Viděli jsme cestou LXXV.

V severních Čechách jsme projížděli okolí Krásné Lípy a pak vyjeli na sever, do Národního parku České Švýcarsko.

Zdivo, nebo obklad?

První chalupa vypadá na první pohled úhledně. Je usazena v zářezu pod skálou, z níž možná stavitelé použili kámen i na podezdívku pod domem a zahrádkou. Má čistou hmotu a proporce. Černobílá kombinace se v celých severních Čechách hojně vyskytuje, v tomto případě vizuální a vlastně i konstrukční převahu přebírá bílý štít a nadezdívka podélné stěny. Tato část domu vypadá jako klasické omítané zdivo, ale tak tomu jistě není. Původní roubení a podstávka chalupy, staré minimálně sto let, by asi zděnou nástavbu neunesly. Jde tedy zřejmě o obklad s funkcí zateplení podkroví. Potvrzuje to i skutečnost, že okna ve štítu jsou zanořena ve fasádě.
Původní typy oken jsou v podkroví, ale i v roubeném přízemku nahrazeny okny s dvojskly. Ku prospěchu vzhledu jsou ta v roubení osazena v líci stavby a ostění si zachovalo původní vzhled. Vrchní partie domu působí stroze. Jejímu vzhledu prospívá prostá horizontální lizéna členící jinak výrazově robustní vrchní část. Ta není tektonická, ale je nasazena na podstávku – tedy prvek bytostně tektonický. V této kombinaci lze spatřovat vnitřní architektonický rozpor: celek působí, jako by klasický zděný omítaný dům chtěl spolknout roubenku.
Střecha i její pultový přesah nad verandou jsou kryty asfaltovým šindelem v rezavě vínové barevnosti, která s domem docela ladí. Tento typ krytiny umožnil snadný a plynulý přechod bočního krytí pultového vikýře. Příjemným řešením je prosklená stěna uzavírající štítovou stranu verandy s vyvýšeným posezením před zadní roubenou částí. Mile působí okolí domu – svažitá zahrada navazující na skálu, uměřené oplocení na štukové podezdívce a decentní zeleň.

I když obklad štítu nad roubením není na tradičních roubených

Sjednotit barvu dřeva

Je možné, že dům byl shlédnut v době, kdy majitelé otevřenou verandu přistavěli a na povrchovou úpravu se teprve chystali. Sjednocení tónu dřeva by vzhledu objektu prospělo. Nemusí být úplně černé, ale takhle moc září novotou. Přístavek, jehož stříška je zasunuta pod okap střechy hlavní stavby, je ostatně celý podstatně novější než nevelká chalupa. Zdá se, že zánovní je i pískovec ve stěně za posezením. Posazení komína, pískovcové zdivo, umístění dveří – to vše ukazuje na to, že vlastně hledíme na původně zadní fasádu domu.
Chalupa je zajímavá zejména tím, že se na ní potkává několik stavebních postupů. Roubená průčelní stěna přízemí s podstávkou s vyřezávanými pásky a kolíkovými tesařskými spoji nese hrázděný štít, jehož vrchol je řešen sekundárním prkenným obkladem. Boční roubení přízemku je kryto obkladem ze štípané břidlice, což je klasický způsob krytí dřevěných konstrukcí proti nepohodě především v oblastech německého etnika. Boční stěna nad podstávkou (patrně rovněž původně v hrázděné konstrukci) je opatřena prkenným obkladem.
Sedlové střeše se starším eternitem s příjemnou patinou skvěle dominuje dostatečně robustní komín s římsovou korunou krytou příčným sedýlkem zákrytu. Ven otevíravá okna v líci stěn v původních profilovaných rámech se zeleným nátěrem perfektně doplňují stavbu. Jednoduché pastevní hrazení a robustní lavice k chalupě pasují a milý je i prostý trávník dobíhající až k domu.

U hezké chalupy by bylo dobré sjednotit barvu nových dřevěných prvků verandy
s původními trámy domu.

Text: Ing. arch. Jan Hubáček a Ing. arch. Tomáš Koreček
Foto: Marie Rubešová