Viděli jsme cestou LVII.

Dům s výraznou bosáží jsme objevili na jihu Čech, na Prachaticku, druhý na východě poblíž Opočna.

Snaha o symetrii

Chalupa je hmotově perfektní. Půda zůstala nevyužitá a ve štítě jsou pěkná větrací okénka. „Barvotiskový“ obraz v centrální pozici štítu asi není původní, ale hodí se sem. Okřídlí štítu sníženého polovalbou je naštěstí bez oplechování – tedy bobrovky jsou podmáznuty maltou. Příjemná je mírná zvlněnost staršího krovu.

Dřevěná okna v přízemí jsou v sešikmených nikách, díky čemuž se do světnice dostane víc světla. Okna jsou špaletová, vnější křídla jsou otvíravá ven a členěná do téčka s výklopkou. To je řešení typické pro dobu kolem 1. světové války, jež přetrvávalo dost dlouho pro svou praktičnost.

Sytou červeň vnímáme hlavně na bosáži, která je dost robustní. To platí zejména o její levé části, která je ve snaze o symetrii usazení oken širší než ta na pravé straně. Není vyloučeno, že jde o řešení původní, ale barevnost asi nebyla takto výrazná. Lizénové prvky působí v kontrastu k bosáži poněkud subtilněji, jsou však přiměřeně široké, s jednoduchým výrazem. Opakují se i na horní části brány, kde je opět ve snaze o symetrii domalováno zakončení štítu. Klenutá brána v ohradní zdi s rovnou korunou působí klidným, milým dojmem.

Dva nové cihelné komíny svými proporcemi s jinak skvělou stavbou moc neladí. Kdyby byly omítnuté, hodily by se k ní lépe. Předzahrádka má oplocení z pletiva, které je posazeno na porušeném betonovém soklíku. To trochu ruší příjemný dojem z dobře udržovaného domu. Asi by tady byl hezčí plaňkový plůtek, ale ani tato varianta není na závadu, v hlavní roli jsou květiny.

S klasicistním výrazem

Na tomto vycizelovaném domě je článkování úměrné proporčně i barevně. Původně však bylo možná odlišeno jen reliéfně, tedy vytaženo v omítce. A jednotlivá pole bosáže se lišila jenom hrubostí struktury. Pro jednobarevnou variantu mluví fakt, že profilovaná římsa pod štítem je bílá, stejně jako robustní štukové plochy v nadpraží oken. Je to dobře, protože zeleně by bylo až moc. V barvě článkování je totiž i sokl, což je méně časté.

Poněkud rozpačitě vypadá v současné barevné úpravě nároží. Bíle spárovaná bosáž přechází do zelené lizény, která nemá žádnou návaznost, pokračování. Majitel asi nechtěl, aby bosáž skončila na nároží a dál už byla jen bílá omítka. Místo lizény by asi byla logičtější rovněž bosáž.

Půvabná jsou horní štítová okénka s klenutým nadpražím a empírovým členěním obloukových částí, i když spodní plochy křídel by zasloužily členění také. Těžko říct, zda jsou okenní otvory původní, dům má vročení 1882. Je dobře, že byl zachován profilovaný parapet. V přízemí jsou okna novodobější, dvoukřídlá, ale jsou přiměřená, s původním záklenkem, osazená blízko líce stavby.

Na střeše je zřejmě betonová krytina s krajovými taškami. Neruší, nejsou příliš robustní. Pochvalu majitelé zaslouží za dochování pěkného komínu s cihlovým omítnutým zdobením. S tím trochu kolidují další dva komíny. Pozice toho při obvodové zdi není nejšťastnější a pěkný není ani vysoký trubkový nástavec. Další komín (vložkovaný) je proporcí příznivější. Také zde je drátěný plot, ovšem vyšší než v prvním případě. Často se tento typ volí kvůli světlu. Místo soklu s vymývanými kameny by se sem víc hodil prostý líc.

text: ING. ARCH . JAN HUBÁČEK, ING. ARCH . TOMÁŠ KOREČEK
foto: MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou LVII.