Viděli jsme cestou XIX.

Na první pohled je jasné, že jsme tyto dva úlovky přivezli z jižních Čech, konkrétně ze Sušicka. Stály vedle sebe na jedné návsi.

Usměvavé baroko

Dům je velmi dobře udržovaný, včetně příkladně zachovaného členění fasády s typickými prvky selského baroka. Je dobře vidět sokl i naznačená bosa kamenného zdiva (baroko používalo cihly a omítku ke kamufláži kamenných bosáží). Jsou tu pěkně udělané římsy a nasazení štítu, který je perfektní. Upoutají okna s výraznou profilací šambrán i rozměrné spirály. Tento motiv symbolizující vývin síly souvisí s keltskou civilizací. Ve štítě vidíme také boží oko se čtrnácti paprsky. Násobky sedmi patří ženskému principu, takže jde o připomínku Panny Marie. Tento duchovní prvek chránil dům a jeho obyvatele.

Až na přípojku elektřiny a opršalý komín bez ochrany proti dešti zaslouží dům jedničku s hvězdičkou.

Nic nelze vytknout ani barevnosti stavby. V bílé omítce jsou krásná okna se šestitabulkovými křídly. Plasticky z ní vystupují sloupy přenášející sílu do říms a kladí, zakončujících štít. Štítovou římsu lemují bobrovkami – doklad, že možné dům opravit i bez oplechování. V centru přízemní části však na sebe upozorňuje deska, možná pamětní. Vzhledu neprospívá ani přípojka elektřiny. I když už jde o historický typ, bylo by lepší, kdyby elektřina vedla v zemi. Pálené holandky jsou na střeše moc pěkné, ale starý komín by zasloužil omítnout a opatřit nějakou ochranou proti dešti.

Nádherná je brána usedlosti. Zajímalo by mě, z čeho je konstruováno nadpraží. V baroku bývala obvykle sklenutá, ale tady jde zřejmě o novější betonový nebo ocelový překlad. Cihelným klenbám, namáhaným deštěm, tu a tam „pomohl“ i vrchovatě naložený vůz.

Domu chybí členění

Sousední dům je rovněž dobře udržovaný. Zdobné prvky však byly zřejmě příliš narušeny a fasáda je zcela purizovaná. Je to škoda. Určitě budou existovat fotografie, kde by bylo možné se inspirovat. U oken byly bezpochyby šambrány, štít byl oddělen od spodního domu. Fasádu možná členily sloupy. Nad větracími otvory ve štítě byly určitě klenbičky, nahoře i nějaká madonka s kapličkou. Anebo letopočet. Zkrátka něco tomuto domu chybí. Není vyloučeno, že šlo o tzv. antropomorfní fasádu, inspirovanou lidským obličejem – a malý větrací otvor nahoře představoval třetí oko. Fasáda je opět „ozdobena“ elektropřípojkou. A zbytečně oplechována. To je novodobý prvek, který památkáři nemilují. Aspoň že plech stříbrně nezáří.

Fasáda je zcela bez zdobných prvků; je na investorovi, zda se vrátí k tradici, nebo dá přednost jednoduchosti.

Brána s vraty s oblými rohy je zajímavá, i tady je zřejmé překlenutí sloupků železobetonem nebo ocelí. Laťování ve vratech není úplně obvyklé, je zřejmě novodobé. A k bílé fasádě zvolili majitelé dost tmavou povrchovou úpravu dřeva. Dnes se často dává přednost přírodnímu tónu lazury, nebo se dřevo ponechává zcela bez úpravy.

Předzahrádka s jukou, šalvějí, santolinou a další bezúdržbovou zelení sice není tradiční, ale pro chalupářsky užívané stavení dobře navržená. Na návsích sice kdysi bývaly u předzahrádek malé plůtky, ale byly tam hlavně kvůli slepicím. Dnes už není třeba mít obavu z poškození.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: KAMIL VARCOLLER

Viděli jsme cestou XIX.