U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V zemi hradů a bastid
Kategorie: Venkov | Autor: Jan Pešta
V CIZINĚ
Francie je velmi vděčným turistickým cílem. Tato země spohádkovým kulturním bohatstvím i pestrou krajinou a přírodou láká každoročně miliony návštěvníků. Většina středoevropských turistů se již při vstupu do země rozdělí na dva proudy. Jedni míří na severozápad – tedy do Paříže, k zámkům na Loiře a případně do Normandie a Bretaně, zatímco cílem druhých je středomořské pobřeží a Provence. Stranou zájmu zůstává střední a jihozápadní Francie (snad s výjimkou atlantského pobřeží). Přitom právě tato část země patří bezesporu k nejatraktivnějším.
Jeden z regionů francouzského “středojihozápadu” si můžeme představit jako pomyslný trojúhelník mezi městy Rodez, Montauban a Brive-la-Gaillarde. Tímto krajem protékají tři velké řeky – Aveyron, Lot a Dordogne, vytvářející hluboko zaříznutá údolí často se strmými a skalnatými srázy. Na vysokých útesech nad četnými říčními kaňony ční množství hradních zřícenin. Kopcovitá krajina je jen řídce poseta půvabnými vesničkami a nevelkými venkovskými městečky. Mnohé působí dojmem, jakoby se v nich na sklonku středověku zastavil čas. Přirozeným historickým a kulturním centrem oblasti je město Sarlat-la-Canéda v kraji Périgord. Dnes celkem nevýznamné město prožilo v pozdním středověku období nebývalého rozkvětu, jak dokládají desítky výstavných gotických a renesančních domů. Zdejší poněkud rustikální gotická katedrála se stavěla na místě románského benediktinského chrámu od roku 1317 (kdy se Sarlat stal sídlem biskupa) až do druhé poloviny 17. století. Procházíme-li zázračně zachovaným (a našim turistům téměř neznámým) městským centrem, napadne nás, že Sarlat by rozhodně nedělal ostudu na seznamu světového kulturního dědictví. Na řece Lot nalezneme město Cahors. Nejvíce zde zaujme monumentální most z let 1308-1378, který překlenul řeku na zúženém místě západně od historického jádra města. Bezpečnost mostu zajišťovaly tři vysoké věže, postavené na pilířích. Další pozoruhodné a dosud “neobjevené” městečko Saint-Antonin-Noble-Val leží v hlubokém údolí řeky Aveyron severozápadně od Cahorsu. Na rozdíl od většiny ostatních středofrancouzských měst nebylo zatím výrazněji restaurováno. Proto můžeme v úzkých křivolakých uličkách (bez davů turistů) obdivovat románské a gotické domy v nebývale autentické podobě, bohužel ale často opuštěné a v havarijním stavu. Snad nikde jinde ve Francii se nedochovalo takové množství hradů a hradních zřícenin, jako právě v tomto regionu. Monumentální hrady, provázené podhradními vesničkami na příkrých svazích, stojí místy doslova nadohled od sebe. K nejmalebnějším patří Castelnaud a Beynac na svislých skalních stěnách nad řekou Dordogne a dále Bonaguil a Biron. Zbytky hradu se dochovaly také v překrásném středověkém městečku Saint-Cirq-Lapopie na vápencových útesech v kaňonu řeky Lot. Další zvláštností kraje jsou takzvané bastidy – opevněná středověká kolonizační města a městečka všech velikostních kategorií. Vznikala v oblasti jihozápadní Francie (kde jich lze napočítat kolem tří stovek) v průběhu 13. století, tedy přibližně ve stejné době, jako naše středověká města. Všechny bastidy mají pravidelný půdorys s obdélníkovým náměstím a šachovnicovou sítí ulic, čímž se na první pohled liší od většiny ostatních středověkých francouzských měst. Nejznámnější a také nejkrásnější a nejlépe dochovanou bastidou je městečko Monpazier v kraji Dordogne, založené anglickým králem Eduardem I. roku 1284. Město má pravoúhlou dispozici se čtvercovým náměstím uprostřed. Náměstí je obklopeno kamennými gotickými domy na úzkých parcelách s jedním či dvěma oblouky podloubí (které jinak není ve Francii příliš obvyklé). Zajímavé je, že ulice neústí do rohů náměstí, ale rovnou do širokého podloubí, protože krajní domy jednotlivých stran náměstí se vzájemně dotýkají svými nárožími. Na náměstí stojí také otevřená dřevěná tržnice, která dotváří dokonale zachovaný kolorit středověkého města. K bastidám patří i Cordes, nacházející se asi 25 km severozápadně od Albi. Již dominantní poloha na vysokém návrší dává tušit někdejší strategický význam tohoto malebného venkovského města. Kromě množství středověkých domů, pozoruhodné gotické radnice a tržnice na náměstí zde zaujme především dochované městské opevnění ze 13. století se dvěma hlavními branami. Tímto stručným výčtem samozřejmě není možné postihnout všechny zajímavosti “středojihozápadní” Francie. Proto se do tohoto nesmírně zajímavého, ale málo známého a turisticky opomíjeného regionu ještě vrátíme.
