U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Velikonoce po staročesku
Kategorie: Doma | Autor: ITA
TRADICE
K období Velikonoc se pojí řada nejrůznějších zvyků. Některé mají počátky ještě u našich pohanských prapředků, jiné přineslo křesťanské náboženství. Řada obyčejů ale dnes již upadla téměř v zapomnění, setkat se s nimi můžeme už jen v některých oblastech, především na Moravě. Jinými se dnešní doba inspirovala, ale přetvořila je k obrazu svému.
Je škoda, aby krásné velikonoční zvyky zmizely úplně a svědectví o nich se dochovalo jen v několika odborných publikacích. Proto vám přinášíme ukázky některých z nich, jak je před lety zachytil fotoaparátem etnograf profesor Ludvík Baran. S velikonočními tradicemi souvisejí také různé zvykoslovné předměty, vyráběné starými řemeslnými technologiemi a postupy. Aby tyto dovednosti nezmizely ze světa, o to se léta staralo například Ústředí lidové a umělecké výroby, dnes v této činnosti pokračuje Český národní podnik. Předvádění starých řemesel a výrobu tradičních velikonočních (či v jinou roční dobu vánočních) ozdob organizují některá muzea. V prodejnách s lidovými řemeslnými výrobky najdeme leccos, co nám pomůže vytvořit tu správnou staročeskou velikonoční atmosféru. Nebo se tu můžeme inspirovat k vlastní tvorbě.
Prastarým zvykem, zřejmě pohanským, bylo vynášení Smrtky – symbolu zmaru, nemocí, zimy a všech nečistých sil. Smrtka se zhotovovala ze slámy a dvou zkřížených tyčí, ustrojila do ženského šatu a kolem krku se jí navěsily šňůry z bílých vejdumků (vyfouknutých vajíček) a ulit hlemýžďů. Prázdné skořápky, vymlácená sláma a bílá barva znamenají v lidové symbolice smrt a zmar. S figurínou obcházely dívky o Smrtné neděli vesnici, pak ji zanesly daleko za humna a tam zapálily nebo utopily.
Zdobené kraslice byly inspirací pro tato přáníčka. Vznikla malbou voskem na papír.
Malování ornamentů mýdlem na okenní tabulky v Kosticích na Slovácku. Tato tradice se uchovala už jen zde a v nedalekých Tvrdonicích. Malují se ornamenty známé z výšivek: granátové jablko, tulipán, růžice, vinný hrozen…
Sypání ornamentu pískem na zápraží domu. Používal se k tomu květináč naplněný jemným pískem. Zdobívala se tak zápraží nejen o Velikonocích, ale i o svatodušních svátcích a o dožínkách.
Mezi tradiční pečivo patřil perník tvarovaný v dřevěných formách. V 17. století je vyřezávali dokonce řezbáři barokních soch, později si je vyráběli sami perníkáři. I dnes se výrobou těchto forem a pečením formovaných perníků zabývá u nás několik lidí. Tento tvrdý perník slouží především na ozdobu. Recepty na těsto se různě obměňovaly a perníkáři jejich tajemství pečlivě střežili. My vám prozradíme klasický recept: Svaří se 1/2 kg medu s 1 litrem vody. Do svařeného medu se vmíchá hladká pšeničná mouka a drcené koření podle vlastní chuti (např. směs fenyklu, koriandru, hřebíčku, pepře, badyánu, skořice, kardamonu aj.) Na válu se připraví dostatečně tuhé, ale plastické těsto a příslušná část se vtlačí do formy, vyprášené hladkou moukou. Po vyklopení se přebytečné okraje oříznou a perník se peče na včelím voskem potřeném plechu při střední teplotě. Když je povrch teplem dostatečně zpevněn, potírá se karamelem.
Hody, hody, do provody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný
za kamny v koutku
na vrbovým proutku,
proutek se ohýbá,
vajíčko se kolíbá,
proutek se zláme,
slepička z něj spadne,
vajíčko se odkulí,
do strejčkovy stodoly,
vajíčko křáp,
slepička vdák,
panímámo,
máte mi ho dát!
