Viděli jsme cestou XCII.

Tentokrát se odborníci zaměřili na zděné chalupy. První je z okolí Hradce Králové, druhá leží na severní hranici Jihočeského kraje.

Dům pod silnicí

Špejchar a brána usedlosti zůstaly v původním kvalitním architektonickém řešení jako před úpravou domu, který byl spolu se vstupní brankou modernizován. Obytný dům si zachoval hmotu, těleso předního komínu a krov. Průčelí však bylo po osazení širších oken násilně symetrizováno soustavou bosáže a různě širokých lizén. To mělo „napravit“ přirozenou asymetrii nasazení střechy s překrytím bočního zápraží a značnou šilhavost oken po změně jejich velikosti a proporcí.
Toto řešení je natolik mimo jakékoliv regule, že je vlastně dnes již romantické a při zachování jednotné barevnosti nerušící. Širší lizénou lemující štít vlevo vytvořil autor jakýsi rámec pro symetrii s přízemím a podle toho také nepříliš úspěšně usadil široké okno v podkroví a bosáž pod ním. Přitom okna ve štítě byla vždy v ose hřebene střechy. Okna v přízemí, dnes téměř čtvercová, byla bezpochyby vyšší a užší. Při jejich rozšíření použili majitelé vnější hranu a rozšířili je dovnitř, jsou tedy dost blízko u sebe. A proto ta bosáž vně oken v široké mase zdiva k nárožím.

S dozvuky venkovské secese

Dům s barevně členěnou fasádou se středním vlysem nad trojdílnými okny pochází zřejmě z 10.-20. let minulého století. Tomu napovídá i sokl zděný z kamene „na divočinu“ s horní řádkou z cihel na koso. Špaletová okna však byla asi původně vyšší a nahoře rozhodně menší a zcela jistě s jiným členěním. Střecha s drážkovou krytinou je v průčelí symetrická a až v druhé vazbě rozšířená pro překrytí zápraží. Okřídlí střechy nasazená na kosé vaznice jsou obohacena vyřezávaným koncovým prknem. Původní hmotu hyzdí druhotně realizovaný hřmotný vikýř.
Ohradní zeď s bránou je jistě původní, možná i starší než dům. Zatímco vrata podržela tradiční řešení, branka je novodobě plechová a subtilnost šambrán koliduje s klenáky a ani plechové krytí zdi není vhodné.
Celkově však dům dosud s patrnými stopami secesních prvků působí klidně a jen s malými úpravami by mohl postoupit o řád výše. Tomu přispívá i příjemné zasazení do svažitého terénu se zatravněným předpolím.

Text: Ing. arch. Jan Hubáček a Ing. arch. Tomáš Koreček

Viděli jsme cestou XCII.