U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Veverčí rod
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys, FOTO AUTOR
Dnes zahlédneme veverku nejspíš v městském parku nebo na starém hřbitově, kde udržuje její populaci především štědrost lidské ruky. Ve volné přírodě v lese se s ní setkáme zřídka.
Zásluhu na tom mají především kuny, jestřábi a také nepřízeň počasí. Veverky se tedy v našem lese těžce protloukají, a když jim ještě špatný podzim s malou úrodou žaludů, bukvic, šišek a dalších stromových semen nedovolí naplnit své zásobárny, spousta jich v tuhých zimních mrazech zahyne vysílením. A tak se nedivme, že jich v lesích pobíhá málo.
Ještě hůře by to s veverkami dopadlo, kdyby se o ně nepostaral zákon o celoročním hájení. V našich lesích se počátkem minulého století ročně lovilo na sto tisíc veverek. Po šedesáti letech klesly úlovky už na pouhých tisíc kusů. Kdyby honba na ně pokračovala dál, zcela by z naší přírody zmizely. Proto se muselo přistoupit k úplnému zákazu jejich lovu. I veverky, stejně jako jiná kožešinová zvířata, doplácela na dámskou módu. Dříve se totiž z veverčích kožek šily nádherné teplé dámské kožichy. Veverčí kožíšek je neskutečně hebký, vláčný, velmi lehoučký, těžko nahraditelný imitací. Chemici se nesčíslněkrát snažili vyrobit syntetickou veverčí srst, ale neuspěli. Na kožichy se používal nejhezčí odstín veverčích kožek – stříbřitě šedý, kožky ostatních barev se používaly převážně k výrobě límců, čapek, chránítek na uši a hlavně k zhotovování jemných malířských štětečků pro náročné restaurátorské práce.
Proměnlivou barvou srsti se veverky přizpůsobují prostředí, v němž žijí, ale i klimatickým podmínkám. Jehličnaté lesy s ponurými zákoutími bývají domovem tmavých až černých veverek, světlejší háje, městské parky a velké zahrady zase červenohnědých. Veverčí zbarvení má širokou škálu odstínů, od skoro černé přes stříbřitě popelavou a hnědou až k zářivě rezavě červené. Jen bříška mají všechny stejně bílá. Nejpohlednější jsou veverky tříbarevné: hřbet mají téměř černý a rezavý pruh jej odděluje od bílé spodiny. K vidění bývají jen sporadicky, nejspíš v podhůří a na horách.
FOTO 1 – Veverka zrzka
FOTO 2 – Veverka tříbarevná
