Porešín
Vesničku Porešín nenajdete v nabídce cestovních kanceláří. Jestli ale zatoužíte po atmosféře venkova před několika staletími, pak tuto malebnou vísku s roubenkami rozhodně navštivte.
Porešín leží na rozhraní středních a jižních Čech v okrese Příbram. Je zde evidováno třináct domů s trvalým bydlištěm pouhých čtrnácti osob. Když odbočíte ze silnice Milevsko – Petrovice, dostanete se na uzounkou silničku, která vyústí na návsi, jejíž podoba se od konce třicetileté války jen pramálo změnila. Dojem umocňuje i krásná členitá okolní krajina, v níž se vliv moderní civilizace projevuje také jen minimálně.
Z historie malé vísky
První zmínka o vsi je datována z konce 15. století, kdy patřila ke zvíkovskému panství. V 16. století byl Porešín v majetku rodu Švamberků, protože císař Maxmilián II. prodal milevské a zvíkovské panství Krištofovi ze Švamberka. V 17. století měl Porešín jen 6 usedlostí. Nejvíce obyvatel (114) zde žilo v pouhých třinácti domech v roce 1890. V roce 1930 zde ve 13 domech žilo 68 obyvatel, tedy podstatně více než nyní, kdy z většiny roubenek jsou rekreační objekty. Od roku 1961 až do současnosti je Porešín osadou obce Petrovice.
Ukryty v zeleni
Náves má dva rybníčky, kolem nichž jsou nepravidelně postaveny chalupy a usedlosti. V současnosti je většina chalup ukryta za vzrostlou zelení. Dříve ke každé usedlosti patřila parcelovaná plužina (pozemek pro zemědělské aktivity).
Uprostřed vesničky je malá neogotická kaplička s věží a zvonicí, postavená v roce 1889. Na návsi zaujme zejména dobře udržovaný zděný dům čp. 3 s volutovým křídlovým štítem. V malém výklenku na vrcholu štítu je soška světce.
Dalším hodnotným objektem je chalupa čp. 11 se zachovalým bedněným štítem a rámovou stodolou, na niž je napojena roubená komora.
Na návsi u rybníka si můžete všimnout i další staré roubenky. Je opuštěná, zanedbaná a bez čísla popisného. Za zmínku stojí krásná dřevěná vrátka s původním kováním. Opuštěnost obydlí umocňují nostalgická okénka zcela zarostlá divokým vínem. Neobydlenou a zanedbanou chalupu s čp. 12 lze vidět i o něco výše nad hořejším rybníčkem.
Významná památka regionu
V sousedství zděného domu čp. 3 se nachází jedna z architektonicky nejcennějších usedlostí regionu. Jedná se o dům čp. 1 s roubenou světnicí, napojenou zděnou světnicí a hospodářskou částí. Chalupa má zachovalou vnitřní dispozici s černou kuchyní a pecí. Pod širokou polovalbovou střechou je pěkná lomenice se čtyřmi šikmými střídavě uloženými poli, skrytá rovněž vzrostlou zelení.
V době naší návštěvy Porešína byl dům čp. 1 jediným stavením, v němž jsme se setkali s lidmi. Měli jsme štěstí, že nás majitelka usedlosti Marie Kuchtová pustila na dvůr, kde se nachází roubená podsklepená sýpka (špýchárek) s pavláčkou a vstřícně bedněnou lomenicí a také roubená komora. Mezi stavením a kamennou zdí předzahrádky se zachoval i zemní sklípek krytý drny. Hospodářská část, navazující na chalupu, sestává z dlouhé zděné stodoly a bývalých chlévů a je zakončena velkými dřevěnými vraty.
Západně od návsi stojí dům čp. 10 se zděnou stodolou se štítem se zajímavými větracími průduchy z obnažených cihel. Cennou památkou je téměř v původní podobě zachovaný dvoukomorový roubený špýchárek se vstřícně skládanou lomenicí na zahradě této usedlosti. Přestože je ve vísce několik roubenek, které jsou bohužel opuštěny a chátrají, další mimořádné objekty lidové architektury a půvab okolního kraje vedly k tomu, že Porešín byl prohlášen vesnickou památkovou zónou.
Malebnost zvyšují partery
Vesnice má ještě jednu zvláštnost. Vyznačuje se totiž velkým množstvím kamenných ohradních zídek, které jsou téměř u každé usedlosti. Jsou postaveny nasucho ze žulových kamenů a mnohdy již porostlé silnou vrstvou mechu. Takto ohraničené prostory před budovou se nazývají partery a významně se podílejí na celkovém malebném vzhledu vesničky.
Budete-li Porešín opouštět východním směrem, můžete na jeho konci odbočit na prohlídku Porešínské stráně, přírodní památky s bohatým výskytem porostů jalovce obecného – dřeviny s léčivými účinky.
TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: LUDĚK ŠVORC