V údolí Vsetínské Bečvy
Východní hranici naší republiky tvoří členitá soustava pohoří Beskyd. Geologové je řadí do Karpat. Podobné je to i z etnografického hlediska – osídlení Beskyd náleží k oblasti tzv. karpatského domu.
Povodí Vsetínské Bečvy ležící východně od Vsetína tvoří dlouhé, rovné údolí sevřené od severu masivem Vsetínských vrchů a od jihu hraničním hřebenem Javorníků. Lesnaté svahy obou hřbetů jsou členěny desítkami krátkých, ale značně strmých horských údolí, kolmých na hlavní údolí, a jejich svahy pak zase menšími kolmými údolíčky. Není divu, že se v takto mimořádně členité krajině ukrývají drobné osady, které zůstávají stranou ruchu. A některé dosud čekají na svoje „objevení“…
Valašské řetězové vsi
Na podobu osídlení povodí Vsetínské Bečvy, stejně jako ostatních údolí Beskyd, měla vliv tzv. valašská kolonizace. Vesnice v těchto místech vznikaly vesměs až od 17. století, jen výjimečně o století dříve. Vesnice Janová, Hovězí, Huslenky, Halenkov, Nový Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice a Zděchov mají půdorys tzv. valašských řetězových vsí, pro něž je typické nepravidelné řazení shluků domů za sebou, bez znatelného řádu.
Tím se osídlení nezastavilo. V průběhu 18.–19. století vznikaly v okolních údolích drobné osady či jen samoty, někdy pojmenované podle jednotlivých rodin. Podobné osídlení vidíme i na slovenské straně hor. Shluky domků na prudkých svazích, vysoko na stráních či na dně kotlin často obklopují společný dvůr nebo uličku působící neodbytně soukromým dojmem.
I když v širokém hlavním údolí Vsetínské Bečvy také narazíme na zajímavé památky lidové architektury (např. muzeum v Novém Hrozenkově či několik stavení ve Velkých Karlovicích), většina sídel již byla beznadějně pozměněna novodobou zástavbou. Za skutečnými autentickými valašskými osadami musíme vyrazit do okolních kopců a malých údolí. Právě zde, na dosti nepřístupných místech, se zachovala řada tradičních lidových stavení. Patří k tzv. valašskému domu, který je zase součástí větší rodiny domu karpatského. Starší stavení bývají sroubena z mohutných nehraněných klád (dále směrem na sever někdy i půlených), mladší pak naopak z dosti přesně opracovaných trámů. Spáry mezi nimi někdy vyplňují trojboké lišty, takže srubová stěna je na pohled skoro hladká.
Domy mívají velmi skromnou dispozici, jejíž součástí bylo mnohde až do první třetiny 20. století topeniště s otevřeným či polootevřeným ohněm. Naprosto typickým vnějším znakem je střecha s velkým oboustranným přesahem. Prkenný štít, u bohatších domů v údolí doplněný dekorativně skládanými lištičkami a někdy i nabílený a malovaný, provází široká stříška nad okny jizby – tzv. podlomení – a ve vrcholu kuželovitý kabřinec. Střecha bývá šindelová, později lepenková či eternitová. Tak se tu stavělo až do poloviny 20. století, než zděné novostavby již zcela odlišného architektonického pojetí tradiční chalupy bohužel zcela převrstvily.
Z údolí do kopců
Při procházce za lidovou architekturou začněme ve Velkých Karlovicích s krásným dřevěným kostelem a několika pěknými domy. Místní část Podťaté v údolí Podťatého potoka byla v roce 1995 vyhlášena památkovou zónou. Nejznámější lidovou stavbou Velkých Karlovic je ale slavné fojtství v údolí Bzové, které se dokonce pyšní statusem národní kulturní památky.
Řadu pěkných staveb nalezneme i ve Zděchově. Mimořádně malebná je drobounká osada Hajdy, dále Hajdovy Paseky nad Zděchovem nebo unikátně zachovaná osada – či spíše jen ulička – nad potokem Kychová v Huslenkách. Zajímavé stavby ale pozorný návštěvník nalezne i jinde.
A několik rad případným stavebníkům? Držet základní proporce tradičního domu s přesahující střechou. Roubená konstrukce není nutností. Když už ji zvolíme, pak s fortelným ručním tesařským opracováním. Veškeré ozdobičky (zejména ve štítu) jsou již jen okrasou, která proporčně chybně navržený dům nezachrání.
TEXT A FOTO : ING. ARCH . JAN PEŠTA