Viděli jsme cestou LXXX.

Obě chalupy jsou ze severu republiky. První z okolí Krásné Lípy, druhá z Beskyd.

Okna jsou oči domu

Chalupa s jednoduchou podstávkou je úhledná, z dálky přitahuje oči šedostříbrným břidlicovým štítem a okny s červeným profilovaným orámováním a zajímavými oblouky připomínajícími klenutí. Jak velí tradice, pevné a pohyblivé části oken jsou natřeny odlišně a tady jsou jiným nátěrem opatřena i vnitřní křídla. Subtilní členění oken do kříže je buď původní, nebo jde o zdařilou kopii. V patře jsou okna menší, orámovaná břidlicovým lemem, a v bílém přístavku lemuje okno šambrána vytažená ve vápenné omítce.
Řemeslně perfektní je i obklad štítu s ortogonální bordurou, diagonálně vyplněným polem a s vějíři v rozích. Plechová závětrná lišta už rezaví, je to místo, ke kterému se člověk špatně dostává. Střecha krytá eternitem ve stejném tónu jako břidlice vypadá dobře. Konce krokví jsou opatřeny námětky, což je velmi dobré řešení. Tyto části na kraji střechy odehnívají nejdříve, a tak stačí vyměnit jen námětek, dlouhý zhruba jeden a půl metru, a krokve mohou sloužit dál.
Komín je zajímavý, cihlový se spodkem natřeným na bílo, může to být oplechování. Má jeden průduch krytý malým bubáčkem. Hlavice je možná shora uzavřena deskou s průduchem, aby do komína nepršelo. Ten druhý vzadu je víc degradovaný, potřeboval by rovněž renovaci. Vpravo nad přístavbou, v níž zřejmě vzniklo sociální zařízení, vidíme ještě jeden komín, asi od koupelnových kamen nebo karmy. Přístavba je novější než dům, plechová lišta je ještě v pořádku. Střecha přístavby má mírnější spád, aby uvnitř mohla vzniknout místnost se slušnou podchozí výškou. Proto byl použit plech, eternit lze pokládat jen do 18–20 stupňů.
Plot je příkladný, laťky jsou seříznuty do špičky, aby voda dobře stékala dolů. Sloupky, v základu asi kovové, jsou zapuštěny do starého betonu. Lze-li chalupě něco vytknout, tak snad jen hodně černý nátěr dřeva, ale ten je v tomto kraji obvyklý.

Několik typů obkladů

Druhý dům bohužel nemá okna původní. Tato trojdílná byla zřejmě osazena ve třicátých letech minulého století, kdy přicházela po vzoru městské architektury do módy i na venkově. Už by potřebovala renovaci. Dům by získal na kráse, kdyby se majitelé vrátili k původním typům, tedy oknům „na výšku“, která dokonce lépe osvětlují místnost. Jde-li o jeden prostor, mohla tu být tři, jsou-li za štítem dvě symetrické místnosti, dokonce čtyři.
Na křídle vybočujícím doleva zaujme tradiční šindelový obklad zateplující zřejmě roubení, které může v tvrdších podmínkách profukovat. Šindel byl asi původně i na střeše. V Beskydech se stavěly domy celé z místních surovin, ze dřeva a z kamene. Šindel byl vystřídán šedými vláknocementovými šablonami, snad beronitem, který chalupě také sluší. A šindelový obklad stěn byl na části situované k silnici vyměněn za úzká prkna kladená na polodrážku.
Renovovaný je rovněž prkenný štít s laťovanými spárami, který je barevně odlišen, jak je v tomto kraji obvyklé. Tradiční pro tuto oblast je také podlomení, široké až jeden metr. Chrání kolem dokola zápraží a také fasádu, která je slušně zachovaná. Dveře jsou v bočním štítě, což asi není obvyklé. Zahrada se vzrostlou zelení chrání dům od hluku ze silnice.

Text: Ing. arch. Karel Doubner
Foto: Marie Rubešová

Viděli jsme cestou LXXX.