U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VELKÉ KARLOVICE
Kategorie: Venkov | Autor: FRANTIŠEK HAJNYŠ
Pro Valašsko je typická kopcovitá krajina s roztroušenými chalupami v několika údolích, kterým lidé dali poetické názvy jako Léskové, Podťaté, Jezerné, Bzové nebo Tísňavy.
Vnádherném koutu valašské krajiny se nachází na rozloze 82 kilometrů čtverečných obec Velké Karlovice. Svou rozlohou patří k největším u nás a rozkládá se v CHKO Beskydy mezi pohořím Javorníků a Vsetínských vrchů, a to v nadmořské výšce od 500 do 1024 metrů.
Obec vznikala na přelomu 17. a 18. století a pokrývají ji ze sedmdesáti pěti procent lesy. Karlovice – jak se původní ves jmenovala, založil r. 1714 Karel Jindřich ze Žerotína. Rozděleny byly až za Marie Terezie na Malé a Velké Karlovice.
Kraj malířů a řemeslníků
Dnes bývají Velké Karlovice označovány za kolébku lidových umělců a řemeslníků. Známé jsou svými písněmi, tanci, pověstmi a příslovími. Proslavili ji také výrobci šindelů, vyšívačky šátků a jemné vlněné tkaniny, malíři a řezbáři. Na kopci Soláni, přezdívaném též Valašský Olymp, působily známé osobnosti výtvarného umění, jako například Jan Kobzáň, Alois Schneiderka, František Podešva a Karel Hofman, v jehož domě na Soláni, v galerii nazvané Valašský ateliér u Hofmanů, najdeme mnohé z děl, která vytvořil.
Z doby vzniku obce se zachovalo několik stavebně kulturních památek, jimž vévodí kostel z roku 1754, postavený ve stylu pozdního baroka, fojtství z roku 1793 a kupecký dům sloužící jako karlovské muzeum.
Fojtství v Bzové
Nejhonosnější stavbou v Karlovicích vedle kostela bylo fojtství. Dům fojtského dvora č. 23 postavila roku 1783 na začátku údolí Bzové tesařská parta Jana Žáka z Hážovic. Jde o dřevěný uzavřený dvorec s patrovou obytnou budovou. V té byla velká světnice, boční obytná komora a dvě chladné komory v přízemí a dvě v patře. V největší místnosti byla šenkovna. Fojt, zástupce vrchnosti v obci, sem každou neděli odpoledne svolával poddané k rozdělování úkolů. Prvním fojtem se po založení Karlovic stal Jura Hudeček „za věrné a dobré služby“ majiteli panství.
Zápisy z kroniky
V roce 1721 přešlo fojtství na Michala Billa, který se sem přiženil. Ve farní kronice je zápis o tom, jak jeho syna, fojta Jiřího Billa „zabil pacholek pro ženu jeho, s níž v nedovoleném poměru žil. Fojtěna i pacholek bídně skončili“. Když potom fojtoval Ján Bill, nechal postavit fojtství tak, jak je známe dnes. V rukou rodu Billů se fojtství udrželo až do roku 1825, kdy jej získal František Zrůnek.
Posledním karlovským fojtem se stal Karel Barvič, bohatý obchodník z kupeckého domu, v němž je nyní muzeum. V r. 1869 tu Karel se svojí ženou bydleli již na výměnku. Hospodařil jeho syn Jindřich Benedikt, který tu žil se svou manželkou a malým dítětem. Dále tu žily dvě svobodné podruhyně a čtyři svobodní bratři hospodáře. Hospodářství tvořilo pár koní, krávy, telata, vepři a stádo ovcí. Tehdy bývalo běžné, že v jedné světničce chaloupky žily i dvě rodiny, ale karlovické fojtství patřilo již k vyšším selským vrstvám. Synové Karla Barviče byli díky svému otci finančně zabezpečeni, a tak se mohli vyučit řemeslu nebo v obchodě, nebo dokonce studovat.
Od Jindřicha, který začal podnikat v obchodu s uhlím a odstěhoval se do Brna, r. 1876 koupil bývalé fojtství za 12 tisíc zlatých František Borák, vnuk posledního solaneckého fojta. Rodině Borakově patří fojtství dodnes a přízvisko „fojt“ jim zůstalo.
Usedlost Na Sihle
U rozcestí Podťaté – Leskové za Bečvou je usedlost čp. 117. Tady na mokřisku si před rokem 1782 postavil chalupu Jan Wiczan. Jestli stavení později nevyhovovalo nebo je odnesla voda, nevíme, ale v roce 1841 byla kousek vedle postavena chalupa nová.
Zřejmě pozdějším rozšířením vznikla pozoruhodná stavba se třemi štíty, v Karlovicích i na Valašsku ojedinělá. Chalupa má dochovaný původní interiér se starou pecí. Celkový vzhled usedlosti dotváří roubené hospodářské budovy a lípa ve dvoře.
Z kupeckého domu muzeum
Muzeum se nachází v historickém středu Velkých Karlovic. Ve dvou budovách památkově chráněného objektu bývalého kupeckého domu z počátku 19. století lze shlédnout expozice, které poskytují výmluvný a charakteristický obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska.
Jádrem národopisné sbírky je doma vyráběné zemědělské a salašnické nářadí, postupy zpracování vlny, lnu a výroby ovčího sýru. Atmosféru dokresluje prostá valašská kuchyně s původním vybavením.
Významné místo v životě Valachů zaujímala dřevovýroba, zastoupená především štípáním šindelů a loučí. Samostatná expozice dokládá výrobu lisovaného a foukaného skla ve zdejších, již zaniklých sklárnách.
***
ARCHITEKTURA
Osídlení beskydského Valašska je relativně mladé – souvisí s postupem karpatského salašnického pastevectví od východu. Starší domy mají masivní roubenou konstrukci a typickou hmotu s výrazným podlomením pod bedněným štítem a valbičkou. Zvlášť výrazné byly sruby z mohutných kuláčů. Osídlení v horských oblastech bylo nepravidelné, rozptýlené, někdy v odezvě na starobylé karpatské zvyklosti soudržného osídlení velkých rodin v podobě tzv. rodových shluků. Obvyklost dřevěných staveb v této oblasti dokládají roubené kostely, budované ještě v 18. století.
SKANZEN RAŤKOV
Blízko Karolinky v údolí Raťkov se nachází ojedinělé seskupení 21 objektů dřevěných staveb, sestávajích ze čtyř obytných chalup a dalších hospodářských stavení, jako jsou stodoly, sklípky, maštale. Tento rodový shluk Országů, kteří tu žijí dodnes, se budoval od 19. století. Usedlost byla doplněna třemi přivezenými objekty a novou roubenou stylovou hospodou.
O autorovi| TEXT FRANTIŠEK HAJNYŠ
Popisy k obrázkům
Budovy fojtství z r. 1793 jsou pod ochranou památkářů
Unikátním dílem je dřevěný kostel Panny Marie Sněžné s křížovým půdorysem, který byl vybudován před 240 lety. Tesaři jej postavili ze stromů, které na tomto místě rostly, a trámy spojovali bukovými klíny
V roubeném kupeckém domě, postaveném v r. 1813, je dnes muzeum
Kaple v Podťatém, Světlé se nachází na kopečku u bývalého revíru a je dominantou horní části údolí Podťatého. Stavba z r. 1950 je inspirována tvorbou architekta Jurkoviče
Jednadvacet objektů v údolí Raťkov pochází z 19. století
Malebnost krajiny dotvářejí dřevěné ploty a nezpevněné polní cesty
Menší stavby jsou salaše a seníky
Autor fotografií: FOTO: FRANTIŠEK HAJNYŠ
