Viděli jsme cestou LXII.

Vybrali jsme dva zděné domy – jeden z okolí Opočna, druhý z vesnické památkové zóny obce na Berounsku.

S industriální odezvou

Dům s letopočtem 1878 ve štítě je doslova úchvatný. Vypadá spíš jako hospodářská než obytná budova. Ozdobné prvky – zubořez, klenby, nad okny provazce zakončené střapci – připomínají pseudogotiku windsorského typu. Sedlo a sedlový vikýř jsou ovšem zase české baroko. Dům je do posledního detailu perfektně opravený, pozadí osmicípých hvězdic, zrcadla s obloučkovým zakončením a dokonce i části střapců jsou barevně odlišeny jemně šedou.
Portály oken s bohatě profilovaným ostěním a zaklenutým nadpražím zůstaly zachovány, ale jsou v nich osazena moderní vyklápěcí eurookna s osmitabulkovým členěním. Barevně i řemeslným zpracováním ovšem k domu sedí. Pod okny jsou původní kamenné parapety, které jsou velmi zajímavé a trvanlivé. Výplně kruhových oken nahoře, jimiž se přisvětluje podkrovní prostor, jsou buď původní, nebo velmi zdařilé kopie. Strůpek v hřebeni přisvětluje trojice úzkých okének. Opakují se z boku, kde jsou, zdá se, zaslepena.
Při bližším pohledu lze vlevo pod okrajem střechy objevit nevelkou prasklinu, která pokračuje směrem k zubořezu. Poukazuje na to, že je problém v dešťovém svodu. Voda by měla být odvedena dál od stavby, neboť podmáčený roh začíná klesat a právě jeho klesání prasklinu způsobuje. Chodníček ze silnice k zápraží je bohužel vyspádován k domu, což problém zhoršuje.
Eternitová krytina je ve štítech zakončena oplechováním, které by mělo odvádět vodu do koryt. Barevně splývá s krytinou, takže je člověk na první pohled ani nepostřehne.
Brána a branka zdobené čtyřlístky jsou bezpochyby původní, z válcovaných profilů. Čekají na nový nátěr, který by měl korespondovat s barvou oken. Sloupky oplocení byly zřejmě odlity v meziválečném období z terasa.

Dům bez okapů

Krásný je i tento dům zhruba z konce 19. století. Má neobvyklou figuru oken: 3 – 3. Horní trojice je zmenšena tlakem střechy i tím, že krajní okénka jsou užší. Vidíme opět bílou omítku, která je pro venkov typická. Bílily se i kamenné prvky, zejména ty z málo odolného pískovce. Tady jde o parapety, které jsou spojeny v jeden stejně jako horní část atypických šambrán. Špaletová okna s členěním do kříže jsou jistě původní, otvíravá ven a dovnitř, se zděným ostěním.
Dům v mírném svahu je bez okapů, což je někdy lepší, než je mít. Musí být ovšem dobře vyřešeno zápraží. Mělo by být nepropustné, vyspádované od domu, což se zdá být ve dvoře v pořádku. Podle opadané omítky na pravém rohu však lze usuzovat, že je dům v tomto místě podmáčený a klesá. Potvrzuje to prasklina vpravo ve štítě, která pokračuje až k prostřednímu oknu v přízemí. Síla působí kolmo na prasklinu a může problém dál zhoršovat. Dole by měl být okapový chodník se spádem od objektu. Majitelé by měli také zjistit, zda nezatéká střechou.
Zakončení střechy je bez závětrné lišty, což je správné, dům stojí v památkové zóně. (jeho soused vlevo se bohužel tradici vymyká). Komín je starý a dost nízký, měl by být 60 cm nad hřebenem. Vrata jsou zřejmě obnovená, ale chybí tu zavětrovací prvky. Asi se nepoužívají, protože uprostřed je sloupek. Parkuje se zřejmě na dlažbě před vraty.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ A MARTIN MAŠÍN

Viděli jsme cestou LXII.