U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Víkendy severu 1.
Kategorie: Návštěva | Autor: Helena Čechová, Foto autorka
Aby mohl náš časopis spatřit světlo světa, k tomu redakce potřebuje další nezbytné pomocníky, bez nichž by úsilí redaktorů bylo zcela marné. Hned na samém začátku řetězce výroby stojí švédská firma Stora Enso, která kromě jiným dodává papír i pro náš časopis. V Praze má svoji samostatnou obchodní společnost. Dalším nezbytným partnerem je tiskárna, v našem případě Reproprint. Aby výrobní soukolí klapalo bezchybně, měli by o sobě všichni navzájem co nejvíc vědět. Kontakty musejí být co nejtěsnější, a to nejen přes e-maily, faxy a telefony. Běžná jsou setkání osobní. A tak někdy přijedou švédští partneři k nám, jindy se Češi vypraví směrem na sever, aby na vlastní oči viděli, co je ve firmě nového, jaké další druhy papíru se připravují pro trh, jaké nejmodernější tiskařské stroje se zavádějí do výroby, zkrátka aby, jak se říká, byli v obraze. Naši partneři tentokrát nabídli, že by na svou služební cestu do Švédska mohli vzít sebou i kousek redakce Chataře a chalupáře. Díky nim tedy i vy můžete nahlédnout do míst, kam by se většina z nás asi jen těžko sama vypravila. Cílem totiž nebyl Stockholm ani jiné rušné město, naopak oáza klidu u jezera Siljan – ráj pro chataře a milovníky civilizací nedotčené přírody.
Krajina, kterou jsme ve středním Švédsku projížděli, místy připomíná okraj Šumavy někde kolem Lipna, místy zase Krkonoše. Ale to jen na první pohled. Při bližším pohledu jsou rozdíly patrnější. Nejvíc snad v tom, že v žádné vesnici neuvidíte moderní stavbu, která by narušovala původní ráz dané lokality. Dokonce i luxusní hotely jsou postaveny v typickém přírodním stylu, jako by zde stály od nepaměti.
Chaty nebo chalupy?
Jsem na rozpacích jak vlastně ty zdejší malebné domečky nazvat. Všechny jsou dřevěné, většinou roubené a konkrétně v této oblasti buď jen z přírodního dřeva nebo natřené takzvanou falunskou červení (podle města Falun, kde bývaly měděné doly a zem je tu díky obsahu kovu rudá). Na první pohled jen těžko poznáte, jestli je stavení staré sto let nebo jenom dva roky. Buduje se zde sice pořád, ale přísně se dodržuje stylovost a nové je podobné jako vejce vejci tomu prapůvodnímu. Švédové s námi mají hodně společného – také mnozí z nich vlastní rekreační domky, kam jezdí na víkendy a na prázdniny, a bezmezně je milují. Chalupáři, s nimiž jsem měla možnost mluvit, byli shodou okolností všichni ze Stockholmu, tedy z hlavního města vzdáleného odtud téměř tři sta kilometrů. Vzdálenosti však v této velké zemi berou lidé jinak – sto kilometrů žádná míra, takže na otázku, zda přece jen nemusejí pravidelně zdolávat až příliš velký lán světa, se mi dostávalo stejné odpovědi: “Nejblíž to sice není, ale zase to stojí za to!”
Chvála prostoru
Pocit volnosti je společným jmenovatelem procházek švédským venkovem. Domy zde na sebe nejsou nahuštěny ani v centru obce, natož na jejím okraji, a dojem obrovského prostoru umocňuje i skutečnost, že téměř u žádného stavení nemají ploty. A pokud je mají, pak jde spíše jen o symbolické vyznačení pozemku. To platí pro celé Švédsko. V oblasti kolem jezera Siljan však plotů vidíme přece jen víc. Jsou velice zvláštní, malebné, navzdory tomu, že jsou z bytelných větví, působí subtilně a nikde jinde je neuvidíme. Šikmo poskládané plaňky do výšky maximálně tři čtvrtě metru jsou svázány pásy z kůry k vysokým nosným tyčím. Když v zimě krajina zapadne sněhem, ploty zmizí, jen tyče zůstanou jako orientační body, podobně jak to známe z vyznačování lyžařských tras v našich horách. U drtivé většiny těchto plotů však chybí branka. Vchod je vyznačen jen dvěma silnějšími kůly. A když už branku majitelé chalupy přece jen mají, tak si ji hezky vyzdobí – tu ji zkrášlí nějakou popínavou rostlinou, kterou zde nechají až do seschnutí, tu ji oživí květinou zasazenou do přírodního truhlíčku. V každém případě je to však branka ze dřeva, v níž jediným zdobným prvkem je přirozený tvar větví. Mám důvodné podezření, že drátěné pletivo nebo dokonce ostnatý drát ve Švédsku vůbec neznají.
Soukromí je svaté
Švédové jsou národ přívětivý. Mohla jsem brouzdat těsně kolem jejich chalup, aniž by se nad tím někdo pohoršoval, rádi s člověkem po sousedsku zapředou řeč a pochopí, že cizinec je zvědavý, jak ten jejich domek vypadá i uvnitř, takže mě ochotně prováděli od kuchyně po ložnici… Ale ouvej! Jakmile přišlo na prosbu o zmáčknutí spouště fotoaparátu, narazila jsem na kategorické NE! Zvenku jsem mohla cokoli, ale vyfotografovat je osobně nebo interiér, to už nepovolili. Své soukromí si bedlivě střeží, rádi se do něj uzavírají a už vůbec nestojí o to, aby je odhalovali na stránkách tisku, byť tisíce kilometrů daleko. Měla jsem nepříjemný pocit, jako kdybych je žádala o to, aby se svlékli. Tento dojem ve mně utvrdilo povídání s paní Hanne, důchodkyní, která do své chalupy přijela na celé léto také ze Stockholmu. Asi sto metrů od jejich domu stálo jakési jeho dvojče – jen s trochu jinou dispozicí. Bylo evidentně obydleno, protože na jeho zápraží se luftovaly deky a polštáře. Domnívala jsem se, že jde o nějaké sousedy. “Kdepak! To je také náš dům,” vysvětlovala paní Hanne. “Ale tam jezdí naše děti s vnoučaty nebo v něm ubytováváme naše známé. My s manželem nechceme, aby s námi někdo bydlel pod jednou střechou, byť jen nakrátko. Chalupu jsme si pořídili proto, abychom měli klid a žili si tu po svém. Když chceme, tak se všichni sejdeme, ale potom ať má každý své soukromí a ať si hospodaří po svém”.
Jak zvenku, tak zevnitř
Domy vypadají sice úpravně, rozhodně však ne honosně. A totéž platí o interiérech. Po tom, co jsem viděla, mohu říct, že vybavení je skromné, mnohdy až nejskromnější. Podlahy jak jinak než dřevěné, koberce většinou ty, které známe pod pojmem “hadrák”. Nábytek je z přírodních materiálů, ale nikde nechybí pohodlné čalouněné sedačky. Kuchyně, která bývá spojena s obývákem, je vybavena nejmodernější technikou a nikde jsem si nevšimla, že by se v ní používaly předměty z umělých hmot. Všechny misky, tácy nebo talíře mají švédští chalupáři buď z nerezu nebo častěji z kameniny. Vše jednoduché a velmi vkusné, oživené barevnými detaily, jako je třeba množství polštářů jen jakoby ledabyle pohozených na dřevěné lavici. Všechno, co by oku jen trochu neladilo, dokáží umně schovat. Například ani popelnici u domu většinou neuvidíte. Je zasuta kdesi vzadu za domem a nebo ještě častěji ve zvláštním přístěnku. U většiny chalup stojí opodál i menší domečky jakoby pro panenky. Svým pojetím si v ničem nezadají s velkým domem, s nímž stylově ladí. Jsou to však jen kůlny na zahradnické nářadí a na zde tolik frekventované sekačky. Překvapilo mě, že u velkého počtu domů mají nad okny obytných místností markýzy. Ve Švédsku, kde je léto krátké a sluníčka poskrovnu, by člověk předpokládal, že by je měli hltat plnými doušky. Ale jak mi zdejší vysvětlili, nejsou zvyklí na horko a dřevěnému domu stačí i méně slunečních paprsků, aby se pěkně rozhicoval. Markýza je tedy nejen zdobný, ale i ochranný prvek.
Důvěra zavazuje
Na noc se nezamyká, jen dveře se zavřou na kliku. Otevřené dokořán jsou pak celý den, i když je majitel ponořený do práce kdesi v hloubi domu. A když někdo, třeba jako já, s ním chce mluvit, musí hodně a hodně dlouho volat, než se pán domu vynoří. Asi tu nejsou tak zvyklí na zloděje a zlodějíčky. S nadsázkou řečeno, kdybych byla potvora, mohla jsem uvnitř fotografovat, aniž by o mě někdo věděl a vůbec bych se nemusela dohadovat, proč si focení nepřejí. Samozřejmě, že jsem to nikdy neudělala, byla by to doslova svatokrádež. Tady se prostě lidem důvěřuje, a pokud se takhle chovají všichni, nemůže ani přivandrovalec jednat jinak. Přiznávám nerada, že jsem jim tuhle švédskou náturu trochu zazáviděla.
FOTO 1 – Otevřený prostor s perfektní příjezdovou cestou jsou hlavním jmenovatelem švédských chalup
FOTO 2 – Prázdniny vypadají všude stejně
FOTO 3 – Loď patří k běžné prázdninové výbavě
FOTO 4 – Na jednom místě stojí víkendových domů i víc – ať mají příbuzní kam jezdit…
FOTO 5 – Jaký je rozdíl mezi českou a švédskou chalupářkou? Žádný. Stačí se jen podívat na ten blažený výraz ve tváři…
FOTO 6 – Interiéry dnešní si nic nezadají s těmi včerejšími
FOTO 7 – Předměty z umělých hmot byste těžko hledali
FOTO 8 – Na branku se rádo zapomíná…
FOTO 9 – Tady nikdy nezabloudíte. Každá travnatá pěšina má svůj oficiální název
FOTO 10 – Když už si branku někdo u chalupy pořídí, tak si na ní dá záležet
FOTO 11 – Takové boudičky na muřích nožičkách můžeme kolem švédského jezera Siljan vidět téměř u každého stavení. Kdysi sloužily jako sauny, dnes bývají často využívány jako úschovny sekaček a dalšího zahradního náčiní
FOTO 12 – Přestože je ve Švédsku sluníčka poskrovnu, markýzy u oken má valná většina domů
FOTO 13 – Cit pro barvu a detail vnímáte na každém kroku
FOTO 14 – Každé stavení je něčím zajímavé – tady si dali záležet na zápraží
FOTO 15 – Díla předků si tady považují
FOTO 16 – Falunská červeň je pro sever typická
