Viděli jsme cestou LX.
První ze zděných chalup, které jsme dnes vybrali, je z Děčínska, druhá z okolí Holic v Čechách.
S trochou romantiky
Dům je na první pohled v podstřeší zvýšený, aby bylo víc prostoru pro využití podkroví. Ze stejného důvodu asi došlo ke změně konstrukce střechy ze sedlové na mansardovou. O tom, že nejde o zcela novodobou úpravu, by mohly svědčit sloupky s ozdobnou řezbou na nárožích nastavené části konstrukce. Následně došlo i k výměně obkladu štítu. Podle ozdobné lišty pod polovalbou lze soudit, že prkna byla původně širší a lištované spáry navazovaly vždy na plochou část řezby. Kolemjdoucí si to však ani neuvědomí.
Co ho však jistě upoutá, jsou nápadná bílá okna nahoře ve štítě. Majitelé se zřejmě snažili připodobnit je těm v prkenném obkladu v přízemí, ale tam jsou alespoň členěná. Takto pojatá bílá okna se širokým rámováním mají příliš robustní profilaci a ve tmavém okolním obkladu dominují. Prospělo by, kdyby byla trochu blíž k sobě. A také kdyby byla o něco menší, členěná a opatřená lazurou v podobném tónu, jako mají okna v přízemí. Anebo by se mohlo natřít jen ostění a otevíravá křídla ponechat bílá. Spodní šestitabulková okna jsou pěkná, osazená v líci.
Poslední majitelé dům zřejmě opravili a na střechu položili asfaltový šindel, který k němu barevně sedí. V té době asi přibyl i proporčně přiměřený vikýř. Klempířské prvky jsou upraveny kultivovaně, závětrná lišta mansardy je v barvě krytiny a okapy jsou naopak odlišeny do jemně zelené.
Stříška nad schody trošku trčí, zkrácení by neuškodilo. Prospělo by, kdyby měla stříška podpěry anebo byla bez bednění, jen z trámů se vzpěrou. Jinak je okolí chalupy, zejména kamenné zápraží, upraveno velmi pěkně, ocenit lze i navazující zeleň. Přístavek vzadu se zdá být původní. Snad by jen mohl být trochu odsazený za štít. Kazetové dveře jsou slušně renovované, sokl nahozený hrubou omítkou.
Venkovská klasika
Tento domek, typický pro oblast na rozhraní východních Čech a Vysočiny, je dokladem doby, kdy pro rekonstrukce nebyl vhodný materiál. Když stará okna dožila, osadili majitelé typová (naštěstí nejsou trojdílná). Při této šířce stavby lze odhadovat, že původně tady byla okénka tři, o trochu užší a vyšší. Šambrány okolo oken a lizény na nárožích barevně korespondují s pásky eternitu nad úzkým podlomením. Proč ne. Ovšem šambrány vytažené v omítce nemají bohužel dole zakončení.
Střecha je usazena asymetricky s přesahem nad zápražím. Dožívá na ní eternit porostlý mechem. Pokud nejsou šablony popraskané, funguje krytina dobře i s takovým povlakem. Malé větrací okénko v podstřeší svědčí o tom, že půda není využívána k bydlení. Nedostatek prostoru řešili majitelé zřejmě dodatečně přístavkem.
Je to dům příjemného vzhledu a ve venkovské zástavbě rozhodně neruší. Do perfektního stavu by se mohl dostat velmi jednoduše. Znamenalo by to schovat talíř satelitu do půdy nebo aspoň víc za štít, vyměnit dožívající okna za nová s návratem do původních proporcí, tzn. osazená do vnějšího líce zdi, a dotáhnout dole šambrány.
TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ
Viděli jsme cestou LX.
