V nové chalupě nad údolím Svratky
V malé vesničce na Vysočině, na louce, kde kdysi stával kravín, vyrostly tři nové chalupy. Všechny je postavila stejná stavební firma, která je připravila od návrhu na papíře přes samotnou stavbu až po předání klíčů.
Pohled na chalupu z přístupové cesty. Vlevo je garáž s kamenným obkladem, na niž ve dvoře navazuje společenská místnost s krbem, vpravo obytný dům
Kdysi se v krajině malebných Žďárských vrchů bydlelo v chalupách roubených ze dřeva. Později se v důsledku protipožárních opatření začaly stavět domy poloroubené a zděné. Nejmodernější podobu zdejší výstavby jsme si byli prohlédnout ve Spělkově, malé vesničce s padesátkou obyvatel nedaleko Poličky. V místě, kde kdysi stával kravín, vyrostly tři chalupy, které svou podobou chtějí navázat na tradiční lidovou architekturu na Vysočině.
Chalupy místo kravína
„Zprvu se mi tahle lokalita nelíbila,“ přiznává Marek Štuhkejl, spolumajitel firmy Lomond, která se specializuje na výstavbu chalup. „Nevábná rozpadlá budova kravína místo hyzdila. O rok později mi to začalo vrtat hlavou, a nakonec jsme spolu s mým kamarádem Dušanem Pařilem kravín i okolní pozemky koupili a postarali se o rekultivaci.
Přes nejvíce frekventovanou část zápraží je přetažena střecha, takže se tudy dá chodit „suchou“ nohou a ještě se sem vešla lavice
Rozvrhli jsme tu tři stavby a s naším projektantem jsme připravili celkem dvanáct architektonických studií. Z nich jsme vybrali tu, o níž jsme byli přesvědčeni, že dokáže ztvárnit myšlenku, jak lze současnou lidovou architekturu vnímat,“ vysvětluje stavitel. A začíná popisovat, jak se rodí nová chalupa.
„Vybranou studii jsme nechali schválit stavebním úřadem, a protože Spělkov je součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, tak byl nutný i souhlas ochránců přírody. Potom nastalo hledání klientů – investorů. Teprve s nimi jsme mohli dotvořit projektovou dokumentaci ke stavebnímu povolení. Každá stavba je originální, každou je nutné přizpůsobit potřebám budoucího majitele,“ upozorňuje Marek Štukhejl.
Třívrstvá dubová podlaha Kährs má starobylý vzhled plný prasklin, suků a kolíků ve tvaru mašliček
„Pro nás je důležité, abychom nebyli vnímáni jako firma, která staví repliky. Snažíme se být průsečíkem mezi historií a současností. Na technologie, materiály i vybavení domu jsou jiné nároky než kdysi, také potřeby současných majitelů jsou jiné a stále se vyvíjejí, proto se nevyhýbáme pokroku například v podobě vytápění a zabezpečovacích systémů na dálku, nebo třeba střešních vikýřů jako prvků prosvětlení podkroví.“
Zdi z pálených bloků a na střeše plastový šindel
Do hotových chalup na kopci ve Spělkově již jezdí chalupáři. Každá z nich je jinak velká, odlišují se vzhledem i ztvárněním detailů. Všechna stavení ale mají stejný sklon střechy, tmavou střešní krytinu, stejný typ a velikost střešních vikýřů, šestitabulkové členění oken a předsazený sokl. Zatímco hlavní obytné budovy jsou zděné, hospodářské objekty mají buď prkenný, nebo kamenný obklad. Oku lahodí nejen vzhledově, ale i tradičním uspořádáním jednotlivých objektů. Dohromady to všechno tvoří pěkný urbanistický celek, který se může směle hlásit k tradičním lidovým stavbám.
Do chalupy se vstupuje krásnými kazetovými dveřmi s „okénky“ v nadpraží, orámovanými kamenným portálem
Marek Štukhejl a Dušan Pařil nám prozradili, jaké materiály při výstavbě použili. Všechny tři chalupy jsou nepodsklepené, stojí na základových pasech z betonu. V celé ploše je položena hydroizolace a izolace proti radonu. Hrubé stavby jsou vyzděny z pálených bloků Keratherm tloušťky 45 centimetrů, vnitřní příčky jsou cihelné. Krov je vaznicové soustavy. Podkroví je izolováno Orsilem o tloušťce 24 centimetrů, který je doplněn odrazovou fólií Sunflex (nahrazuje dalších 5 cm izolace). Střešní krytinou je plastový šindel Eureko, omítky jsou vápenocementové, v dolní části domu je sokl z extrudovaného polystyrenu, který zlepšuje tepelnou izolaci stavby.
Okna jsou dřevěná špaletová s izolačním dvojsklem. Dveře byly vyrobeny ze smrku.
Při prohlídce interiérů se na první pohled zdá, že trámové záklopové stropy v přízemí mají nosnou funkci, ale není tomu tak. V chalupách ve Spělkově jsou nad trámy schovány betonové monolitické stropy Miako. V podkroví je možné vidět kombinaci dřevěného obložení ze smrku se sádrokartonem.
Teplo z kachlových kamen s krbovou vložkou proudí i do ložnice v podkroví
A protože venkovní omítky jsou kombinovány s prkenným obkladem štítů a dalších částí staveb, vyplatila se pečlivá volba kvalitních nátěrových hmot. Tady byly použity německé lazury Adler. „Nejdůležitější je nezapomenout na napouštědlo a na něj aplikovat dvě vrstvy vrchního nátěru od stejné firmy,“ prozrazují tajemství úspěchu stavaři.
Pro rodinu se třemi dětmi
Nastal čas projít si chalupu, do níž jsme byli pozváni na prohlídku. Ze tří stavení, která stojí na kopci nad údolím Svratky, je největší. Rodině se třemi dětmi bude sloužit k trvalému bydlení.
Zádveří od chodby oddělují posuvné dveře. Kolejnici zakrývá police
Již vstup vyvolává dobrý dojem. Z příjezdové cesty, dlážděné starými kočičími hlavami, procházíme dvířky, lemovanými ručně opracovaným pískovcovým portálem a krytými stříškou podlomenice. Po levé straně necháváme bránu a dvougaráž. Ta je obkládaná kamenem a ve dvoře na ni navazuje společenská místnost s posezením u krbu.
Dvůr je trochu překvapivě otevřený do krajiny. Tam, kde by znalec předpokládal stodolu, která by po vzoru tradičního uspořádání poličského domu uzavírala dvorec do čtverce, je nádherný výhled na okolní louky a lesy. Proč ne, doba se změnila…
Zato chodníček je vydlážděn po staru z velkých pískovcových kvádrů. Na krytém zápraží stojí dřevěná lavice. Snadno si lze představit teplý letní večer, strávený právě tady, zatímco na dvoře s míčem řádí děti. Dost snění, jdeme dovnitř.
Zábradlí ke schodišti vyrobil umělecký kovář Petr Cach z Oldříše
Zádveří, určené pro odložení kabátů a bot, je vydlážděno praktickou pestrobarevnou dlažbou s patinovaným povrchem, na kterém se snadno nějaké to smítko ztratí. Stejnou dlažbou jsou obloženy i podstupnice na schodišti do podkroví. To už jsme ale za posunovacími dveřmi, které oddělují zádveří a chodbu. Ta vede ode dveří do největší místnosti v domě – obytné kuchyně, kolem zmiňovaného schodiště, koupelny a záchodu po pravé straně a komory, technické místnosti a sauny po levé straně ke dveřím do ložnice.
Po schodišti, které zdobí originální kované zábradlí z dílny uměleckého kováře Petra Cacha z Oldříše, se dostáváme do podkroví. Uspořádání místností je obdobné. Po stranách jsou dvě ložnice, proti schodišti pak dvoje dveře – do koupelny a na záchod.
Jak v přízemí, tak v podkroví majitel projevil u těchto dveří velký smysl pro humor. Jednoduchou svlakovou konstrukci zdobí v horní části vyřezané karetní motivy, takže každý hned pozná, co například za dveřmi se srdíčkem je. Venkovský charakter umocňují i klasické krabicové zámky, další příspěvek šikovného kováře.
„Klenák“ nad vraty prozrazuje datum zrodu chalupy
„Správný výběr řemeslníků a subdodavatelů je v naší práci více než důležitý,“ povrzují stavitelé. „Kromě kováře spolupracujeme ještě s dalšími řemesly. Považujeme si například našeho kameníka Petra Kopeckého z Prosetína a truhláře Milana Švarce z Jimramova. Jsou však také případy, kdy jsme šlápli vedle.“
V kuchyni s výstupem na terasu
Zatímco ložnice jsou teprve na samém počátku zařizování nábytkem a doplňky, největší místnost v domě již dostala konečnou podobu. Do kuchyně s jídelním koutem a prostornou obytnou částí s posezením se vchází nejbližšími dveřmi při vstupu ze zádveří. Do místnosti proudí světlo okny s červenými rámy hned ze tří stran. Zatímco světlý záklopový strop ještě svítí novotou, podlaha z tmavých prken je samá prasklina a suk.
Dominantním kusem nábytku v dětské ložnici je originální trojpostel. Dětem se jistě pod peřinami „oblečenými“ do českého kanafasu spí jako v bavlnce…
„Jde o třívrstvou masivní podlahu Kährs s patinovaným povrchem,“ vysvětluje Marek Štukhejl. „Vrchní lamely jsou řezané z dubu, pod nimi jsou ještě dvě smrkové vrstvy. Tím, že jsou přes sebe položeny napříč, nekroutí se, i když se pod podlahou rozehřejí elektrické kabely, jimiž je místnost vytápěna.“
Jen na podlahové topení ale majitel nespoléhá. V kuchyni jsou krásná kachlová kamna s krbovou vložkou, z nichž teplo může proudit i do podkroví. A tam jsou ještě instalovány elektrokonvektory.
Když se řekne „kuchyně“ – každý si představí především kuchyňskou linku a stůl a židle. Nábytek do této chalupy byl vyroben na zakázku. Kuchyňskou linku v bílé barvě doplňuje praktický ostrůvek, který příjemně zaplňuje střed místnosti. Pracovní plocha zůstala v tónu přírodního dřeva a ladí s barvou stolu, židlí a rohové lavice. Chalupářský interiér oživuje modrobílé kostkované prostírání, sedáky na židle ve stejné barevnosti, drobná keramika a především veselý mozaikový obklad kolem linky s dekorem ve stylu francouzské Provence.
Kuchyňskou linku v prostoru zajímavě doplňuje „ostrůvek“, který nabízí další pracovní plochu. Nábytek si nechal majitel vyrobit na zakázku
Také sedací souprava naproti kachlovým kamnům je sladěna se zařízením kuchyně. Čalounění pohovek a křesla z IKEA si majitelé vybrali v přírodní špinavě bílé barvě a sedací nábytek doplnili neobvyklým stolečkem z nabídky firmy Dudinger – ze tří stran připomíná starou venkovskou truhlu, z té čtvrté jsou ale malé šuplíčky!
Vedle menší z obou pohovek je vidět prvek v české chalupě ryze moderní – francouzské okno, které je zvenku opatřeno prkennou okenicí. Vzhledem k tomu, že je umístěno na straně s výhledem do luk a lesů, pohledově dům nijak neruší. Přímý vstup na terasu za domem s takovým výhledem, jako je tady, je k nezaplacení.
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR
V nové chalupě nad údolím Svratky
