧsterraich). Po obsazení Liberce, který se stal sídlem provizorní vlády, českým vojskem však 14. prosince 1918 skončily pro německé obyvatelstvo Vítkovic naděje na odtržení.
Druhé dramatické období nastalo v říjnu 1938 po Mnichovské dohodě a týkalo se obyvatelstva českého. Třetí pak po podepsání Postupimské dohody, kdy začal v roce 1946 odsun Němců. Vítkovice však měly štěstí. Díky své horské poloze přilákaly po válce mnoho rekreantů a byly ušetřeny devastace jako mnohé obce v pohraničí. Nevyhnula se jim ale vlna výstavby podnikových chat. V současnosti bydlí v obci trvale 370 obyvatel, o prázdninách se jejich počet rozrůstá o téměř stejné množství chalupářů a turistů, kteří nacházejí ubytování ve zdejších penzionech.

Typická pojizerská roubenka má třípatrovou lomenici s krajkově vyřezávanými dělicími lištami a motivem slunce v horní části

Jednu z prvních chat, která se inspirovala místním architektonickým stylem, postavili odboráři v příkré stráni

Pojizerský roubený dům

V katastru Vítkovic převažují stejně jako v celé oblasti západních Krkonoš stavby typu pojizerského roubeného domu. Mají jednoduchý obdélníkový půdorys a sedlovou střechu, často s vikýřem, kterým se ukládalo na půdu seno. Štíty chalup jsou velice rozmanité. Mnohé jsou svisle bedněné širokými prkny se spárami překrytými nabílenými latěmi, některé však mají i dvoupatrové a třípatrové ozdobně skládané lomenice.
Chalupy byly původně rozmístěny volně po stráních, ale zhruba od poloviny 19. století, se výstavba zahušťovala podél cest. V obou případech byly budovány při podélné straně přístavky chránící vstup. Čím jsou užší, tím lépe se daří navázat stříšku bez lomení na sklon střechy, což umožňuje sjíždění sněhu dolů bez jeho hromadění v místě lomu. Širší přístavby musí mít vzhledem k potřebné podchodné výšce v místě vstupu do objektu u vnější stěny stříšku lomenou.
Kdysi tu převládala šindelová krytina. V poslední třetině 19. století se však stávala stále populárnější levná térová lepenka v pásech, která se často kladla přímo na starší vrstvu. Vžité stereotypy spojené s lepenkovou krytinou se projevily i při údržbě prvních střech z pozinkovaného plechu, které se natíraly také roztaveným asfaltem. Později se barevnost krytin a tím i ráz původní horské zástavby změnily, převládl červený a zelený nátěr plechu. Dnes se do Krkonoš vrací tmavší neutrální odstíny šedé a hnědé, jak to požaduje KRNAP.

V barevně zajímavé stavbě v dolní části vsi je pošta a obchůdek

Kolem zelenomodré dřevěnky se zděným rizalitem ve středové části se vyjíždí směrem na Rokytno

Od Kořenova až po Žacléř

V roce 2000 vznikl v tomto horském regionu svazek měst a obcí s názvem Krkonoše. Má 40 členů a rozkládá se na území větším než 80 tisíc hektarů od Kořenova na západě až po Žacléř na východě. Svazek se zabývá rozvojem cestovního ruchu, který přispívá k plnohodnotnému životu obyvatel Krkonoš.
Vzhledem ke své poloze jsou Vítkovice rájem pro lyžaře, ale také ideálním výchozím bodem pro turistiku. Místa jako Dvoračky, Rezek, Rovinka, Horní Mísečky, Zlaté návrší, jsou dostupná jak na kole, tak pěšky.

Některé chalupy mají i v tomto regionu štít obložený šablonami, což je běžnější v Jizerských horách

Ve Vítkovicích mnozí stále udržují dekorativně vyřezávané obložky špaletových, ven otvíravých oken

Mohyla Hanče a Vrbaty

Kamenná mohyla byla vybudována v roce 1925 nad Vrbatovou boudou v hřebeni zvaném Zlaté návrší. Je připomínkou neštěstí, k němuž došlo 24. března 1913. Tehdy se konal v okolí Labské boudy lyžařský závod na 50 km. Náhle se zhoršilo počasí a náš tehdy nejlepší český závodník Bohumil Hanč, ke kterému se nedostala zpráva o zrušení závodu, v prudké vánici promrzl. Václav Vrbata svého kamaráda Hanče nalezl, půjčil mu svůj svetr a čepici a šel pro pomoc. Ve vánici rovněž promrzl a posléze podlehl následkům podchlazení stejně jako Hanč, kterého nalezl další závodník Rath a odnesl na Labskou boudu.

Text a foto: Marie Rubešová