Viděli jsme cestou XXXIX.
Tentokrát jde o dva východočeské pohledy. První je z Orlických hor, druhý z okolí Opočna.
Ve stylu dvacátých let
První domek má výraz odpovídající době vzniku zhruba ve 20. letech minulého století – sklon střechy a její nasazení na zvýšené půdní nadezdívce a dochované členění oken i tvar a provedení malého bedněného zádveří. Fakt, že je obklad štítu a nadezdívka boku v jiném materiálu, však nepůsobí dobře. Tím spíš, že se výrazně odlišné obklady stýkají právě na rohu a s rozdílnou spodní linií. Nedostatek vyrovnávají bílé lemy barevných polí v omítce, umístěné ve stejné výši. Vhodnějším řešením by však bylo prkenné bednění štítu. Shodný materiál a barevnost jako u zádveří by zklidnil výraz domu. Ponechat jej celý jen v omítce by vzhledem k navýšení a celkové hmotě nejspíše nebylo optimální.
Obklad štítu a nadezdívky boku je jiný, což nepůsobí dobře. Bílé lemy barevných polí v omítce však tento nedostatek částečně vyrovnávají.
Proti barevnosti nelze nic namítat, je to veselý domeček. Nevadí ani kosočtverce ve žluté omítce, připomínající tvarově eternitové šablony. Špaletová okna s vnějšími červenými křídly v líci stavby jsou asi původní, čemuž by nasvědčovala i profilace. Ale mají nové kování, takže to mohou být i repliky. Zdobení – včetně čabrakových ornamentů ve střeše – odpovídá stylu dvacátých let. Už tady chybí jen skleněné koule na parádním plotě předzahrádky, které byly tehdy ve velké oblibě. Jedinou novodobou věcí, vybočující ze stylu, je plechový kryt na komíně. Je to ovšem praktická ochrana komínového průduchu před deštěm.
Hezký až po sokl
Podle základní hmoty lze odhadnout vznik druhého domu mezi roky 1880-1900. Také tady vidíme zvýšenou nadezdívku, ale na úrovni stropu nad přízemím je římsa, která objekt horizontalizuje. Členění stěny někdy napomáhala na bocích nadezdívky okénka či průduchy na větrání půdy nebo třeba jen slepé niky se šambránami. Stavbu vhodně snižují i suprafenestry v nadpraží oken. Bohužel se vznášejí ve vzduchu, což je možná záležitost nové úpravy omítky nebo změny proporcí oken.
Od soklu nahoru je to příjemný romantický dům, dýchá z něj vztah ke staré věci. Od soklu dolů je to katalogová záležitost.
Bílo-kakaová barevnost, výrazně odlišující základ a zachované původní členění, je dobře volena. Omítka se strukturou ručního zpracování je také příjemná. Sokl však je na takový dům moc hladký, působí až umakartově. Konstrukce střechy s betonovou krytinou Bramac je zřejmě nová, ale byl zachován spád a celkový výraz původního objektu. Nepříliš robustní krajové tašky jsou tady podstatně lepším řešením než oplechování štítového přesahu. Dům je dost dlouhý, a tak se majitelé při rekonstrukci rozhodli pro osvětlení podkroví třemi vikýři – v takovémto případě pozor na počet.
Vkusně je doplněno nové zádveří, na němž se opakuje nárožní bosáž – bohužel v jiné proporci a profilaci a bez vztahu k soklu. A hlavně bez římsy či liseny. Valba přístavbu vizuálně snižuje. Zábradlí však není zrovna přiměřené. Ke krásnému starému domu se nehodí ani desky, jimiž jsou obloženy schody. Módnosti je trochu poplatné i okolí, jeho úprava se zřejmě dokončuje. Dům vypadá příliš pěkně na to, aby se zkazil použitím dalších prefabrikovaných prvků. Hodil by se k němu dřevěný plot a na příjezdovou cestu kámen.
text: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK a ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
foto: LUKÁŠ HARVÁNEK A MARIE RUBEŠOVÁ
Viděli jsme cestou XXXIX.
