Venkovské střechy

Střechy jsou nesmírně důležitým prvkem v panoramatu obce i krajiny. Všimněte si malebnosti měst a vesnic na starých fotografiích, která je dána obdobným tvarem a sklonem střech, podobnou barvou krytiny i tvarem vikýřů a komínů.

Tradiční šindelová střecha s měkce tvarovaným vikýřem

Jak by obce vypadaly, kdyby každý dům měl jinak tvarovanou střechu, jiný sklon, materiál a barvu krytiny, lze vidět v nových satelitních sídlech a bohužel i ve staré zástavbě postižené živelnými přestavbami. Určité regulace existují pouze v památkových rezervacích či zónách, a to na ně lidé ještě žehrají. Potřebovaly by je však všechny obce včetně nově vznikajících čtvrtí. I skalní příznivec moderní architektury nakonec uzná tváří v tvář současnému stavebnímu chaosu, že jakási koncepce je potřeba. Proto je dobré při obnově střech respektovat určité zásady.

Tvary střech

Nejjednodušším historickým tvarem je střecha pultová. Najdeme ji především na menších prostých objektech, jako jsou kůlny a podobně. Tradiční venkovský dům má nejčastěji střechu sedlovou, také valbovou či polovalbovou. Domy barokní, rovněž však i některé domy z období 1. republiky, mohou mít střechy mansardové.

Malebná kombinace polovalbových a pultových střech

Těchto tradičních tvarů bychom se měli při rekonstrukci držet. V současnosti jsou oblíbeny různé složitě členěné střechy s množstvím fantasticky tvarovaných vikýřků a dalších prvků, které jsou do staré zástavby zcela nevhodné. Jako všude i zde platí zásada „méně je více“. Nejde však jen o tvar střechy. Důležitý je i její sklon – tradičně okolo 45°, lze použít i sklon trochu menší, avšak zhruba od 35° níže již střecha většinou nevypadá dobře.

Že do staré zástavby nepatří vůbec plochá střecha, není snad ani třeba říkat – to platí i pro garáže a další užitkové stavby. Oč by lidská sídla vypadala lépe, kdyby stavebvENKovsKÉ níky napadlo udělat nad kostkou garáže alespoň nejjednodušší sedlový krůvek s taškovou či šindelovou krytinou! Navíc by se taková střecha opravovala lépe než plochá a ještě by zde vznikl úložný prostor.

Opačným extrémem jsou novodobě pojaté mansardové střechy. Barokní mansarda má své specifické proporce a sklony. Oproti tomu nové „mansardy“ jsou často příliš strmé (nejsou to pravé mansardy, ale pouze zakamuflované další patro), celek nepůsobí jako střecha, ale jako jakási hřibovitá nástavba, které se navíc často snoubí s novodobými živičnými šablonami. Taková střecha dokáže dům pohledově zcela znehodnotit.

Druhy krytin

Dalším aspektem ovlivňujícím vzhled střechy je krytina, která se liší podle regionu. Tradiční je pálená taška bobrovka, různé drážkovky (např. tzv. letky), esovky, prejzy (u strmých krovů nebo právě u mansard) – to jsou těžší krytiny. V některých oblastech se zase používala na střechy i pro obklady štítů přírodní štípaná břidlice, což je krytina velmi krásná a variabilní. I dnes je možné ji vrátit tam, kde původně byla.

V podhorských a horských oblastech pak byl především na dřevěných domech nejpřirozenější štípaný šindel, ten patří k lehčím krytinám. Při obnově bývá cena takové střechy sice poněkud vyšší, pokud se však čas od času ošetří, jde o krytinu dostatečně trvanlivou a především krásnou a stylovou. Na chudších staveních byly dříve časté slaměné došky. Dnes jsou bohužel k vidění téměř jen ve skanzenech.

Eternitová střecha na chalupách již zdomácněla (zde s polovalbou)

Samostatnou kapitolou je plech. Používal se téměř výhradně měděný, a to pouze na cibule, helmice, vížky a podobné složitější či oblé tvary na střechách kostelů a zámků, nikdy celoplošně a už vůbec ne na běžných domech.
Zajímavý je případ eternitových šablon. Jde sice o krytinu poměrně novou (z období 1. republiky), avšak stihla již natolik zdomácnět, že na starém domě vypadá lépe než některé novější krytiny. Do jisté míry je nahraditelná novodobě vyráběnou vláknocementovou krytinou. Z první poloviny 20. století také pocházejí nejstarší živičné střechy (z asfaltových pásů) – ty je při rekonstrukci možné vyměnit za nějakou kvalitnější lehkou krytinu.

Novou střešní krytinu volíme podle únosnosti krovu a místních zvyklostí. V současnosti je na trhu obrovský výběr, ve staré zástavbě je však nejlepší možností tradiční krytina. Někdy stavebník sáhne i po betonové tašce, ale pro starý krov může být přitížení betonovou krytinou neúnosné. Betonové, plastové, glazované, plechové a další novodobé krytiny navíc hýří barvami, které starým domům nesluší.

Zcela bychom měli z výběru vyloučit i živičné šablony, tzv. asfaltový, kanadský či bonský šindel. Není příliš trvanlivý, navíc se nedá rozebírat a zase skládat, potřebujeme-li střechu na některém místě opravit. S taškami v tomto ohledu není problém, lze je libovolně vyměňovat. A střecha se znovu použitými, protříděnými starými taškami navíc získá vzhled, jakoby tu byla odjakživa.

Zkuste to bez plechu

Zachovávat jednotnou krytinu, sklon i hmoty střech je důležité

Při rekonstrukcích střech jsou zbytečně likvidovány či zjednodušovány původní detaily, například některé střechy mívaly námětky vytvářející měkké zakončení siluety střechy (průřez krovu není přesně trojúhelný, ale po stranách mírně se zalamující). Krokve přečnívající zdivo bývají přiznané, anebo u některých zděných staveb končí spolu s římsou. Novodobě pak bývají tyto partie nepěkně zabedňovány prkny či různými deskami.

Vzhled střechy ovlivňují i klempířské prvky, oplechování, komíny, antény apod. Pokud máme volný půdní prostor, není u zděných domů nutné veškeré styky střešní roviny se štítovými stěnami, komíny apod. oplechovat. Dříve se pouze vymazávaly maltou. A koruny štítových stěn také není třeba oplechovat. Zajímavější a historicky poučenější je pokrýt je taškami či cihlami kladenými do malty. Samozřejmě je nutná údržba, ale té se nevyhneme nikdy.

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA AT A ZDENĚK ROLLER

Venkovské střechy