Viděli jsme cestou X.
Kdo zavítá do jižních Čech, může na svých toulkách objevit mimo jiné malebná zákoutí lidové architektury soběslavských blat.
Vzhledem k některým stavebním detailům – zejména jde o vrata a okna – je možné první z objektů hodnotit o několik pomyslných příček výše.
Této zádumčivé krajině sluší podsadité zděné dvorce s bohatou, štukem zdobenou fasádou. Charakteristický vzhled jim vtiskly ruce zdejších známých zednických rodin – Šochů a Patáků. Štuková výzdoba bývá vytvořena nejčastěji s podkladem v teplém zlatém okru, jenž dává vyniknout bílému vápennému nátěru dekorativních prvků.
Právě štuková výzdoba je největší předností domů, které uvádíme. Oba dvorce přiznávají typickou místní dispozici, nalevo je zděná sýpka s větracími otvory, napravo pak obytné stavení. Vzhledem k některým stavebním detailům však lze první z objektů hodnotit o několik pomyslných příček výše.
Prvním nepřehlédnutým detailem jsou dveřní a okenní výplně. První dům má vrata pravděpodobně původní, jednoduché trámové konstrukce se střídavě šikmo bedněnými výplněmi, s místně tradičním hnědookrovým nátěrem. Okna jsou zřejmě vyměněna někdy za první republiky, avšak ctí původní velikost a jejich konstrukce je řemeslně velmi kvalitní. Také krytina byla jistě vyměněna, místo původních bobrovek či zdejší speciality, bechyňských háků, jsou osazeny drážkovky, ale stále jde o pálenou krytinu příjemné cihlově červené barvy. Lem z bobrovek kladených do malty je pěkný u obou štítů.
Jednokřídlá plastová vyklápěcí okna s charakterem průčelí neladí; jsou mnohem plošší než tradiční okna dřevěná a jejich členění je falešné.
Druhý, snad o něco málo mladší dům, má jistě také pečlivého majitele. Bližší porovnání nám ovšem ukáže několik chyb, naštěstí do budoucna odstranitelných. Vrata jsou plechová a přestože jsou přiměřeně barevná, materiálově s celkovým charakterem průčelí domu neladí, stejně jako jednokřídlá plastová okna. Jsou mnohem plošší než tradiční okna dřevěná, jejich členění je falešné, způsob otvírání (vyklápění) se k fasádě nehodí a ani jejich dokonalé izolační vlastnosti starým domům neprospívají.
Dalším detailem, který by se dal zvládnout lépe, je střešní krytina sýpky. Lépe by jí slušely tašky keramické (bobrovky nebo i drážkové) než betonové. Nepěkné je též závětrné oplechování štítu. Plechová lišta je oproti tradičnímu řešení, kdy se u střechy bez přesahu kladly krajní řady tašek přímo do malty, příliš silná. Uvedené výhrady jsou samozřejmě jen námětem k šetrnějším opatřením do budoucna.
Všimněme si ještě obou předzahrádek, zajišťujících soukromí světnic. Zpravidla bývají oploceny, proto je vnímáme jako součást průčelí, přestože vymezují také veřejný prostor návsí. Změna oplocení by prospěla oběma stavením. Obyčejný plaňkový nebo laťkový plot by ladil s nádhernými fasádami mnohem lépe než utilitární varianta z drátěného pletiva. Změna takové drobnosti, jako je plot předzahrádky, však výrazně ovlivní podobu domu i celé návsi.
TEXT: PETRA PEŠTOVÁ
FOTO: JAN PEŠTA
Viděli jsme cestou X.
