U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VESNICE ZVANÁ VÍSKA
Kategorie: Venkov | Autor: Jan Pešta
DOMA
Víska (dříve Dörfel), poprvé připomínaná k roku 1454, leží ve Frýdlantském výběžku v blízkosti státní hranice s Polskem. Tímto půvabným zvlněným krajem na severním úpatí Jizerských hor protéká říčka Smědá, pramenící poblíž Smědavy v Jizerských horách. V údolí Smědé a jejích přítoků vznikaly ve středověku lánové vesnice – Višňová, Minkovice, Víska a Kunratice, charakterizované volným řazením jednotlivých usedlostí kolem komunikace. V minulosti Víska územně příslušela k Horní Lužici. K Čechám (konkrétně k Boleslavskému kraji) připadla až po úpravě hranic roku 1848. Tehdy byly odstraněny přetrvávající územní nejasnosti a komplikovaný průběh hranice (například blízká vesnice Višňová byla do té doby roz-drobena na několik vzájemně oddělených enkláv, ležících na území sousedního Pruského království). Vesnice Víska se skládá ze dvou částí – severní a jižní. Kromě zástavby v údolní nivě vzniklo v minulosti několik domů a chalup i v uličce na vyvýšené terénní terase. Mnohem lépe se dochovala menší jižní část vesnice, která se dříve nazývala “Nová Víska” (“Neu Dörfel”). Větší severní část je již narušena nevhodnými novostavbami ze druhé poloviny 20. století (kulturní dům a několik rodinných domků). Ve Vísce se dochovalo množství patrových domů chlévního typu. Regionálně náleží k hornolužické lidové architektuře, většina z nich pochází z přelomu 18. a 19. století. Mají zděná přízemí a jednoduchá hrázděná patra. Hrázděné konstrukce jsou provedené tradiční technologií – na štípané louče, vložené do drážek v nosné trámové kostře, je nanesená vrstva mazaniny. Domy jsou kryté vysokými sedlovými střechami, často s vikýři typu “volských ok” a s bedněnými štíty (na domě čp. 45 se ojediněle dochovala jednoduchá lomenice). V zadní části domů bývá situována stodůlka. Místní zajímavostí je, že její mlat výškově proniká i do prvního patra domu. Osm domů, např. čp. 22, 32, 37, 45 a 58, se zachovalo v ucelené podobě. Některé domy starší generace mají v přízemí ještě roubené světnice (většinou obedněné). Hrázděné patro nad světnicí je vynášené podstávkou. Mezi nimi vyniká zejména dvoutraktový dům čp. 36 v jižní části vsi, dalšími příklady jsou pak domy čp. 20, 44, 50 a 70. Hrázděná patra má i řada dalších staveb, pozměněných novodobými úpravami (např. čp. 15 a 17). V usedlosti čp. 56 se dochovala unikátní hrázděná stodola. Ve druhé polovině 19. století a během první poloviny 20. století vznikaly ve Vísce (zejména v severní části) velké zděné patrové domy s polovalbovými či sedlovými střechami a s nenáročnými fasádami, které však plně respektovaly měřítko starší zástavby (např. čp. 70 a 73). Jednoduchou zástavbu z prv-ní třetiny 20. století reprezentují také přízemní chalupy čp. 19 a 94. Na konci 19. století a v první polovině 20. století zaznamenal celý region po obou stranách hranice bouřlivý průmyslový rozmach, který se mimo jiné projevil i výstavbou rozsáhlé sítě železnic (některé byly úzkorozchodné). Ve druhé polovině 19. století vznikla také trať, spojující Liberec a Seidenberg (dnešní Zavidów), vedená malebným údolím říčky Smědé (dnes končí ve stanici Černousy). Dokladem zajímavého technického díla z první poloviny 20. století je také malá vodní elektrárna ve Vísce. Přes výrazný rozvoj průmyslu ale nebyla tvářnost krajiny a sídel výrazněji dotčena. Teprve události druhé poloviny 20. století poznamenaly tento kdysi prosperující kraj, který se ze dne na den dostal na periferii zájmu. V důsledku odsunu německého obyvatelstva byla nenávratně poškozena či zničena většina sídel. K narušení krajinného rázu a životního prostředí zase přispělo rozšíření povrchové těžby uhlí v blízké polské Bogatynii. Značná část Frýdlantska, včetně údolí Smědé, si ale uchovala mnoho ze svých přírodních krás. K záchraně desítek lidových staveb i celých sídel (včetně Vísky) přispěl i zájem o rekreaci. Víska (zejména její ojediněle dochovaná jižní část) je spolu s blízkými Heřmanicemi nejvýznamnějším souborem hornolužické lidové architektury na území Čech. Navíc si uchovala i mimořádně příznivý celkový vzhled, včetně nejbližšího krajinného rámce. Doufejme, že se v budoucnosti podaří zajistit její ochranu vyhlášením památkové zóny.
