U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Víkendy severu II.
Kategorie: Návštěva | Autor: Helena Čechová
V době mé návštěvy byly ve Švédsku bílé noci – sluníčko zapadalo někdy kolem jedenácté večer, pak se asi na dvě hodinky setmělo, a kolem druhé ráno byl už zase světlý den. Měla jsem pocit, že vlastně vůbec nemusím jít spát. To by se ale jistě nedalo dlouho vydržet, soudě také podle domorodců. Ti chodí spát, sluníčko nesluníčko, kolem své půl jedenácté, aby ráno mohli dříve začít kroužit kolem svých vlídných usedlostí, kde pořád něco vylepšují.
Sami se ale většinou nepouštějí do velkých prací, ty nechávají odborníkům. Dotvářejí spíše detaily a dělají jen drobné úpravy. Když se tady něco nového buduje, tak to na okolí skoro ani nepoznáte. Stavební binec tu rozhodně není v módě. Všechno má své místo, všechno se hned uklidí, dokonce i piliny po řezání se okamžitě smetou a hodí do krbu.
Zahrada ve všech barvách
Stejnou péči věnují Švédové i okolí svých domů. Neposečená zahrada je vzácností a spíše jde o důkaz nepřítomnosti majitelů než o lajdáctví. Pravidelná péče o trávníky je cítit při prvním našlápnutí, odměnou za práci je neuvěřitelně hustý a měkký zelený kožíšek. I když, pravda, efektnímu trávníku pomáhá i zdejší klima – vlhkost, krátké léto a střídmé sluníčko, které porost nespálí. Sem tam je v zahradách vidět skleníček, kde se ponejvíc pěstují rajčata, ale naši klasickou zelinářskou zahradu tady neznají. Zato květin je na každé spousta. Ale nikoli na pravidelných záhonech. Trsy různobarevných, hlavně prostých trvalek zde sesazují do seskupení, která domkům v přírodě nejvíc sluší a která působí naprosto volným dojmem.
Podoby čistoty
Čistotu zde vnímáte na každém kroku ve všech jejích podobách. Čistá jsou města, čisté jsou vesničky, čistý je každý kousek, na který si zrovna sednete. Je tady úplně běžné plácnout sebou tam, kde se člověku zrovna zachce – na mez, na schody, na obrubník silnice… Nikdo se nemusí bát, že se zašpiní, maximálně se namočí, když je po dešti. Švédové kouří, ale nikde neuvidíte pohozený oharek. Všude tam, kde by nebezpečí zbytků tohoto lidského zlozvyku hrozilo, najdete svérázné popelníky. Je to obyčejná miska pod květináč a na ní květináč poklopený dnem vzhůru. Zbytek cigarety se po vykouření prostě jen hodí do odtokové dírky v květináčku a sám uhasne, protože nemá přístup vzduchu. Nehrozí nebezpečí požáru, nikde nelítá popel a navíc kameninový květináček do přírody docela dobře zapadne.
Zdraví má zelenou
Ve Švédsku se nakupuje hlavně ve větších městech v supermarketech. Na vesnici je konzum velkou výjimkou. Počítá se s tím, že kdo má chalupu, jezdí sem autem. Když tedy náhodou zjistíte, že vám došla třeba hořčice, máte trochu smůlu. Totéž platí pro alkohol. V samoobsluhách dostanete jen nízkoalkoholické pivo, pro víno nebo pro tvrdý alkohol musíte do speciálních obchodů, které se spíš podobají lékárnám. A musí vám být nad dvacet let, mladšímu nic neprodají.Na jednu malou samoobsluhu jsem však v jedné vísce přece jen narazila a překvapilo mě, že všechno zde bylo přesně jako ve velkých supermarketech. U pokladny jsou vždy k dispozici tašky – na jedné hromádce umělohmotné, na druhé papírové, označené, že jde o papír recyklovaný. Jestli jste si tipli, že o ty papírové je větší zájem, uhádli jste. Igelitky zůstávaly ležet jako mršina.Zcela běžné jsou zde popisky k jednotlivým produktům. Třeba i u chleba se dočtete, z čeho je přesně vyroben. Lidé chodí, důkladně tyto cedulky pročítají a teprve pak nakupují. O své zdraví tu každý hodně dbá, a tak chce vědět, co svému žaludku dává. V souvislosti se zdravím stojí za zmínku i to, že jsem při svém putování neviděla člověka, který by sekal trávu bez protihlukových klapek na uších. A přitom nepracovali s žádnými silnými stroji, jen s obyčejnými malými sekačkami, se kterými se i my proháníme po našich zahradách a máme pocit, že jen tak tiše vrní. Švédové si myslí něco jiného.
Pozor, zvěř
U nás srnka, na jihu Švédska los, na severu sob. Postrach řidičů. Zvláště los je zvíře velikostí zvící krávy, a tak je běžné, že dlouhé úseky silnic jsou lemovány ploty. Na nejkritičtější místa se pak dávají ještě přenosné značky s vypodobením tohoto parohatého velikána. Srážka s ním by byl hotový malér a možná i proto tu řidiči jezdí nějak víc v klidu. Dokonce i padesátka v obcích se dodržuje.Jestli se někdy vypravíte do švédského lesa, pak vězte, že musíte mít pronikavě zbarvené oblečení. Je to kvůli bezpečnosti – co kdybyste se náhodou připletli do cesty myslivcům. A pokud byste šli na oficiální lov, pak musíte mít oranžovou vestu, oranžovou čepici a máte-li s sebou pejska, vyfasuje oranžovou kacabajku.
Krása skrytá v pokoře
Při svém putování jsem v jednom větším městečku zahlédla nabídkovou tabuli realitní kanceláře. Přesně takovou, na jakou jsme zvyklí u nás, s fotografiemi objektů a cenami. Bylo to docela zajímavé čtení. V nabídce převažovaly domy spíše méně výstavné, malé a skromné. Půl milionu švédských korun byl cenový průměr. I když ve Švédsku jsou průměrné platy vyšší než u nás, rozhodně jsou ceny těchto nemovitostí v porovnání k našim nesrovnatelně vyšší. Každý, kdo chaloupku vlastní, si ji tedy neobyčejně považuje a opečovává ji jako oko v hlavě. Na všech domech je láska k chalupaření patrná na první pohled. Neviděla jsem jediné zanedbané stavení, a že jsem tu projezdila a prochodila křížem krážem mnoho vesnic.A vracím se zpět na začátek, kdy jsem sama sobě kladla otázku, zda ty domečky jako malované jsou spíš chaty nebo chalupy. Vzdávám názvosloví, jsou to zkrátka weekend-housy, jak sami jejich majitelé říkají, na kterých jen nepoznáte stáří. Je to tím, že se tyto domy i v dnešní době stavějí po vzoru dávných předků a že tento severský národ je obdařen pokorou: Vlož své dílo do krajiny jemně, abys jí neublížil a nebuduj novodobý pomník. Na ten by nebyl nikdo zvědavý.
FOTO 1 – Během krátkého léta rozkvete všechno najednou: pivoňky, vrbina, zvonky, karafiáty, černý bez, kopretiny, lilie…
FOTO 2 – Žádné vyumělkované záhony ve Švédsku neuvidíte
FOTO 3 – Záhon v národních barvách – záměr nebo náhoda?
FOTO 4 – Zdraví si Švédové bedlivě hlídají
FOTO 5 – I k té nejzapadlejší chalupě vede perfektní příjezdová cesta
FOTO 6 – Takovou střelku nasměrovanou k severu najdete u každého druhého stavení
FOTO 7 – Ani před malým nádražíčkem neobjevíte nedopalek cigarety
FOTO 8 – Bez plotů se dá žít!
FOTO 9 – A zase jen dřevo. Sezení z umělé hmoty jsem nikde nezahlédla. Švédové mě nezklamali…
FOTO 10 – Dřevěné střechy jako sepnuté ruce… Bože, dej, ať nám sem nezatéká! A pod nimi místo asfaltové lepenky vrstva březové kůry
FOTO 11 – Vzorově udržovaný trávník v symbióze s kvetoucí loukou oku návštěvníka lahodí
FOTO 12 – Když se tu staví, neví o tom ani okolní trávník
FOTO 13 – Pokroucená větev a hned je z ní svérázná klika
FOTO 14 – Zdejší chalupy jsou jako z pohádky
