Viděli jsme cestou LXXIX.
Projížděli jsme romantickou krajinou Kokořínska a podhůřím Orlických hor. V obou lokalitách jsme vybrali roubené stavby.
Kultivovaná oprava
Tato úhledná chalupa má tradiční půdorys, zadní zděná část byla možná ještě o kus dostavěná, protažená. Obdélníkový vikýř v sedlové střeše vypadá původní, okřídlí však bylo zřejmě o něco přetaženo, aby nepršelo na parohy. Střechu nechali majitelé pokrýt novějším eternitem, v němž je azbest nahrazen acetátovým hedvábím a povrch již není pokryt komaxitem (prášková vypalovaná barva). Vydrží daleko méně než staré šablony, tady jich už bylo pár vyměněno. Je hezké, že jsou šablony kladeny klasicky, tedy ortogonálně u štítu, při hřebeni a u okapů, a diagonálně v ploše. Na zřejmě původní prkenné závětrné liště je zachovaná půvabná řezba. Na komíně chybí zpevňující hlavice a hlavně bubák. Degradace je mnohem rychlejší, když do zahřátého komína prší nebo když mokré zdivo zmrzne.
Pěkná jsou temně zelená okna, ač jsou o něco větší, než bylo obvyklé. Vnitřní křídla jsou modernější, nečleněná, ale ta vnější, otvíravá ven, jsou tradičně šestitabulková. Okna jsou osazena v tmavém roubení, což není ideální. Když na černou svítí slunce, teplota se vyšplhá i nad 60 stupňů a dřevo sesychá víc než na méně osluněné straně. To vede k asymetrii, která může působit problémy s utěsněním spár, ale v tomto případě i se statikou zděného štítu. Podivně působí horní okno nahoře ve štítě. Půdička, sloužící obvykle jako skladiště, je osvětlena stejně velkým oknem jako obytné podkroví.
Sokl u zděné části chalupy je bílý, oddělený pouze římsou, což je neobvyklé a problematické z hlediska údržby. Objevují se na něm šedé skvrny, i když dům zřejmě není vlhký, je podsklepený. Zápraží je nově obložené, ale okraje dlaždic nejsou dobře začištěné. Škoda, že majitelé nepoužili schodišťové prvky se splávkem. Koleje z plochých kamenů, díky nimž se dá jezdit po trávě, jsou krásné.
Okna jsou pěkná, zvláštní je jen okno nahoře ve štítě osvětlující zřejmě půdičku
v hřebeni.
S veselým štítem
Chaloupka není stará, soudím na počátek 20. století. Úprava štítu je původní, přízemí už renovované. Roubení je postavené z poměrně úsporného materiálu. Rozměr trámů bývá obvykle 20 × 20 cm, tady jsou tenčí. Zřejmě proto je chalupa od severu chráněna skoro půlmetrovou zdí. V tvrdších podhorských podmínkách je vhodné i zateplení štítu obkladem ze zeleného eternitu. Zdobí jej červené lemy a červeno-bílé ploché římsy, takže tradiční trojice barev připomínající víru, naději a lásku, je kompletní. Obklad štítu s dřevěnými závětrnými lištami je zřejmě původní.
Okna v přízemí jsou také možná původní. Podle jejich uspořádání lze soudit, že je za nimi jedna větší místnost a světnička – příčka je kotvena do roubení. Podle zvlnění lemů krytiny se dá soudit, že na střeše je pálená keramika. V tomto případě je na komíně bubák a také koruna je udělána správně, komín je tedy v dobré kondici.
Zděná přístavba je pozdější, jde zřejmě o zádveří se sociálním zařízením. Před vstupními dveřmi je nádrž na dešťovou vodu zhruba o obsahu jednoho krychlového metru. Je umístěna na paletách, aby se z ní dalo přímo zalévat. Není však vidět, kudy tam voda přitéká, možná je svod přepojovací. Klasický drátěný plot je kotven v betonové podezdívce, která stupňovitě vyrovnává svah. Trochu kuriózně je na funkcionalistickém plotě secesní ozdoba, závan z minulých dob. V předzahrádce vidíme jehličnany a keře. Když je velké sucho, pozor na túje. Stačí nedopalek a jejich vzplanutí připomíná start rakety.
Podhorská chalupa je od severu chráněna zdí a štít zateplen obkladem ze zeleného eternitu.
Text: Ing. arch. Karel Doubner
Foto: Marie Rubešová
Viděli jsme cestou LXXIX.
