Věcná břemena

Věcná břemena slouží k tomu, aby oprávněný mohl využít určitou část užitné hodnoty cizí věci. Pro vlastníka to znamená, že je naopak povinen něco dát, konat, trpět nebo se něčeho zdržet.

Nový občanský zákoník platný od začátku roku 2014 (dále jen NOZ) problematiku věcných břemen upravuje podrobněji než jeho předchůdce. Podle obsahu povinnosti rozlišuje NOZ služebnosti a reálná břemena, což je oproti bývalému zákoníku nové.

Služebnosti

Od reálného břemene se služebnost odlišuje právě pasivitou vlastníka věci, který je na základě služebnosti povinen:

• ve prospěch oprávněné osoby (určené buď konkrétně, či prostřednictvím věci, které služebnost svědčí) něco trpět (vlastník umožní jiné osobě, aby přecházela přes jeho pozemek nebo na něm čerpala vodu) nebo
• zdržet se činnosti, kterou by jinak jako vlastník mohl vykonávat (vlastník se zaváže k tomu, že svou stavbu nebude zvyšovat, aby nezastínila sousedovi jeho výhled do krajiny).

NOZ na rozdíl od bývalé právní úpravy umožňuje, aby vlastník, který má více pozemků, zatížil jeden z nich ve prospěch toho druhého. Takové řešení může být praktické pro ten případ, kdy se rozhodne jeden z pozemků převést na jinou osobu, neboť si tak ušetří možné obtíže při vyjednávání s budoucím vlastníkem. Možnost zřídit služebnost ke své nemovitosti se označuje jako tzv. „vlastníkova služebnost“.

Druhy služebností

Protože škála možných služebností je velmi široká, vymezuje NOZ (§1267 a násl.) pouze některé druhy služebností. Pokud tedy v praxi vznikne potřeba zřídit služebnost, na kterou zákon nepamatuje, stranám v tom nic nebrání. Úprava se věnuje zvláštnostem každé z nich, které považuje za užitečné v zákoně vymezit pro ten případ, že se strany nerozhodnou pro odlišná – jim více vyhovující – pravidla. NOZ se věnuje například pozemkové služebnosti, osobní služebnosti, služebnosti inženýrské sítě, opoře cizí stavby, právu na svod dešťové vody, služebnosti stezky, průhonu a cesty nebo právu pastvy.

Reálná břemena

Starý občanský zákoník reálná břemena zvlášť neupravoval, to však nebylo správné, neboť oproti služebnostem vykazují určité rozdílné znaky. Stejně jako další evropské státy jde proto NOZ cestou speciální úpravy s podpůrnou aplikací ustanovení o služebnostech.
Reálná břemena se vyznačují tím, že zavazují vlastníka služebné věci k tomu, aby ve prospěch jiné osoby něco aktivně konal, poskytoval jí nějaký užitek (např. jí poskytoval část úrody, která se urodila na jeho pozemku). Tímto se tedy odlišují od služebností.
Reálným břemenem může být zatížena pouze věc evidovaná ve veřejném seznamu. Typické je pro ně dále to, že je lze zřídit buď na určitý časový úsek, nebo s možností vlastníka zatížené věci se z břemene vykoupit (§ 1304).
Nebude-li povinnost z reálného břemene splněna, má oprávněný namísto toho nárok na peněžitou náhradu, pro níž může vést výkon rozhodnutí (resp. exekuci) na nemovitou věc, která je reálným břemenem zatížena.

Účelové komunikace

V č. 2/2016 jste zveřejnili článek o koupi pozemku, který může být zatížen tím, že je na něm zřízena účelová komunikace. Protože takový pozemek vlastním a mám s tímto v poslední době nemalé problémy, zajímalo by mě následující:
1. kdo má takovou cestu udržovat (opravy, odklízení sněhu),
2. kdo nese odpovědnost za případné škody na majetku či zdraví, které se na této cestě přihodí,
3. jak řešit stále se zvyšující frekvenci projíždějících aut z důvodu rozšiřujících se podnikatelských aktivit majitelů domů a chat.
Jan Juhaňák, Poličná

Lze předpokládat, že v tomto případě se jedná o účelovou komunikaci ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb.). Dle tohoto ustanovení je účelovou komunikací

a/ pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků;
b/ účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu.
Vlastníkem účelových komunikací pak mohou být dle ust. § 9 výše uvedeného zákona fyzické či právnické osoby. Je tedy důležité, zda účelovou komunikaci můžeme označit za veřejně přístupnou či nikoli. Dle § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích smí každý užívat pozemní komunikace (tedy i veřejně přístupné účelové komunikace) bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (tzv. obecné užívání), přičemž každý uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace.
Pokud se týká povinnosti udržovat veřejně přístupné účelové komunikace ve sjízdném a schůdném stavu a související odpovědnosti za případně vzniklou škodu, tato ze zákona o pozemních komunikacích nevyplývá. Ustanovení § 27 zákona o pozemních komunikacích určuje povinnosti pouze vlastníkům dálnic, silnic, místních komunikací a chodníků, nikoli však vlastníkům veřejně přístupných účelových komunikací. To však neznamená, že by byla odpovědnost vlastníka účelové komunikace za případnou škodu zcela vyloučena. Nelze sice použít ustanovení zákona o pozemních komunikacích, ale je možné vycházet z obecných ustanovení občanského zákoníku.
1. Dle § 2900 občanského zákoníku je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, a to vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života.
2. Každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, má povinnost zakročit na ochranu jiného, a to vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života (§ 2901 občanského zákoníku), stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.
Uvedená ustanovení prakticky říkají, že údržbu veřejně přístupné účelové komunikace je nutné provádět tak, aby v důsledku jejího špatného stavu nevznikaly pro uživatele nebezpečné situace, kterým mohlo být řádnou údržbou zabráněno. Jak je již výše uvedeno, povinnost udržovat účelovou komunikaci ve schůdném a sjízdném stavu její vlastník podle zákona o pozemních komunikacích nemá.
Dle mého názoru je možné případné odpovědnosti za škodu předejít tím, že uživatele komunikace informujete o jejím stavu, případně o tom, že není udržovaná. Odpovědnosti se vlastník zcela nezbaví, ale s ohledem na ust. § 2896 občanského zákoníku lze tuto odpovědnost omezit. Toto ustanovení říká, že oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu; pokud tak však učiní ještě před vznikem újmy, může být takové oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím. Další ustanovení, které je možné v tomto případě použít je ust. § 2902 občanského zákoníku, ve kterém je stanoveno, že kdo porušil právní povinnost nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky, splní tím oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit. Z občanského zákoníku rovněž vyplývá, že pokud ten, komu újma hrozí, nezakročí k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.
Podání informace (tedy nějaké informační cedule) uživatelům veřejně přístupné účelové komunikace o jejím neudržování či nevyhovujícím stavu může dle mého názoru odpovědnost za případně vzniklou škodu zmírnit či zcela vyloučit.
Pokud se účelová komunikace nachází uvnitř oploceného (či jinak vymezeného) pozemku či komplexu, do něhož není možný veřejný přístup, bude tato komunikace zařazena do kategorie veřejně nepřístupných účelových komunikací, v ostatních případech se bude jednat o účelovou komunikaci veřejně přístupnou.
Vlastník veřejně přístupné účelové komunikace je nucen strpět:

• veřejné užívání této účelové komunikace dle ust. § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, a to v rozsahu, jak je uvedeno výše;
• omezení provozu na této komunikaci uzavírkou a případné převedení provozu z jiné uzavřené pozemní komunikace v rámci objížďky (§ 24 odst. 1 a 6 zákona o pozemních komunikacích), samozřejmě v případě, že vedení objížďky stavebně-technický charakter předmětné účelové komunikace umožňuje.

Zařazení účelové komunikace do kategorie veřejně přístupných účelových komunikací nemusí být definitivní, dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích může příslušný silniční správní úřad na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.

Text: Tomáš Krásenský a Barbora Peková
Kresba: Jiří Novák

Věcná břemena