Viděli jsme cestou LXIX.

Zveme vás na Písecko. První usedlost je z jižní části této oblasti, druhou jsme objevili severněji, nedaleko Zvíkovského Podhradí.

Jako z pohádky

Usedlost je tak přepečlivě upravená, až trochu připomíná kulisu. Postavena byla v období tzv. selského baroka, což potvrzuje datace – rok 1837. Těžko říci, zda dnešek odpovídá původní barevnosti. Zelená možná byla jemnější a výzdobné prvky na sebe tím pádem méně upozorňovaly. Je otázka, co je původní a co se dodělávalo. Články byly jistě plastické, vytažené v omítce, což se dochovalo u volut, ostění štítového otvoru, říms, koruny atiky domu a brány s kapličkovou nikou. Spornější je stav bosovaných hlavic sloupů ve štítě.
V přízemí je nápodoba klasického článkování jen plochými prvky v barvě, aby fasáda nebyla slepá. Zvláštní je zejména jakoby čínský znak nad větracím okénkem ve štítě. Šambrány byly bezpochyby v omítce vytažené a lemovaly celá okna. Jejich nedotažení ve spodní části je typickým problémem soudobých úprav – bez spodního dílu jaksi plavou v prostoru. Okna jsou novodobá se širokými plochými profily rámů.
Profilované římsy jsou kryty bobrovkami, tedy stejným materiálem, který je použit jako novější dvojitě kladená krytina na starším krovu. Z tohoto pohledu z ní nešťastně trčí příliš subtilní komínek patřící zřejmě ke koupelně v dostavované verandě. Na odvrácené straně střechy bude pravděpodobně ještě jeden komín.
Máme-li mluvit o negativech, je to možná barevná kombinace na vratech. Žlutookrová s příliš subtilním hnědým latěním moc neladí ani se zelenou omítkou. Vrata a dvířka ve štítě jsou zřejmě starší, ze širších prken než vrátka sestavená z úzkých palubek, na nichž je motiv slunce v horní části trochu násilný. Usedlost by si rozhodně zasloužila lepší lavičku a schránku na dopisy.

Dům se zvednutou střechou

Ve druhém případě zůstala z původní chalupy beze změny jen brána a špejchar. A zřejmě barevnost celé usedlosti. Brána je jednoduchá s půleliptickým záklenkem, shora krytá prejzy. Vrata jsou starší než vstupní vrátka sestavená opět z úzkých palubek.
Obytný dům se širším zvalbeným štítem prošel několika etapami proměn. K jeho horizontalizaci došlo asi v meziválečném období. Pro zobytnění podkroví byla zvýšena půdní nadezdívka, střecha tak dostala menší sklon a architektonický výraz hmoty objektu se změnil, a to k horšímu. Už v té době se tu zřejmě objevila širší okna. Těžko říci, zda byly štít a nárožní lizény předsazeny už v té době, nebo až při další přestavbě zhruba v 50.–60. letech minulého století. K výměně oken za trojdílná paneláková bylo přikročeno bezpochyby při druhé přestavbě, kdy byla asi vytvořena i žulová podezdívka pod oplocením předzahrádky. Šedý sokl stavby je hezčí, jemnější.
Až jednotlivé prvky dožijí, bylo by vhodné vrátit se k úpravě z 20. let, tedy osadit okna čtyřdílná s drobnějším členěním. Pokud byla původní okna lemována šambránami, v dnešní horizontalizované úpravě by nebylo vhodné je obnovovat, ještě by dům více rozšířily.
Členění štítové stěny nárožními lizénami rozhodně neškodí pohledu a opticky výraz průčelí zeštíhlují, avšak za úvahu stojí, zda by tyto lizény neměly pokračovat i formou lemování štítu a zda by se neměly doplnit alespoň plochou římsou zhruba v úrovni stropní konstrukce.

TEXT ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou LXIX.