V kopcích za Frýdkem

Rubrika: Zahrada, Zahradní realizace

Čtyři rybníky, remízky, březový háj i kus sadu. To vše se vešlo na zahradu Miroslava Ludmy, který na stráních za Frýdkem-Místkem chalupaří.

Vedle chaloupky se sklepním pramenem Pan Ludma vybudoval přístřešek pro auto a terénní čtyřkolku, se kterou po své zahradě rád jezdí, například na houby do remízku

Zahrada má více než dva hektary, ale přes svoji výjimečnou rozlohu nepostrádá ani romantiku ani četná překvapení a intimní zákoutí. Je rozdělena tak, aby si majitel s rodinou užili jak volného prostoru, tak i koupání, rybaření, ale i samoty na četných lavičkách pod vzrostlými stromy. I když vyhlíží na první pohled velmi stejnorodě, vznikala po kouskách postupným nákupem pastvin, sadu s usedlostí a neobdělávaných zemědělských pozemků.

Paneláky v pozadí poněkud kazí výhled do krajiny, ale i tak je zahrada pana Ludmy pozoruhodnou oázou klidné přirozeně působící scenérie

V roce 2000 na nich majitel začal budovat zahradu, kterou sjednotil terénními úpravami. „Dal jsem volnou ruku zahradnímu architektovi Stanislavu Bálkovi z Ostravy. Věřil jsem jeho citu pro náš kraj a přírodu, a tak se tu i díky němu zachoval borový háj, dva ovocné sady i někdejší užitková zahrada. Pan Bálek však také založil i několik nových remízků, realizoval terénní úpravy, navrhl výsadbu, závlahu i naše první minijezírko.“

Velká zahrada znamená hodně cest. U Ludmů u nich co chvíli narazíte na rustikální dřevěné sochy. Nepřehlédnutelný je především vysoký indiánský totem, inspirovaný četbou májovek. „Autorem je řezbář Cidlík. Totem je tak mohutný, že na postavení jsem potřeboval autojeřáb,“ vysvětluje majitel.

Břehy jezírka hlídá plastika vodníka

Potkáte tu ale i figurální plastiku vodníka a řezbářsky pojaté repliky vycházející z výrazových dlabaných lidových úlů. Jejich autory jsou řezbáři, s nimiž se pan Ludma, který rád všemu přijde na kloub, seznámil během let na řezbářských sympoziích. „Abych si vyzkoušel náročnost řemesla, jednu větší sochu jsem si zhotovil sám. Za svoji námahu jsem obdržel nečekanou odměnu – uvnitř sochy je akustika podobná hudebnímu nástroji,“ prozrazuje majitel.

Tři rybníky a jedno koupací jezírko

V horní polovině stráně, na opačné straně než rekonstruovaný původní statek, nechal majitel založit koupací rybníček s uměle vytvořeným potočním přítokem a dřevěným molem na opalování. Na hrázi se našlo místo i pro rustikální altán s výhledem na vodu a s poležením v beduínském stylu.

Důležitou součástí koupacího jezírka je kořenová čistička lemující pobřežní mělčinu

„Rybníček prohlašuji za svou nejlepší investici,“ zdůrazňuje Miroslav Ludma. „Je to relaxační místo pro rodinu a přátele od konce dubna až do konce září. Zajímavé je, že voda rybníčku dosahuje téměř denního maxima teplot vzduchu. Někdy je dokonce nutné chladit ji noční cirkulací. Pocitově je ve srovnání s bazénem minimálně o dva stupně teplejší a mnohem voňavější. Původně byla zarybněná, ale předloni se nám už vodu nedařilo udržet křišťálově čistou, a tak jsme od chovu ryb upustili. Původním čtyřem vysazeným karasům totiž ani naše vášnivě rybařící dcera nedokázala zabránit v populační explozi. Nezbylo než jezírko vypustit a stovky karasů přemístit do pstruhového rybníka…“

Ze vrat rybářské bašty je to jen pár kroků k zarybněnému jezírku, takže majitel má blízko i od úlovku k hostině

Ten objevíte, pokud pokračujete k dolní hranici zahrady. Půjdete-li podél potoka, který jí protéká, narazíte na jeho „bratrance“ a „strýčka“. Každý má jinou atmosféru i rámec. Lesní rybníček pod vzrostlými topoly je zadumaný, plný ryb a vodní havěti. Jeho dekorativní bráška si naopak „lebedí“ v údolíčku v přirozené terénní vlně, zarostlé olšemi.

„Než bylo vše, jak má být, prošel dvojím zvětšením a tvarováním. Třetí a poslední úprava byla ondatrami vynucená přestavba hrází do kamene…“ Nyní jak rozlohou, tak bažinatým lemem prorostlým orobincem a rákosem připomíná miniaturu jihočeského rybníka. Na jeho břehu vystavěl pan Ludma rybářskou baštu. Třetí a největší rybník je tak trochu technický – odvodňuje zamořenou půdu v zadních partiích zahrady.

Rybářská bašta

Na jejím místě měl stát zahradní altán, pro který majitel dlouho hledal inspiraci. Sbíral materiály, fotografoval si zajímavé objekty. Pak se mu do ruky dostala studie architekta Vojkovského. Pastelkou malovaný návrh rybářské bašty s doškovou střechou Miroslava Ludmu tak okouzlil, že o charakteru stavby bylo rozhodnuto.

Vlastnoručně vytesané posezení poskytuje majiteli požitek akustického zesílení zvuků okolní přírody

„Tesařské práce a interiér mi dělal mistr tesař pan Čenčík, na doškovou střechu jsem si pozval proslulého Františka Pavlicu ze slovácké Hroznové Lhoty. Je to jeden z mála u nás, kteří umí dělat režné došky tradiční lidovou moravskou technologií. Dřevník a bránu u bašty jsem si však zrealizoval podle svého vlastního návrhu.“

Dům ve stráni

Dům má proporce někdejšího statku, který tu stával. „Zbyl však z něho jen fragment. Většina byla už léta pobořená, téměř tři čtvrtiny skončily na skládce,“ vysvětluje majitel. „Nebýt pomoci restaurátora Dalibora Frňky a jeho firmy z Frýdku-Místku, patrně by tam dům skončil celý. Dnes se v rekonstruovaném stavení cítíme tak dobře, že i když máme nad zahradou postavený dům, pobýváme tu v létě často, jak to jen jde.

Chaloupka má i tajemství, které jsme odhalili při úpravách sklepních prostor. V základech je totiž pramen, na němž jsme si udělali studánku. Dno osvětluje malý reflektor. Studánka je zastřešená kruhovým sklem s ametysty, křišťály a granáty. Přebytečná voda odtéká dvojitou podlahou a potrubím do rybníka. Sklep jsme proměnili ve vinný sklípek, v němž bublající voda pramene vytváří úžasnou zvukovou i optickou kulisu.“

Kam s trávou?

Můstek zapadá do přírodně pojaté zahrady i díky decentní povrchové úpravě

Trávy roste na zahradě pana Ludmy víc než dost. „Naštěstí máme úžasného souseda se stejně úžasnými belgickými ovcemi, které neběhají a nekřičí a spotřebují většinu přírůstku našich travnatých ploch. Také jsem si opatřil profesionální zahradní techniku, která údržbu usnadní. A podařilo se nám vymyslet i systém recyklace odpadu z travnatých ploch, na které ovečky nepouštíme. Část posekané trávy končí v remízcích, kde se dávkováním bakterií rozloží. Navíc v této trávě po obvodu remízků pěstujeme brambory. Další tráva končí v našem „Hokaidolandu“, což je místo na pěstování chutných dýní. Zbytek posekané trávy končí na meziskládce, odkud ji pak v období vegetačního klidu přemístíme opět pod dýně.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER