U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V Zahrádkách se nikdo nenudí
Kategorie: Návštěva | Autor: Alena Drábová, FOTO AUTORKA
Do Zahrádek jsme se svezli s příbuznými, na jejichž chalupě každoročně trávíme pár dnů volna. Jedině tady, v Kolmanově pekárně totiž nakupují čerstvý chléb, protože prý nikde v okolí není tak dobrý. Ovšem tato pěkná jihočeská vesnička oplývá i dalšími zajímavostmi.
Kvůli netradičním kurzům lidových řemesel se do Zahrádek sjíždějí zájemci, mezi nimiž nechybí chataři a chalupáři, zblízka i zdaleka. Pro přespolní je od jara do zimy k dispozici místní turistická ubytovna, penzion a volné kapacity chalup v blízkých vesnicích. Výtvarná dílna, kterou provozuje zahrádecký obecní úřad od roku 1999, totiž nabízí celoročně víkendové nebo týdenní kurzy výtvarných řemesel, spojené s tematickými exkurzemi do sklárny, tkalcovny, gobelínky, případně dalších manufaktur.
Originální dárky
Největší zájem bývá o tkaní, keramiku a řezbářství. Tkají se polštářky, koberečky, prostírání, z keramiky vznikají různé hrnky, vázičky, ozdoby, domovní znamení, ze dřeva praktické i dekorativní předměty. Tkalcovské stavy a kolovrátky si pak někteří absolventi kurzu objednávají také domů. Dodává je Umělecká tkalcovna ve Strmilově, rodinný podnik, kde se řemeslo dědí z generace na generaci již od roku 1860. Dnešní majitel Zdeněk Kubák vede v Zahrádkách kurzy tkaní. K dalším oblíbeným ručním pracím patří batikování, paličkování, háčkování, malování na sklo, drátování, suchá květinová vazba, košíkářství, výroba svíček, vizovického pečiva, slaměných ozdob, figurek z kukuřičného šustí, skleněných vitráží, kulatých dárkových krabic, dřevěných loutek atd. Co si kdo vyrobí, to mu zůstane. Mnohé výtvory, vzniklé v dílnách lidových řemesel, zdobí chalupářské interiéry, nebo se objeví jako překvapení třeba pod vánočním stromečkem. Velmi oblíbené jsou i kurzy keramiky, které vede lektorka Věra Semotánová, ředitelka mateřské školy ve Strmilově. Měli jsme možnost do její dílny nahlédnout. Lenka z Českých Budějovic a její sestra Jana absolvovaly kurz o své dovolené již podruhé. Stanovaly na zahradě turistické ubytovny a měly možnost využívat její zázemí. Keramické sluníčko, které Lenka právě dokončovala, chtěla dát dětem v mateřské škole jako domovní znamení.
Obec jsme “my”
Kuriozitou Zahrádek jsou dřevěné lavičky, které vznikly v rámci Mezinárodního řezbářského sympozia v roce 2000. Nápad uspořádat sympozium a zkrášlit obec netradičními díly se zrodil v hlavě paní starostky Elišky Novotné. K jeho realizaci nadšeně přispěl svými kontakty a radou Petr Krajíček, lektor kurzu řezbářství. “Díky osobním kontaktům a mnoha hodinám práce byly výdaje minimální. Z potřebných sta tisíc korun hradila zhruba třicet procent dotace Programu obnovy venkova na veřejná prostranství, třicet procent sponzorské dary, dvacet procent grant Nadace partnerství, program pro veřejná prostranství, a zbývajících dvacet procent pořadatel, tedy obec,” vypočítává paní starostka. “O případném dalším sympoziu však můžeme uvažovat nejdříve za několik let. “Zahájili jsme tím ovšem každoroční zářijové akce výtvarné dílny na veřejných prostranstvích. V roce 2001 jsme ji nazvali Toč se a vrč můj kolovrátku a v září 2002 to bylo Hedvábné odpoledne.” Funkci starostky vykonává Eliška Novotná vedle svého zaměstnání. Na obecním úřadě ji zastihnete nejspíš v pondělí. Jinak přednáší sociologii na VŠE v Jindřichově Hradci, kde vede katedru managementu veřejného sektoru. V Zahrádkách si před sedmnácti lety koupila na inzerát chalupu, kterou pak adaptovala na trvalé bydlení. Nejvíce by si přála zlepšit vztah obyvatel k věcem veřejným. Aby si každý uvědomil, že obec jsme “my” a ne “vy”.
ohádkové posezení
Příjemné je posedět a chvilku meditovat i na zahrádeckých lavičkách, vzniklých před dvěma lety na řezbářském sympoziu. Lektor Petr Krajíček vytvořil z lipového dřeva lavičku nazvanou Moje babička. Na břehu nejmenšího ze tří obecních rybníků na ní odpočívá postava stařenky v šátku – aby tu prý nikdo nikdy neseděl sám. Je odtud výhled na Čas ve tvaru přesýpacích hodin, dílo vytvořené “pro přemýšlení či přemítání o plynoucím čase” Petrem Uhrem. Je z topolu, stejně jako všechna ostatní díla – s výjimkou babičky Petra Krajíčka. Nabízený dub zůstal kupodivu nevyužit. Posedět můžete i u většího rybníka na lavičce mezi Větrnou ženou a jejími dvěma dětmi – studeným severním a teplým jižním větrem. Vytvořil ji lotyšský umělec Aivars Students podle jejich národní pohádky. Na protějším břehu čeká Lavička pro zamilované. “Aby mohli krátce posedět, políbit se. Život plyne po kapkách a bez vody není života,” medituje litevský výtvarník Julius Urbanavičius. Lavičku možností se zeleným hadem a postranními zrcátky věnoval obci Dán Henrik Lause Sogaard s dodatkem: “Život není černobílý. Můžete zůstat zakoukáni pouze do vlastního obrazu, nebo směle vykročit vstříc neznámým možnostem, což s sebou nese i jistou dávku nebezpečí. Co je dobré nebo špatné? Rozhodnutí je zcela na nás.” Výtvarníci se do Zahrádek, tedy “na místo činu”, rádi vracejí. Přijíždějí i absolventi kurzů, které jsou určeny všem zájemcům bez ohledu na míru jejich schopností a dovedností. Přihlásit se mohou také děti, jejich rodiče nebo senioři. Převládají ženy, které sem často přicházejí se svými potomky, výjimkou nejsou ani babičky s vnoučaty.
FOTO 1 – Zahrádecká náves a místní kostely – téměř dvojčata
FOTO 2 – Pohled do keramické dílny; zájemci přijíždějí zblízka i zdaleka – dokonce i ze Slovenska
FOTO 3 – Vyhlášené Kolmanovo pekařství
FOTO 4 – Větrná žena a její dvě děti – severní a jižní vítr
FOTO 5 – Starostka Eliška Novotná pečuje nejen o Zahrádky; vede též katedru managementu veřejného sektoru na VŠE v Jindřichově Hradci
FOTO 6 – Z chalup v sousedním Popelíně mohou účastníci kurzů jezdit do Zahrádek na kole
FOTO 7 – Lavička Moje babička zve k odpočinku…
