U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Vinohradnické stavby
Kategorie: Stavení | Autor: Jan Pešta
ARCHITEKT
Podzim je v teplých krajích Moravy i Čech tradičně spojený s vinobraním. Proměna plodů révy v lahodný mok ale představuje dlouhý a složitý proces. V minulosti se proto ve vinorodých oblastech naší vlasti vyvinuly specifické druhy staveb, určené výhradně ke zpracování, uskladnění a konzumaci vína – stavby vinohradnické.
Na území České republiky existují dva hlavní vinařské regiony, jejichž specifika byla dána nejen rozdílnými přírodními podmínkami, ale ihistorickým vývojem. Prvním je oblast středních a severozápadních Čech. Réva se zde od středověku rodila na slunných čedičových svazích Českého středohoří i na opukových a pískovcových stráních v Polabí a na území města Prahy. Dnešní rozloha vinic, soustředěných především na Mělnicku, je pouhým zlomkem původního stavu. Zaniklé vinohrady, přeměněné na sady či zarostlé křovinami, připomínají zbytky uměle vytvořených teras, často zpevněných opukovými zídkami. Specifikem české vinorodé oblasti bylo to, že vinice patřily vrchnosti (světské i církevní) či bohatým měšťanům. Nenajdeme zde proto žádné drobné sklípky, tolik typické pro oblast jižní Moravy. Charakteristickými objekty, dosud dochovanými na Mělnicku, Liběchovsku i v Praze, byly půvabné viničné usedlosti , často připomínající spíše malé zámečky. Kromě rozsáhlých sklepů tesaných ve skále a lisoven bývaly jejich součástí také poměrně náročně vybavené obytné prostory. Kromě toho zde najdeme různé další stavby, jako přístřešky pro hlídače vinic (často v podobě opravdové strážní věžičky), nádrže na vodu, přístřešky na nářadí a vyhlídkové terasy či altány.
Vinice na Moravě
Mnohem známější jihomoravská oblast (a také sousední rakouské a slovenské oblasti) byla naopak v minulosti charakterizována rozdrobenou pozemkovou držbou. Jednotlivé vinice patřily k selským usedlostem, bohatším i chudým. Vinohradnické stavby proto na rozdíl od Čech vytvářely ve vesnicích specifické čtvrti či ulice, nebo se dokonce zformovaly do podoby samostatných kolonií, ležících mimo zastavěné území sídel. Často měly takové skupiny vinohradnických staveb i své vlastní názvy. Známé jsou např. Plže u Petrova, Kojiny u Vlčnova či Nechory u Prušánek. Vinohradnické stavby jihomoravské oblasti mají několik základních typů. Nejjednodušší variantou byly monofunkční vinné sklepy . Bývaly vyhloubené v měkké skále či ve spraši, buď pod zemí nebo ve svahu. Někdy byl vinný sklep vybudován na povrchu terénu a zakryt izolační vrstvou jílu, hlíny a drnů. Základní prostor tvoří samozřejmě vlastní sklep sloužící k uskladnění a dozrávání vína, zaklenutý valenou cihelnou nebo kamennou klenbou. Sudy bývaly uloženy na podélných trámech, tzv. kantýřích . Vlastnímu sklepu je někdy předřazena předsíň a lisovna. Sklepy byly větrány průduchy či jakýmisi komínky, vystupujícími nad terén. Typologicky složitější jsou tzv. vinné búdy . V některých regionech se vyskytují bez sklepů v přední části mají lisovnu a prostor na nářadí a prázdné sudy. V zadní části bývá nadzemní místnost ( komúrka ) pro uskladnění sudů s vínem. Mnohem běžnější jsou ale vinné búdy se sklepy. V nadzemní části objektu je lisovna, případně i místnost na přátelské posezení a ochutnávku vína. Pod zemí je pak situován vlastní klenutý sklep, přístupný z nadzemní části šíjí – šikmou chodbou se schody. Protože vinohrady byly někdy poměrně vzdálené od vesnic, byly vinné búdy uzpůsobené i k dočasnému bydlení. Z toho důvodu měly některé v patře obytnou jednotku, doplněnou opět místností pro konzumaci vína.
Kde je najdete?
Vinohradnické stavby pochopitelně odrážely místní lidovou architekturu. Nejčastějším stavebním materiálem byly nepálené cihly či lomový kámen, dochovaly se ale i stavby hrázděné. Na jižní Moravě v Podyjí a na pomezí s Rakouskem se vyskytují vinohradnické stavby zdobené barokizujícími křídlovými štíty, často s obydlím v patře. Nejvíce se jich i přes těžké poválečné ztráty zachovalo v Pavlově na severním úpatí Pálavy, který je od roku 1995 památkovou rezervací. Odlišný charakter měly vinohradnické stavby zvlněných oblastí jihovýchodní Moravy, v podhůří Bílých Karpat. Zde převažovaly vinné búdy v podobě jednoduchých stavbiček s valbovými doškovými střechami (dnes většinou již taškovými), vytvářející často rozlehlé kolonie na svazích daleko za vesnicí. Některé měly zvýšené přízemí s pavláčkou, jiné vstupy se žudry. Charakteristický vzhled udávalo barevné líčení stěn – obvykle v kombinaci zářivě bílé se sytou šmolkově modrou. Stěny se někdy zdobily idekorativní malbou. Pokud byste chtěli navštívit některou z dobře zachovaných lokalit, doporučuji vám památkové rezervace Kojiny u Vlčnova, Stará Hora u Blatnice pod Svatým Antonínkem či Stará Hora u Veletin. Řada vinohradnických staveb z regionu je také soustředěna v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici, jde však samozřejmě jen o kopie. Konečně v oblastech povodí dolního toku Moravy měly vinné sklepy charakteristická průčelí zapuštěná do svahu s různě tvarovanými nízkými štíty. Nejznámější je skupina vinných sklepů Plže v Petrově u Strážnice, která je současně naší nejstarší památkovou rezervací lidové architektury (od roku 1983). Proč právě Petrov, když jiné, neméně hodnotné soubory lidové architektury čekaly na ochranu celá desetiletí marně? Zlí jazykové tvrdí, že právě sem směřovaly “služební cesty” mocipánů z jihomoravského KNV. Snad Vás to ale příliš neodradí; petrovské Plže za shlédnutí opravdu stojí.
