Venkovská harmonie
Na dobře upravené staré chalupy je radost pohledět. Škoda jen, že se v jejich předzahrádkách a zahradách často objevují dřeviny a rostliny, které jsou venkovskému prostředí cizí. Zveme vás do jedné, kde je vše v harmonii.
To stavení svítící tradiční vápennou omítkou stojí v centru obce Višňová. V malé předzahrádce vymezené plaňkovým plotem vidíme oranžové denivky a pár divizen, u plotu zavinutky, kohoutky a další, při cestě roste švestka. Cedule připevněná na zdi vpravo od tmavých vrat potvrzuje, že jsme tu správně, že nás čeká nejen prohlídka chalupy, ale i ukázkové přírodní zahrady.
Manželé Jana a Petr Kolkovi nás vítají na zápraží. Zleva je dvůr ohraničen obytnou frontou, na niž navazuje bývalá maštal, kolmo stojí velká stodola. Pokračujeme kolem brány otevřené dokořán do sadu a kolem vysoké zdi až k bývalému chlévu, který prstenec staveb uzavírá. Chlév dnes slouží jako sklad dřeva a sušárna bylin. Kombinace těch dvou vůní je velmi příjemná. Nasáli jsme poklidnou atmosféru dvora, po jehož okrajích se v ladném souzvuku střídají květiny různých barev a keře různých výšek. Je zřejmé, že majitelé mají rádi kulturní i divoké růže.
Ve štítové stěně opatřené tradiční vápennou omítkou jsou
renovovaná okna s profilovanými šambránami
Měnit jen to nejnutnější
Petr Kolka je architekt, paní Jana zahradní projektantkou, takže se při zvelebování venkovské usedlosti dobře doplňují. „Když jsme před čtrnácti lety hledali stavení, které bychom si mohli upravit podle svého, táhlo mě to sem. Mám v jižních Čechách kořeny,“ vysvětluje Jana. Oba navíc lákala zdejší krajina, historie i to, že jih si s původním osídlením stále uchovává jistou fortelnost.
„Máme rádi staré domy, které jako staré také vypadají,“ pokračují svorně. Odstraňovali jsme jenom věci, které byly dobově mimo a působily nepatřičně, třeba neúměrně velká okna ve štítě,“ říká Petr, který kromě střechy udělal kolem stavení úplně všechno. Omítky, zábradlí, okna, dokonce i nějaký nábytek.
Obdivujeme hlavně omítky, se kterými si Petr opravdu pohrál. Co drželo, ponechal, uvolněné části oklepal, doplnil podle zachovaných zbytků a dotvaroval pomocí lžíce nebo koštěte.
Z maštale vznikl pod bílou klenbou prostor, v němž se pracuje,
ale také odpočívá a muzicíruje
Přízemí bohatě stačí
Rozložení místností zůstalo stejné jako za předchozích majitelů. Nalevo od vstupu jsou dvě světnice, napravo obytná kuchyň, hostinský pokojík a koupelna. „Ta tady byla, ale voda se tahala ze studny a ohřívala v koupelnovém válci,“ prozrazuje Jana. „Splachovací záchod naši předchůdci neměli. My jsme ho umístili do bývalé komory, ze suchého záchodu na zápraží je dnes skládek zahradního náčiní.“
Půdu Kolkovi neřešili, přízemí jim prý bohatě stačí. „Chodíme do délky a ne do výšky,“ směje se paní domu. Pěkných pár kroků do délky nabízí i bývalá maštal, do níž se vchází samostatnými dveřmi ze zápraží. Je to impozantní bílý prostor s doširoka rozkročenými segmentovými klenbami. Jsou kotveny na soklech, na nichž kdysi stála kamenná koryta. Dnes slouží jako nízké police nebo sedátka. Stěny jsou nahozeny omítkou s půvabnými nerovnostmi, které Petr velmi dobře doplnil.
Maštal dodělali majitelé teprve před čtyřmi lety a využívají ji nejen jako ateliér. „Je tady příjemné klima. Pracujeme tady rádi, sedáváme tu i večer a posloucháme rádio nebo muziku,“ vypráví Jana.
V celé chalupě je příjemné klima. Rezavá dlažba, kterou majitelé položili ve všech místnostech, nepůsobí v tom letním dni vůbec chladně. „Dům je na straně od silnice zakopán až metr hluboko. Proto jsem položil podél stavení pod terén drenážní trubku, která stahuje vodu. Okap venku nemůžeme mít, protože by ho v úzkém průjezdu mezi staveními mohl srazit první traktor,“ hodnotí realisticky Petr.
Pod klenbami bývalého chléva je i dnes ložnice pro hosty
Je rozumné být rozumný
Když se řekne přírodní zahrada, maně se vám vybaví kakofonie rostlin divoce rostoucích téměř bez zásahu člověka a hlavně bez použití chemických přípravků.
„Jsme příznivci klasické zahradničiny, a pokud to jde, snažíme se využívat postupů, které životnímu prostředí neškodí, ale spíše naopak. Nejsme však nijak fanatičtí, máme osobně vyzkoušeno, že ekologické přípravky včetně domácích výluhů třeba na mšici švestkovou nezabírají. Je to jako se vším – je rozumné být rozumný. Za nerozumné považuji prolévat zahradu jedy proto, abych ji zbavila klíšťat. Za rozumné považuji ošetřit ve večerních hodinách účinným přípravkem švestku, kterou decimují kolonie mšic,“ říká Jana.
Zahradu, která by tvořila harmonický komplex s venkovským domem, začali Kolkovi zakládat v roce 2004. Předzahrádka je osázená trvalkami, bylinkami, nechybí menší ovocný strom, který u štítů chalup býval. Dvůr nabízí travnatou plochu a trvalkové záhony, které kopírují stavební části. „Květiny i keře si tu žijí tak trochu svým životem, já je pouze sem tam usměrňuji,“ vysvětluje naše průvodkyně. „Ráda pozoruji, jak se věci v zahradě dějí částečně samy. Třeba na zeď bývalé kolny se nastěhovalo kapradí, nová místa k životu si ráda hledá i udatna, jahodníky nebo orlíčky.“
Ve dvoře je založená ještě malá štěpnice s ovocnými stromy. Do další části zahrady se prochází bránou mezi stodolou a kamennou zdí, za níž je skryta zeleninová zahrádka s vyvýšenými záhony a dřevěný kompostér. Tato část pozemku je od sousední parcely oddělena volně rostoucím živým plotem z různých domácích i okrasných keřů (kaliny, svídy, dříny, šeříky, pustoryly, tavoly, klokoče, aronie, muchovníky a další).
V záhumenní zahradě rostou kromě břízy také jeřáby, kaštanovníky, jilm a hlohy. Skupina vysokokmenných jabloní už dnes nabízí místo pro poležení v houpacích sítích. Na zahradu navazuje louka, kterou se vlní prosekaná cesta vedoucí k půvabné renovované lavičce. V louce jsou nově vysázeny staré odrůdy jabloní, třeba Panenské, Matčino, Řehtáč a další.
Pohled novou bránou do dvora;
vlevo část zeleninové zahrádky
U Kolků ve Višňové
V jižních Čechách bývá zvykem nazývat chalupy ne podle popisných čísel, ale podle majitelů. Podle těch, co je postavili, nebo i podle jejich obyvatel, kteří zanechali v obci stopu. V téhle chalupě kdysi žil rod Slabých, ale asi se tu brzy bude říkat u Kolků. Pilní manželé již několik let v rámci akce Víkend otevřených zahrad zpřístupňují svou zahradu všem, kdo mají o prohlídku zájem. Letos budou mít otevřeno 9. června.
„Bývá to den plný hezkých setkání, jakýsi vrchol sezóny. Naši návštěvníci si mohou zahradu projít a v klidu si v ní posedět. Když mají zájem, rádi jim o statku a zahradě povyprávíme a vyslechneme si i jejich zkušenosti. Umožníme jim nakouknout také do projekčního ateliéru,“ říká Jana.
Na projektanty z Višňové se obracejí hlavně zájemci se žádostí o návrh venkovských zahrad a rekonstrukce venkovských staveb. Jana s Petrem přiznávají, že i v případě, že jsou osloveni jen kvůli návrhu zahrady, poskytují vyžádané, ale někdy i nevyžádané rady ohledně domu. „Bývají to změny z našeho pohledu stavebně jednoduché – a přinesou výrazný estetický efekt,“ shodují se. „Lidé, kteří chtějí vytvořit pěknou tradiční zahradu, na to často slyší. Prostě chceme, aby jim v té pěkné nové zahradě stál i pěkný dům. Protože dům a zahrada tvoří prostředí k životu vždy nerozlučně.“
Text: Barbora Grimová
Foto: František Vaňásek a Jana Kolková
Venkovská harmonie
