U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V té stodole je do zpěvu
Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová
Měla veliké štěstí, že ji v devadesátém roce koupil muž, který miluje lidovou kulturu a architekturu. Od padesátých let stodola chátrala bez užitku, stejně jako navazující chalupa a celý bývalý selský dvůr. Dnes zní krásně renovovaným prostorem muzika.
Když Martin Škodák přijel do Středokluk a poprvé uviděl tu obrovskou stavbu, byla ve značně neutěšeném stavu. Na staré časy vzpomínal rozvrzaný žebřiňák a na patře tlely zbytky sena a slámy. Všude špína a pavučiny. Jenže mladý muž z Moravy okamžitě věděl, že je to prostředí, jaké hledá. Odmalička zpíval s cimbálovkou a chtěl zasadit tu muziku do prostředí, do kterého patří. “Vymyslel jsem si v podstatě lidové divadlo, které nabízíme prostřednictvím cestovních kanceláří našim i zahraničním zájemcům. Jeviště je v místě bývalého průjezdu. Z jedné strany je uzavřený, z druhé jsou vrata prosklená. Otevírají se jen v létě, kdy se produkce přenese i ven, pod krásné staré ořešáky,” ukazuje pan majitel lavice ze starých dřevěných trámů. Namísto zdi, která kdysi oddělovala stodolu od chléva, je jen několik sloupů, na nichž je posazeno zmíněné patro. Za nimi vidíme bar, krb s komínem, stoupajícím odvážně vzhůru do desetimetrové výšky. “Projekt jsem původně zadal architektovi. Nakreslil patro v celé ploše a všude nějaké sezení. Bylo by to přehnané a přecpané lidmi. Tak jsem si to navrhl sám. Mně se moc líbí právě ten prostor otevřený vzhůru.” Vpravo od prosklených vrat je z podobného materiálu a stejně velkých tabulí skla vytvořena přístavba, kterou se vstupuje do přízemí i na dřevěné schody do patra. Je krytá stříškou sedící na trámech, které navazují na ty původní. Tato stavbička potvrzuje fakt, že stará řemesla ještě nevymřela. Dřevo je spojováno dubovými kolíky, nikde ani hřebík! Zdi stodoly jsou téměř 1,5 metru tlusté a mají obrovskou akumulační schopnost. Když je venku horko, uvnitř je chládek, a když je zima, drží teplo. Topení je rovněž dobře vyřešené. Přítomnost hnědě natřených nízkých konvektorů za lavicemi podél zdí si ani neuvědomíte. Vytopí snadno i patro, které je dobře zateplené. “Mezi trámy jsou v podhledu fošny, na ně jsme položili IPU, pak skelnou vatu – a nad ní je ještě jedna vazba,” vysvětluje pan Škodák. “Krytina na stodole i na původním obytném stavení vedle je z pálených tašek typu ‘holandka’. Byla na okolní staré zástavbě, tak jsem to chtěl sjednotit.” Když vstoupíte na dvůr, máte skutečně pocit, jako byste se ocitli v době, kdy celý statek fungoval. Dokonce je tu i stará dřevěná kadibudka a králíkárna s králíky…
Dřevěná vrata z tohoto proskleného vjezdu jsou použita pohledově na druhé straně stodoly. Tam je stěna zazděná a zvenku opatřená původními vraty
Krb není ve stodole kvůli vytápění, ale živý oheň tu dělá velikou parádu. Stejně jako sousedství přírodního kamene, různých podob dřeva a hnědé dlažby…
Přístavek, kterým se vstupuje do stodoly, citlivě navazuje na původní stavbu
FOTO JAROSLOAV HEJZLAR
