U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Velvyslanec westernové romantiky
Kategorie: Víkend | Autor: Marie Rubešová
HOBBY
Majitel a šéf agentury Pony Expres Jindřich Bílek sídlí v Mníšku pod Brdy. Jeho hobby, obdiv k životu amerického Západu, k mužům, kteří jej osídlovali a hlavně těm, co vozívali v sedlových brašnách rychlých koní nebo v dostavnících poštu nebezpečnou krajinou, se mu stalo – v širším slova smyslu – náplní života.
Kdy a kde to všechno začalo? Oddělme dávnější historii, kdy na sklonku první poloviny 19. století přilákala “zlatá horečka” do Kalifornie v USA tisíce Evropanů, jejichž spojení mezi západním a východním pobřežím obstarávali jezdci Pony Expressu či dostavníky firmy Wells Fargo, od té novější, české. I ona však má kořeny na americkém “divokém západě”. Tvrdí odvážní mužové se stetsony na hlavách a šátky, chránícími ústa před prachem rozvířeným rychlou jízdou prérií, se stali hrdiny a vzory pro ty uprostřed starého kontinentu.
V Brdech bylo živo
Už je to osmdesát let, co díky té vzdálené ozvěně vyklíčila v brdských lesích romantika. Domovem se jí stala dodnes fungující krčma U zrzavýho pavijána v Halounech, údolí Hadrů, West End, El Paso u Kytína, Eldorád camp, osada na Zlatém dnu, v údolí Mloků i další místa po celé naší republice. Ta ozvěna neumlkla ani v dobách socialistického “rozkvětu” země. Pro lidi, nucené do šedivého průměru, byla krásnou ba-revnou vzpruhou. Scházeli se, zpívali, pucovali pistole a kožené boty s dlouhými špicemi. A připomínali si příběhy svých předků. Vždyť kdo jiný než Evropané osídlili severoamerické území, do té doby obývané hlavně Indiány. Jak už jsme řekli, Jindra Bílek s příběhy jezdců, hoboes, tuláků i desperátů vyrůstal. Zasáhl ho itramping. Při jedné z cest, na niž vyrazil jako dvacetiletý s kamarádem Honzou Rosákem do Polska, se při stopování seznámili s Američanem Johnem Pariserem. Nezůstalo jen u setkání, psali si a ve čtyřiaosmdesátém roce přišlo pozvání k návštěvě USA. V Americe se obdivovatel westernových aktivit i rekvizit nadchl obdobím, kdy se půldruhého roku vydávali na trasu elitní jezdci Pony Expresu a dopravovali poštu, zlatý prach a dokonce i důležité vládní dokumenty přes nejdivočejší míle kontinentu. Šlo o službu minimálně dvojnásobně rychlou než všechny dosavadní. “Mužové ichlapci, jimž bývalo i pár let pod dvacet, jezdili podle smrtícího časového plánu, to znamená 2000 mil ze Sacramenta v Kalifornii až do St. Joseph v Missoury za pouhých deset dnů. A v protisměru vyráželi plným tryskem od východního pobřeží další jezdci. Jen jediný padl do rukou Indiánů. Jeho kůň ovšem utekl a dokončil známou trasu sám,” připomíná Jindra Bílek slavnou historii.
Jak přesednout na dostavník
V roce 130. výročí první jízdy Pony Expressu (1990) se spojil s Kenem Martinem, prezidentem národní asociace PE USA a organizací Westerners International, sídlící v Oklahoma City, a na jejich pozvání a za vydatné pomoci Johna Parisera se vydal spolu se čtyřmi jezdci a kameramanem znovu za velkou louži. Absolvovali trasu z Kalifornie přes Nevadu, Utah, Wyoming, Colorado, Nebrasku a Cansas do Missoury a s nimi potomci oněch jezdců z dob pionýrských. “Skupina Američanů se pak přepravila s námi. Pomohli nám udělat ze 6. ročníku Pony Expressu obrovskou show. A já jsem byl tehdy jmenován viceprezidentem Westerners International pro střední a východní Evropu,” dodává pan Bílek. Rozjel další trasy také v Německu, Rakousku a propojil je na Slovensko. To je však už jiná story. “Velvyslanec westernové romantiky”, jak šéfovi agentury Pony Express občas přátelé říkají, přenechal přípravy této jízdy mladším, těm, kteří se jí účastní na vlastní kůži. Ale nebyl by to on, kdyby si hned nevymyslel nový důvod k radosti i starosti. Přesně 142 roků od chvíle, kdy loukoťová kola dostavníků Wells Fargo rozvířila prach amerických prérií, anebo 76 let poté, co z kozlíku červeného dostavníku Concorde seskočil v San Francisku poslední kočí této firmy a z legendárních dopravních prostředků se staly jen relikvie, rozjeli to milovníci romantiky v srdci Evropy. V září 1994 absolvoval český dostavník Wells Fargo poprvé trasu z ranče Bonanza v Novém Boru přes deset zastávek do Prahy na stadion Sparty. Vznikla nová tradice, jejíž součástí jsou setkání vyznavačů nejrůznějších oborů westernové romantiky.
Wells Fargo posedmé
Letos na přelomu června a července se vydal dostavník posedmé na cestu po vlastech českých. V prvních dvou ročnících zapřahali mistři opratí koníčky do zdařilé kopie dobového dostavníku. V roce 1996 však prošel křtem skutečný sytě červený Concorde, který s řemeslným fortelem a citem pro westernovou historii zhotovil podle dobových snímků a kreseb Ivo Exnar z Havlíčkova Brodu. Jistě by za něj dostal pochvalu i od pánů Wellse a Farga, kteří firmu v San Francisku založili. Letos tedy nablýskaný Concorde slavil na trase z pražské Brumlovky do Mníšku pod Brdy malé pětileté jubileum. A také jízda byla poněkud zvláštní. “Byla součástí I. evropského setkání westerners,” doplňuje informace Slávek Janov, který se stará o propagaci. “Jízda byla letos krátká, šlo vlastně na Brumlovce itady v Mníšku hlavně o prezentaci našich vzájemně se prolínajících westernových aktivit. U nás fungují corraly Pony Express, Wells Fargo, Indiáni, trapeři, westernoví muzikanti a tanečníci. K nejnovějším patří i corral sběratelů plakátů Marlboro, kteří nechtějí samozřejmě propagovat kouření, ale milují atmosféru, připomínající obrázky Rassela a Remingtona, nejznámějších malířů amerického Západu.” Od evropského setkání milovníků westernové romantiky je jen krok k setkání světovému. Mělo by se konat v roce 2001, kde jinde než za velkou louží. Naši rozhodně nebudou chybět. Chtěli by “dobýt” Ameriku tak jako kdysi naši předkové, tedy lodí. A na cestu se z Čech až na konec světa vydá i dostavník.
Přepřahá se v Mníšku
Ten krásný červený Concorde přišel na více než půl milionu. Přispěli sponzoři, ale značnou částkou se podílela také agentura Pony Express, což znamená Jindřich Bílek. Aby si dostavník na sebe trochu vydělal, nemůže stát po zbytek roku někde ve stodole. “Pořádáme na objednávku výjezdy z naší přepřahací Krušovické pivní stanice, kterou jsme předloni vybudovali ve starém mníšeckém pivovaru. Vozíme zájemce do Stříbrné Lhoty, do Kytína, na Malou Svatou horu, do Řitky i dalších míst Podbrdí. Ceny jízdenek se pohybují od 100 do 1200 korun – podle délky trasy a počtu osob v dostavníku. Navíc si mohou pasažéři objednat nejrůznější služby.” Jaké služby to jsou? Zajímavé. Přepadení dostavníku Indiány stojí 300 Kč, přepadení desperáty a okradení 600 Kč, přepadení desperáty a znásilnění 186/1 kus, pro přepadení a únos manželky na sjednanou dobu platí cena smluvní… Jindřich Bílek samozřejmě dodává, že pro jistotu vytiskli na letáček upozornění, že si agentura vyhrazuje právo některé služby neposkytnout. Představte si, že se našli i tací, co chtěli vyzkoušet všechny.
