U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Ve srubu na Aljašce
Kategorie: Návštěva | Autor: Tomáš Maršík, Marie Rubešová
Úsek života mladoboleslavského rodáka Tomáše Maršíka, o němž vám dnes chceme vyprávět, se poněkud vymyká běžnému tuzemskému “pinožení” okolo víkendových stavení. On si totiž postavil srub vlastníma rukama na Aljašce.
První důvod, který ho k tomu vedl, je zcela shodný s častým motivem chataření a chalupaření v Česku. Láska k přírodě. Druhý důvod, proč se Tomáš rozhodl právě pro srub v divočině, s touto náklonností úzce souvisí. Nenechává ho chladným současný stav životního prostředí a problémy, které přináší často přehnané používání civilizačních prostředků.
Divočina od základů
“Od malička mě zajímalo, jak na člověka působí primitivní život v nedotčené přírodě. Mým dětským snem bylo vyzkoušet si to na vlastní kůži. Kromě toho jsem chtěl posoudit, kolik toho díky vyspělé technice získáváme a kolik ztrácíme.”
Tomášův sen se začal uskutečňovat 13. května 2003, kdy se vydal na čtyřměsíční pracovní pobyt v národním parku Denali v centru Aljašky. Pak chtěl v divočině strávit zimu. Měl sice možnost bydlet u přátel, ale rozhodl se postavit si vlastní srub. Začít téměř z ničeho.
Něco, nebo spíš někoho, však přece jen pro dobrý start měl. Přítele Darrena, který byl ochoten mu v první fázi stavby pomoci, a pak starousedlíka Billa, s nímž se poznal na Aljašce už před třemi lety. “Žije na vlastním kusu divočiny o rozloze kilometr krát kilometr a nabídl mi, ať si srub klidně postavím tam. Na státním pozemku se nesmějí kácet stromy ani stavět. Na soukromém si však človek může dělat, co chce, a žádná povolení k tomu nepotřebuje.”
Tradiční technologií
Se stavbou Tomáš začal koncem září. Nejdřív si načrtl základní tvar srubu. Nějaké zkušenosti měl, doma pomáhal kamarádovi s podobnou chatou. Architektonické detaily a ostatní problémy řešil průběžně během stavby.
“Postavili jsme si s Darrenem dva malé stany na spaní a jeden velký, který sloužil jako skladiště, kuchyň a jídelna zároveň. Další důležitou konstrukcí byla spižírna na vysokých kůlech, aby bylo jídlo chráněné před zvířaty. Rychle, než půda zamrzne, jsme nakopali potřebné drny, připravili mech a vyhloubili díru pro kadibudku. Pak došlo na vlastní stavbu. Neumím si představit, že bych všechny ty klády tahal sám! Ale zhruba po měsíci, kdy musel kamarád odjet, už to byla ‘one man show’.
Stavěl jsem převážně z přírodních materiálů, které byly k dizpozici. Spáry mezi kládami jsem utěsňoval mechem, na střechu jsem nasázel drny. Použil jsem samozřejmě i několik umělých prostředků: hřebíky, plachtovinu a igelit na podlahu a střechu, sklo do oken a ocelové panty do dveří. A pak kamna, která se nám na palouk podařilo přikoulet ještě s Darrenem. Co se týče nářadí, povolil jsem si jediný motorový nástroj – pilu. Jinak to byly samé ruční nástroje.”
Pila se hodila nejen při kácení stromů, ale i při zplošťování klád a modelování zářezů, aby k sobě dobře pasovaly. “Pro zajímavost – zplošťoval jsem je tak, že jsem motorovou pilou několikrát projel spáru mezi nimi,” vypráví stavitel. “Když byly hotové stěny, postavil jsem štíty
– jednu kládu na druhou. Protloukal jsem je velkými hřeby, aby na sobě dobře držely. Pak jsem přes tyto štíty skládal klády vedle sebe tak, aby utvořily střechu. Tu jsem pokryl plachtovinou a igelitem a navrch dal drny.”
Pod vrstvou sněhu a ledu
“Co bylo na celé stavbě nejnáročnější? Pravděpodobně počasí. Napadl sníh, ale pak několik dnů pršelo a zároveň mrzlo, takže bylo všechno najednou pokryté vrstvou ledu. A do toho zase sníh. Když jsem ještě bydlel ve stanu, klesly teploty několikrát na -40 stupňů Celsia. Nejpříjemnější byla v takových dnech noc, kdy jsem si zalézal do svých tří spacáků, navrstevných v sobě. Stan, zapadaný sněhem, se pomalu měnil v iglú. Ale ráno jsem musel ven a dát se do práce. Dalo se čekat, že brzy bude mrznout ještě víc.
V takovém počasí však jde stavba kupředu pomalu. Člověk tráví spoustu času aktivitami, které ho chrání před omrznutím. Když už jsem ruce necítil, nechal jsem vždycky práce a intenzivně kroužil pažemi, abych je prokrvil až do konečků prstů. Když mě mrzly nohy, šel jsem si prostě na chvíli zaběhat.”
Do srubu se Tomáš stěhoval začátkem prosince. Hned první noc klesla venkovní teplota na -48 °C. Interiér šlo vytopit na teplotu o 30 stupňů vyšší, nicméně po příchodu zvenku prý působilo oněch -15 °C
příjemným dojmem tepla.
Ke štěstí stačí málo
“Bydlel jsem ve srubu a stále pokračoval ve stavbě. Bylo třeba utěsnit dveře a ucpat mechem různé díry a také vyrobit podlahu podkroví. Hned jsem si nastěhoval spacáky nahoru a spal přímo nad kamny. Konečně v teple! Těsně před Vánoci jsem dokončil také stůl. Bylo to úžasné, mít najednou rovnou pracovní plochu! Umístil jsem na něj vánoční stromek, zapálil svíčku a připravil si slavnostní večeři.
Po více než třech měsících sezení na špalku mi také začalo chybět nějaké sedátko, kde bych si mohl opřít svá bolavá záda. A tak ke stolu přibyla židle s opěradlem. Už mi opravdu nic nechybělo. Měl jsem teplé místo na spaní, stůl a židli, kde jsem nejen témeř civilizovaně jedl, ale po večerech při petrolejce také četl. Po ničem jiném jsem netoužil.”
Jenže pak snědl i posledního lososa a bylo třeba vyrazit s puškou na lov. Zvěř však byla v zimě, která se v některých dnech blížila až k -50 °C, zalezlá ve svých úkrytech a norách. Začal klást pasti na zajíce a pomalu žvýkal kousky losího masa. Dostal je od jednoho lovce pro případ nouze. Po mírném oteplení se tu a tam objevily veverky, a tak bylo možné doplnit jídelníček. Při jedné lovecké výpravě narazil na losici s mládětem. To byla spousta dobrého masa! Jenže věděl, že losí populace se v posledních letech v tomto kraji snížila, a tak je nechal jít. Byl odměněn prvním králíkem chyceným v pasti.
Po měsících samoty
“Začátkem března se ve srubu objevil přítel Willie, s nímž jsem se také seznámil v národním parku Denali. Občas jezdí na sněžném skútru na svou chajdu v divočině, zhruba patnáct kilometrů od mého srubu. Jel jsem s ním na víkend i na další, kdy se připojili také Willieho kamarádi. Po mnoha měsících samoty jsem byl opět v kontaktu s lidmi!”
Se srubem a životem zálesáka se Tomáš rozloučil počátkem dubna 2004. Zastavil se ještě v parku Denali, kde se projel zasněženou krajinou s psím spřežením, a odletěl domů. Má báječné rodiče, kteří ho v poznávání světa i sebe sama podporují. A tak mu nebrání ani v odhodlání studovat elektrotechniku na University of Alaska Fairbanks. Proč právě tam? “Jednak zde je rozjetý projekt, který se zabývá vývojem alternativních zdrojů energie, což je oblast mého zájmu. A za druhé – Aljaška je úžasné místo,” konstatuje Tomáš.
“Nikdy nezapomenu na nádhernou nedotčenou přírodu, západy slunce, polární záře ani na krasný pocit z dobře vykonané práce a zvládnutí překážek (kdo má zájem, najde další informace o Aljašce i pár obrázků na http//mb.horolezci.cz/articles/alaska-srub). Musím konstatovat, že civilizační prostředky jsou pro nás přínosné. Uvědomoval jsem si, jakým úžasným pomocníkem je například motorová pila, čelová baterka a za deštivých podzimních dnů také gore-texová bunda. Bez těchto výdobytků civilizace by byl pobyt v divočině nesnesi-telný. Opravdu prospěšné nám však
jsou jen tehdy, používáme-li je citlivě a v rozumné míře. Tak, abychom nepodlehli jejich pohodlí. A abychom nezničili životni prostředí nám ani budoucím.”
1 Drny pro izolaci střechy srubu bylo třeba nakopat dříve, než zamrzla půda
2 Darren ten měsíc, který mohl strávit v divočině s kamarádem, rozhodně nezahálel
3 Spáry mezi kládami, opracovanými motorovou pilou, utěsnili stavitelé mechem
Nejen zeleň, ale i podzimní zlatá v Národním parku
Denali krásně rámuje nejvyšší pohoří Severní Ameriky
4 Srub zvolna roste, Tomášova zkušenost s konstrukcí podobné stavbičky z domova, se hodí…
5 Když kamarád odjel, byla práce s kládami složitější; ale šikovný
zálesák si i s tím poradil
6 Hygiena v divočině; kamínka plnila zdatně své poslání ještě před kolaudací
7 K nebi, které slibovalo další sněhovou nadílku, už vyrostly štíty z bytelných klád
8 O to, aby zařezávaly a také unesly tíhu střechy, se postaral motouz a dlouhé silné hřeby
9 S chutí do toho – a půl střechy je hotovo
10 Tu noc, kdy se Tomáš přesunul do chaty, klesla teplota k minus padesáti (na obr. Farenheit)
11 Bylo načase, napadl sníh a stan, v němž Tomáš spával, se proměnil v iglú
12 Konečně sklo v oknech, dveře a teploučko: – 15 °C
13 Jakmile se počasí umoudřilo, izoloval stavitel střechu drny, získanými při kopání základů
14 Lososi došli, je čas, aby promluvila puška
15 Velký stůl, který “vyrostl” před Vánoci v obýváku, sloužil k přípravě jídla, praní…
16 Tichá noc, přesvatá noc, v aljašské pustině člověk bdí…
17 Kdo židli má, bydlí
18 Stěnu obydlí úspěšného lovce ozdobily kůže zvěře
19 Venku je mráz jak samec, uvnitř však o 30 °C tepleji
20 Sbohem divočino, bylo to krásné a poučné dobrodužství…
21 Tomáš Maršík před srubem, který se stal minulou zimu jeho domovem
22 S blížícím se jarem přicestoval na sněžném skútru přítel Willie
