U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Věčný návrat
Kategorie: Nábytek z přírody | Autor: Ivana Hudcová
V čím vyspělejší společnosti žijeme, tím více se vzdalujeme přírodě. I jeskyní jsme se tak v průběhu věků propracovali k životu v betonových krabicích, jež zaplňujeme televizory, computery a předměty z plastu. Pod pojmem “staré dobré časy” si pak představujeme éru, kdy se gramofony roztáčely klikou a prach silnic vířily první automobily. Přitom už v dobách, kdy se nikomu ani nesnilo o tom, že by hudbu mohla vyluzovat kovová jehla z nepatrné drážky na černém kotouči, se lidem zdál svět až přespříliš “umělý”. A tak před dobrými dvěma sty padesáti lety, za přezdobného rokoka plného kudrlinek, vzbudil Jean Jacques Rousseau všeobecné nadšení svou představou zahrad bez dokonale sestříhaných keřů-jakoby neorganizovaných a bližších volné přírodě. Vzmáhající se průmysl a rozrůstající se města plná vysokých domů a smogu dala zas vzniknout trampování. Mládež oblékla tehdejší symbol pokroku a mládí- tepláky, na záda hodila kytary a vyrazila do lesů. Břehy řek v oko li hustě obydlených aglomerací začaly vroubit první dřevěné chaty. Civilizace se však nedá zastavit, a tak dvacátému století stačilo pár desítek let k tomu, aby vznikl dost dobrý důvod zpívat v jedné písničce o cestě “z města činžáků rovnou do města chat.” Kyvadlo vychýlené příliš doleva se však vzápětí zhoupne o to více napravo. V Evropě už dnes doškové střechy nekryjí domky chudiny, ale představují novátorský luxus. Přečíst si můžete studie o blahodárném vlivu hliněných staveb na člověka. A celé Dánsko sleduje v televizi na pokračování vysílaný tříletý projekt, který mapuje život několika rodin bydlících ve slaměných domech. l u nás se přitom najdou dvojice, které se rozhodly setřást ze sebe civilizační okovy. Své domy si staví v zelen i, bez elektřiny a tekoucí vody, i vlastnoručně vyrobených cihel. Nezapojeni do běžných výdělečných aktivit se snaží vyžít tak, že pěstují ovoce a zeleninu, chovají domácí zvířata… Avšak ani my, kterým chybí možnost, odvaha, síla či chuť žít podobných způsobem, nemusíme přijít o svůj malý kousek přírody. Dřevěný stůl či podlaha, ratanová postel, skříň z bambusu, židle z vodního hyacintu, si sálový koberec či kupříkladu žaluzie z rákosu nejsou ničím jiným, než střípkem přírody, kterému obratná lidská ruka vtiskla nový tvar. Snad v sobě podržely i něco z vlastností dřeva, travin, kořenů, či listů, i nichž původ ně vzešly. Víte, že hned dva tak vzdálené národy, jako jsou Finové a Indové, věří ve schopnost stromů navracet lidem duševní a tělesnou rovnováhu?
