U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V kokořínském podhradí
Kategorie: Návštěva | Autor: Karel Augusta
Chalupa, kterou dnes navštívíme, si postavil v 30. letech místní švec a jeho rodina. Za pomoci zednického mistra se jim podařilo citlivě ji včlenit do skalnatého kokořínského terénu. Tenkrát v ní byly jen dvě světnice: do té, která sloužila jako ševcovská dílna, se vcházelo přímo ze dvorku, druhou rodina obývala. Příčně k chaloupce přistavěli nevelkou stodůlku. A z malého dvorku, jehož značná část byla ukrojena skále, se vstupovalo i do tří jeskyní; první sloužila jako sklep na uhlí, ve druhé byla kravička a z třetí, vytesané do šířky i do hloubky, si majitel udělal dobrou spižírnu.
V padesátých letech začalo stavení sloužit k rekreaci a nastěhoval se nový majitel. Kus dílny ukrojil jako předsíň a rozčlenil ji na kuchyňský kout a koupelnu. Půdu obložil papundeklovými deskami a rozdělil ji na dvě místnosti, užívané jen v létě. A ze stodůlky vytvořil jakousi společenskou místnost. V sedmdesátých letech však chalupu prodal a přestěhoval se do méně členité krajiny u Prahy. Novákovi, současní majitelé, tedy už zkrášlují chalupu pod Kokořínem třicet let.
Chvála kachlových kamen
Selská jizba, jak se říká přízemní velké světnici, začala konečně odpovídat svému názvu. Novákovi do ní pořídili masivní dubový stůl s lavicemi a stylovými židlemi. Naftová kamínka, která sloužila jejich předchůdcům, nahradili akumulačními. Mnohem příjemnější teplo však šíří kachlová kamna, která vznikla za vydatné pomoci přátel novopečeného majitele. Dokáží sama, byť s určitou prodlevou od zatopení, vyhřát celé přízemí i v největších mrazech. Kolorit selské jizby dokresluje i kolovrat v koutě a starodávná venkovská postel. Novákovi ji zdědili po předchozím majiteli chalupy, ovšem její sestavení dalo trochu starostí; čela byla pohozena na půdě a bočnice sloužily jako ohrádka pro psa. Teplo se dnes v chalupě drží lépe než dřív i proto, že zhruba dvoumetrový výklenek mezi ní a stodůlkou je vyzděn, čímž vznikla malá předsíň. Vstupní místnost byla upravena jako hala, v níž za přepážkou funguje nově zařízená kuchyně a také koupelna s dostatkem teplé vody. Na přání manželky vyměnil pan Novák sprchový kout za vanu, ale dnes toho lituje. Nenapadlo ho, že jednou jako důchodce s operovaným kyčelním kloubem bude mít problémy se vstupem do vany. Ale šikovný chlap si poradí se vším, a tak do vany vedou dřevěné schůdky, které slouží i k odkládání různých toaletních potřeb. Místnosti v patře dnes už také slouží celoročně. Papundekl nahradily palubky a stěny ložnice zútulnily látkové tapety. Přestože se i podkroví vytápí akumulačními kamny, je ve vedlejší obytné místnosti funkční krb. Za minulého majitele ji jenom zdobil, protože některé jeho části byly dřevěné.
Stodola plná překvapení
Za předchozího majitele sloužila jako společenská místnost a říkalo se jí rytírna. Asi proto, že stěny byly tvořeny masivními kamennými kvádry a dřevěná přepážka, oddělující obytný prostor od kumbálu s haraburdím, byla vyzdobena dvěma zkříženými meči, nad nimiž visela reprodukce jakési zámecké paní. Na využití tohoto prostoru se názor manželů Novákových dost lišil. Pán domu by zde měl rád dílnu, případně úložný prostor pro zahradní a jiné náčiní, paní měla představu hezké místnosti, která by opticky rozšířila nevelký dvorek. Spor nakonec rozhodl přítel architekt. Přední stěna byla vybourána a prosklena, velké dvojkřídlé dveře, rovněž prosklené, zdobí vitráž s květinovým vzorem. Přátelé opět pomohli postavit krb, u kterého se v křesílkách velmi příjemně sedí. Papundeklový strop byl nahrazen pevnějším ze silných palubek. Unese nejen šestiramenný kovový lustr, ale i půdní prostor s pingpongovým stolem a dílenským koutem. Někdy se ovšem promění i v noclehárnu, do níž se jednou vešlo patnáct přátel.
Skalní nápady
Jeskyně, o nichž se zmiňujeme úvodem, slouží dobře i dnešním majitelům. V palivovém sklípku však vystřídalo uhlí dřevo, jímž se topí v krbech, a sklípek, v němž byla ustájena kravička, se stal místem příjemného posezení. V parném létě je tu chládek, který osvěžuje svou vůní navazující pergola. Malý dvorek však nedával paní domu dost prostoru k rozvinutí její záliby v pěstování květin. Získala jej až po další etapě prací ve svahu pod chalupou. Neúnavný chalupář tam navezl nespočet koleček hlíny, hodilo se i veškeré nepotřebné haraburdí z přestaveb v interiérech, ale výsledek stojí za to. Vznikly terasy přerušené třemi “plácky”, které paní Nováková osadila květinami a dřevinami. Příkře svažitý terén umožnil i vybudování zděné terasy, kde vznikl další prostor pro příjemné letní posezení. A pod ní jsou dvě kóje, sloužící k uložení stolku s křesílky, ale i zahradnického náčiní. Kdyby s úpravami začali dnes, prý by leccos udělali jinak. Ale to už nechají na uvážení další chalupářské generaci. Návštěvníci, kteří sem moc rádi zajdou, však soudí, že vše je tak, jak má být. Svědčí o tom ostatně i zaplňující se stránky v knize hostů, kterou si Novákovi pro radost zavedli. Hned první zápis, pod nímž je podepsán jejich soused architekt Drábek, vystihuje velmi dobře dojem, který si odnášejí:
“Ať si prší, nebo leje,
u Nováků dobře jeje!”
