Venkovské pavlače
Pojmem pavlač označujeme obvykle otevřenou, polouzavřenou nebo uzavřenou komunikaci na fasádě domu, sloužící jako přístup do jednotlivých místností patra nebo zvýšeného přízemí.
Pavlače se nejčastěji objevují na patrových roubených či hrázděných stavbách, které jsou soustředěny převážně v severní polovině Čech. Najdeme je zejména v Českém Středohoří, na Českolipsku, Kokořínsku, v okolí Mladé Boleslavi, v Pojizeří a na Sobotecku. Ve spojení s vnějšími schodišti pak slouží pavlače pro vstup do pater sýpek, eventuálně do patrových částí mlýnů i v jiných krajích.
Zvláštním případem pavlačí jsou krytá zápraží přízemních domů, s nimiž se setkáváme zejména v klimaticky drsných oblastech středních a západních Čech – na Podbrdsku, Křivoklátsku a v povodí Berounky. Za zmínku stojí rovněž štítové pavlače pošumavských domů.
Pavlače, jak již bylo v úvodu naznačeno, nesloužily jen ke komunikaci. Zejména v případě roubené lidové architektury se na ně soustředila pozornost tesařů, kteří je zdobili krásně vyřezávanými sloupky, profilovanými madly nebo ozdobně tvarovaným bedněním zábradlí. To mělo často napodobovat kuželkové balustrády slohových staveb – zámků a měšťanských domů.
Vady a poruchy pavlačí
Pavlače, které dodnes slouží ke komunikaci alespoň příležitostné, musí splňovat určité statické a bezpečnostní podmínky. Příčinou jejich poškození bývá nejčastěji zafoukaný sníh a listí, udržující vlhkost na zastíněné podlaze. Poruchy pavlačí můžeme rozdělit na statické, ohrožující nosnou konstrukci pavlače (a tím i osoby, které se po ní pohybují), a ostatní – tedy kosmetické (poškození nenosných a zdobných prvků).
Nejdůležitější pro opravu pavlače je zjištění stavu nosných trámů. To je zpravidla možné provést až po rozkrytí podlahy. Pavlač bývá nesena přesahujícími konci – „zhlavími“ stropních trámů. Jen výjimečně má ještě vlastní podpůrnou konstrukci, např. šikmé vzpěry, opřené do zdí.
Zhlaví trámů jsou často v důsledku nevysychající vlhkosti pod podlahou pavlače narušena hnilobou. Ještě horší dopad mívá zlomení trámu v místě prostupu stěnou. V každém případě je nutné posoudit, zda je třeba jej jenom očistit a zachovat, protézovat, nastavit plátem (měl by přesahovat až na vnitřní stranu stěny), nebo dokonce celý trám vyměnit.
K opravě vlastní pavlače je tedy možné přistoupit teprve po důkladné opravě nosných trámů.
Nejhůře poškozené bývají vodorovné prvky – zejména prahový trám a podlaha, event. madlo. Pokud jde o prahový trám a podlahu, je obvykle nejjednodušší vyměnit trámky a fošny za nové. Měli bychom použít co nejširší dostupné fošny. Jejich tloušťka by měla odpovídat předpokládanému zatížení a rozteči nosných trámů, aby se zamezilo přílišnému průhybu.
Sloupky, madlo, zábradlí
Zajištěním nosných trámů a podlahy končí oprava statiky pavlače a můžeme se pustit do obnovy jejích nenosných a ozdobných prvků. Sloupkům, madlu a zábradlí bývala věnována zvláštní pozornost a zaslouží si ji i při opravě. Pokud je to technicky možné, je vhodné zachovat alespoň některé z původních nenosných a ozdobných prvků, i když jsou částečně poškozeny. Dům tím získá neopakovatelnou atmosféru původnosti.
V případě sloupků bývá často snaha vyměnit je za nové. Obvykle to ale není nutné – mívají uhnilé jen spodní konce s čepy, které lze spolehlivě protézovat. Navíc sloupky pavlačí nejsou zpravidla nosné – drží jen madlo zábradlí. Jestliže to je nutné, lze doplnit v místě styků madla a sloupků, event. prahového trámu a sloupků, spojovací kování, tedy pásky, spony apod.
Respektujme původní tvar detailů
Pokud se vyrábějí nové prvky (sloupky, madla a další ozdobně tvarované části), je třeba důsledně dbát na respektování jejich původního tvaru a způsobu opracování. Pro výrobu kopií se vybírá co nejúplnější prvek. Je vhodné zachovat alespoň jeho vzorek a před osazením kopie na místo zkontrolovat její tvar a profil. Bednění zábradlí sice není nosným prvkem, bývá ale často zcela poničeno působením povětrnosti. I na první pohled dobré kusy se mnohdy při pokusu o demontáž rozpadnou.
Pokud je tedy nutná výměna bednění, měli bychom opět použít co nejširší dostupná prkna (zpravidla min. 20 cm) a respektovat způsob jejich osazení. U zdobně seříznutých desek je nutné přesně dodržet jejich původní tvar. Když se podaří část původních prken bednění zachránit, je vhodné přeložit je do souvislého úseku na viditelném místě domu, např. v čele pavlače. Dům tím opět získá na autenticitě i na malebnosti.
TEXT: ING. ARCH. JAN PEŠTA
FOTO: AUTOR A FRANTIŠEK MALÝ
Venkovské pavlače
Venkovské pavlače
