V ráji čarověníků

Čarověníkům svědčí dostatek prostoru a pohyblivý stín vyšších stromů

Ve vesnici Bělečko na Hradecku je čarověníkový ráj. Patří rodině Valentových a díky pilným rukám majitele vyrostl doslova na písku. Je téměř k nevíře, že na místě dnešní zahrady ještě před deseti lety rostla kukuřice.

Zahrady se sbírkami čarověníků jsou v Čechách dosti hojné, ale jen málokde lze vidět tři tisícovky exemplářů propojené v originální zahradní kompozici. Přesně tolik čítá sbírka známého čarověníkáře, zahradníka a školkaře Vladimíra Valenty, který do Bělečka před deseti lety „utekl“ z Hradce Králové za přírodou.
A protože je také milovník zálesáckého stylu, postavil tu pro sebe i svoji rodinu repliku mohutného kanadského srubu. Díky tomu, že dům i zahradu ze všech stran obklopuje písčina s borovým lesem, působí jeho robustnost velmi přirozeně.

Stavěli jsme na písku

Deset let stačilo na to, aby Vladimír Valenta vybudoval také rozsáhlou školku, samozřejmě čarověníkovou, i zajímavou zahradu s roklinou, kterou musel vybagrovat v písku. Na jejím dně je fóliové jezírko, jehož úkolem je především zrcadlení stromků. „Zpočátku to vypadalo, že v místě jezírka máme pramen. Voda však nakonec odtekla někam jinam,“ říká majitel.
Téměř celá zahrada má umělé zavlažování. „Sucho by mým výpěstkům nesvědčilo,“ glosuje stavební práce majitel. Zahradní partie nad jezírkem je zpevněna dubovými trámy a koncipována do podoby skalního amfiteátru s několika terasami. Roste na nich miniles z jehličnanů i listnáčů, ale i spousta suchomilných podrostových rostlin, zejména okrasných trav.
Terasy jsou ozvláštněny rozměrnými i menšími balvany a také několika solitéry. „Ty bílé balvany, to je vápenec z Prachovic od Seče, k nim jsem přidal drobnější vápencovou břidlici z téhož lomu,“ vysvětluje pan Valenta. „Říká se sice, že se dva druhy nemají kombinovat, ale protože oba druhy kamene pocházejí ze stejného místa, tak myslím, k sobě patří i na zahradě.“

Jak se stát „kytkařem“

„Za čarověníky mne vedla třicet pět let dlouhá cesta. Začala, když jsem vybíral rostliny pro svou první malou zahradu,“ vzpomíná majitel. „Sortiment dřevin na tehdejším trhu mě zdaleka neuspokojoval. Jednoho dne mi můj přítel Michal ukázal první ‘šmitku’. Od té doby jsem byl ztracen a zcela jsem propadl tajemnému kouzlu čarověníků. Staly se mou celoživotní láskou, nadšením a nepoznaným dobrodružstvím. Začátky byly obtížné. Nejdříve pomalu, ale pak rychleji jsem se seznamoval s lidmi pěstujícími čarověníky, stejnými nadšenci, jako já. Z této doby mi zůstalo jen málo těchto ‘kytek’, ale zato hodně dobrých přátel, prověřených časem.“
Procházíme zahradou a potkáváme tu stromky s malými, středními či skoro neviditelnými jehličkami, některé jakoby zaťaté do malé dlaně, jiné podobné chomáči trávy, další připomínající vyfouknutý míč. Záleží na tom, jak je čarověník zaštipovaný a na jakou podnož ho zahradník narouboval.

Čarověníky z bažin

Naše země je na čarověníky mimořádně úrodná, existují tisíce kultivarů nasbíraných českými sběrateli zejména na jehličnanech -borovicích a smrcích. Mnohé z nich jsou známé a oblíbené u nás i v zahraničí. Nesou populární jména našich sběratelů-průkopníků jako třeba Kalouš, Malík, Halda, Borovec, Beran, Sláma a samozřejmě také Valenta.
„Dnes už však na běžných borovicích lesních ‘kytky’ nikdo nesbírá, jsou totiž náchylné na sypavku a další houbová onemocnění,“ vysvětluje čarověníkář. „K tomu udrží jen dva ročníky jehličí – letošní a loňské. „Ta ‘kytka’ je proto dost řídká na podívání. Borovice lesní se zkrátka hodí spíše na tvarované bonsaje. Někdo je sice sbírá, ale nemá to cenu, protože se pořád musí udržovat fungicidy. Proto se zajímám především o čarověníky z klečí, třeba z kleče bažinné. Díky této vášni jsem poznal spolu se svými kamarády všechny bažiny v Evropě.
Během let jsme tak objevili asi jeden a půl tisíce čarověníků, ale jen tři z mých objevů jsou opravdu známé: Valenta filigrán a Valenta hexe. Zajímavý je však hlavně čarověník z polských rašelinišť, ten se jmenuje Absolut a je to sběratelská bomba.
Jeden čarověník jsme si dokonce dovezli až ze Sachalinu, z Ruska. Je ze smrku ajanského – bohužel ze sto roubů žije umne jen jeden. A to jsme si je pojistili a vysadili na dvou místech. Některé rouby zkrátka nejsou moc životaschopné.
Sbírám také čarověníky z kaštanů, modřínů, jilmů a dřištálů. Ty dodávají zahradě barvy a načechraný půvab listnáčů.“

Pro malé i velké zahrady

Čarověníky jsou u nás velmi populární. Na větších zahradách z nich lze vytvořit zajímavé lesíky, na menší vnesou druhovou pestrost a přitom nepotřebují mnoho místa. „Však jsme také v tomto oboru světovou velmocí. Třeba Američani na concolorkách (jedle ojíněná), kterou mají za národní strom, objevili čtyřicet čarovněníků. A naši sběratelé jich mají na kontě také čtyřicet.“
Čarověníky se dělí na trpasličí a malé. Ty trpasličí jsou husté jako karfiol, ale mají jen nepatrné přírůstky. „Pro běžné zahrady je nedoporučuji,“ říká pan Valenta. „Jsou problematické i proto, že jsou až příliš husté, takže na nich zůstává odumřelé jehličí. Lze ho vytahat jen pinzetou. Pokud to neuděláte, může se mrtvé jehličí stát živnou půdou pro bakterie aminiatura odejde. Proto pro běžné pěstování jsou rozhodně lepší volnější, méně husté typy rostlin.“
Sběratelé dnes přecházejí na čarověníky snesené z exotických borovic, ať už to jsou aristaty (Pinus arista, borovice osinatá) nebo concolorky (Abies concolor, jedle ojíněná). I takovéto vzácnosti jsme na bělečské zahradě pana Valenty objevili. „To víte, těší mne, když se mohu kamarádům pochlubit něčím neobvyklým.“

Ptáci ze zahradní voliéry

A protože na zabydlenou zahradu patří ptáci, majitel pro ně zřídil půvabnou voliéru, v níž chová kardinály, ptáky, kteří jsou domovem ve východní polovině USA. „Jako kluk jsem rád ptáčkařil. Chytal jsem naše ptáky, jichž jsem měl plné voliéry. A dělal jsem to přesně tak, jak se dnes už nesmí, na lep,“ přiznává Vladimír Valenta. „Měl jsem totiž fantastického dědu, který mne to naučil. Říkal, že čižbářské řemeslo by nemělo vyhynout. Dnes samozřejmě kvůli ochraně přírody naše ptactvo nechovám. Ale kardinálové jsou ptáci nepodléhající zákonným předpisům a já jsem si s nimi konečně splnil svůj klukovský sen: mít červeného ptáka. To byl pro mne vrchol exotiky.“

Mám rád neobyklé věci

Květů na zahradě Valentových najdete jen poskrovnu a pokud ano, jsou to opravdové vzácnosti jako třeba růžový střevíčník královnin (Cypripedium reginae), což je divoká orchidej ze severovýchodní Ameriky. „Tyto orchideje jsou mými miláčky, a mít je – to je zahradní bomba,“ usmívá se pan Valenta, který kdysi sbíral i orchideje. „Měl jsem jak venkovní, tak i tropické orchideje, a dokonce i velký skleník na střeše. A tyhle kousky jsou pro mne příjemnou reminiscencí.“
Za některými kameny ve skalce jsme také vystopovali početné skupinky trilií. Patří mezi ceněné dálnovýchodní hajní rostliny. „Mne prostě shánět a pěstovat takové ptákoviny baví,“ glosuje výsadbu majitel.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ, FOTO: ZDENĚK ROLLER

V ráji čarověníků