U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

V SOULADU S PŘÍRODOU

Kategorie: Zahrada | Autor: hm

STYL

Jistě souhlasíte s tím, že by ploty neměly být jen připomínkou: Tady jsem pánem já!, ale měly by domek či chalupu dotvořit jako hezký rám obrázku. Smysl pro rovnováhu mezi stavením, oplocením a přírodou měli mnozí naši předkové, kteří stavěli ploty a plůtky co nejjednodušší.

My máme na rozdíl od našich předchůdců zdánlivě usnadněnou práci, protože můžeme celé díly plotů koupit hotové v obřích obchodech se zahradnickými potřebami. Problém je však v tom, že jen některé se k prosté lidové stavbě hodí. Takový domek, chalupa, ale i pěkná zahrada, o niž s láskou pečujeme, si zaslouží plot, který jim sluší. Ve všech případech je nejvhodnějším materiálem dřevo. Kdybychom vybírali to nejodolnější pro venkovní prostředí, museli bychom sáhnout pro dřevo exotické, které nejlépe odolává vlhkosti a nejrůznějším houbám. Jenže je drahé a pro naše prostředí se ani příliš nehodí. Zajímavé využití nabízejí místní materiály. Krásné, masivní a velmi odolné ploty se dají dělat z dubu nebo modřínu, ale ta cena! Moderní impregnační prostředky dovolují použít i běžnější a cenově dostupnější dřevo, jako je například borovice. Lze ji důkladně a do hloubky ošetřit působením tlakové impregnace, což mu dodá typickou modrozelenou barvu. Životnost takového dřeva lze garantovat zhruba deset let. Na rozdíl od borovice se smrk a jedle pro takové použití hodí méně. Romantici mohou vyzkoušet i některé přírodní neupravované a u nás dnes nepoužívané materiály – pruty lísky, vrby, apod. Lehké ploty z latěk, ale i mladých kmínků, lze stavět i z poněkud neobvyklého kaštanu. Vyplatí se ho naimpregnovat, vydrží pak i déle než 30 roků a dřevo získá zajímavou našedlou barvu. Pokud jde o tvar plotu, je snad vše dovoleno. Nejjednodušší možností je přibíjet dvě dřevěné latě horizontálně na dvě vertikální opory, sloupky, vzdálené od sebe zhruba 2,5 metru. Tyto laťky a plaňky mohou být neopracované, nebo naopak upravené dohladka. Ochranou proti vlhkosti je impregnace skalicí nebo lazurovacím lakem. Existují i typy různě křížené, vyráběné z latěk nebo polokulatin, ploty prolamované nebo takové, kde k sobě laťky či prkna těsně přiléhají nebo se překrývají. Takové chrání zahradu nejen před pohledy kolemjdoucích, ale i před hlukem a větrem. Abychom zabránili škodlivým účinkům vlhkosti, musíme dřevo plotů izolovat od půdy. Mezi jeho spodní hranou a zemí je třeba nechat alespoň pár centimetrů. Vrchní část by měla být zašpičatělá nebo zkosená, aby dešťová voda po dřevu dobře stékala. Spodky sloupků buď přiléhají k nějaké zídce, zapouštějí se do betonu, přišroubují na pevný podklad nebo se kotví do země. U jejich paty je vhodné vždy nechat trochu vůle (mezeru), aby mohla odtékat voda. Pokud se zatloukají přímo do země, je nutno dřevo napustit – alespoň dvakrát po sobě – impregnačním prostředkem. Nebo lze jejich spodní část opálit, takže budou odolné nejen vůči vlhkosti, ale i mikroorganizmům. Na dno jámy, do které se zapouštějí, by se měla (ještě před tím, než se do ní vlije beton) dát vhodná drenážní vrstva štěrku nebo hrubého písku. Ale teď už vás zveme na procházku kolem plotů, které trochu vybočují z klasiky. Pokud se ale pro některý z nich rozhodnete, podívejte se po svém okolí, sousedech, zvažte, jak s nimi bude váš “nápad” ladit. Anebo se poraďte přece jen raději rovnou se zahradním architektem.

V SOULADU S PŘÍRODOU