U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V chalupě, která si převlékala kabát
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová, FOTO MARTIN MAŠÍN
Před téměř dvěma sty dvaceti lety si ve vesnici nedaleko Vltavy postavil hospodář statek; k obývání roubenku, chlévy a stodolu z kamene. Jeho potomci však zřejmě na opravách šetřili, protože v 50. letech to prý byla ruina. Naštěstí ji koupil muž, který stavařině rozuměl, a tak chalupu v poněkud pozměněné podobě zachoval. A současní vlastníci jí i jejímu okolí vrátili krásu.
Za novým laťkovým plotem září na mírném svahu hnědobílé roubení. Až když vyjdete po zatravněném dvoře k chalupě, zjistíte, že je falešné. “Při rekonstrukci zřejmě museli shnilé trámy odbourat a stěny v původních dimenzích dozdili a jednoduše pobili prkny,” vysvětluje dnešní majitel Petr Hampl. “Nám to nevadí. Stačí jednou za pět let namíchat luxol – do ořechu přidávám trochu palisandru – a roubenku natřít. Nemáme problémy ani se spárami; spraví to štětka a bílá barva. A nakonec přijde jetě bezbarvý luxol.”
Vlastnické šarády
S přestavbou stavení si tedy předchůdce manželů Hamplových poradit dovedl. Přestože při nové vyzdívce poněkud zvětšil okenní otvory a osadil je dvoudílnými křídly, a na straně přikloněné ke svahu dokonce vytvořil z chodby, osvětlené původně jen malými okénky, světlou místnost podobnou verandě, vnější vzhled stavby neutrpěl. A uvnitř mnoho získal. “Kdysi byla obytná jen velká sednice vlevo od vstupních dveří. Zbytek tvořila síň s ohništěm, chodba, komora, dílna a různá skladiště,” hovoří paní Hamplová o historii, kterou znají jen z doslechu. “Už náš předchůdce začal všechny ty pomocné prostory užívat k bydlení. Chyběla tu však voda a elektřina byla přivedená jen do jedné místnosti. V ostatních se asi svítilo petrolejkou.”S čím si však šikovný stavař před téměř půl stoletím neporadil a poradit nemohl, byla skutečnost, že k chalupě patřil jen kousek půdy. Původní statek i se zahradou lemující jej v širokém pruhu nad budovami, byl totiž rozparcelován na tři díly. K roubence tedy patřil kromě kusu zahrady nad ní jen asi metrový pruh zápraží. Stodolu, díl zahrady a dvora si pronajal státní statek. Třetí část, tedy dvůr s kamennými chlévy, zůstala obecní; nikdo však o polorozpadlé stavby, postupně zarůstající kopřivami a stromky z náletu, dlouho nejevil zájem. Možná i proto, že přes tuto parcelu je přístup i k ostatním. V takové podobě Hamplovi třetinu s chalupou před osmnácti lety koupili. Po pár letech získali celou zahradu ve stráni a před čtyřmi roky i pozemek s rozvalenými zdmi chlévů. Stodolu, z níž vyklidili haldy průmyslových hnojiv, získal jiný majitel.
Co “obnáší” relaxace
Proč si vlastně chalupu se zahradou koupili? Odpověď lze tušit. Po týdnu v pražském paneláku toužili po klidu, zeleni, čistém vzduchu. “Pracujeme oba s počítači, já mám navíc obchodní firmu, takže relaxaci potřebují nejen oči,” přiznává Helena Hamplová. A manžel vyrůstal v rodinném domku na Chodově, když ještě byl okrajem města, takže ho to táhlo na venkov. Chatu jsme nechtěli, protože to by bylo zase další sídliště. Na chalupě je větší klid, ale bohužel také víc místa na hromadění věcí. Někdy nadávám, že mám dvě domácnosti, ale rozhodně nelituju.”
Paní Helenu těší hlavně
zahrada. Zkušenosti v tomto směru neměla. Její rodiče sice měli chatu, ale v lese, bez zahrádky. Tady stále experimentuje. A celé okolí chalupy potvrzuje, že úspěšně. “Nejvíc jsem teď pyšná na lilie,” ukazuje zlaté a narůžovělé koruny květin. “Sousedi říkají, že je to až ostudné, jak jsou hezké…”Petr Hampl tvrdí, že on není správný chalupář, protože tím vším není posedlý. Ovšem na nesprávného chalupáře už toho zvládl požehnaně. Napojení na obecní vodovod jim nepovolili, tak alespoň vykopal přívod ze studně od sousedů. Hned nato se vrhl na rozvod elektřiny; to mu problémy nedělalo, protože je elektroinženýr. Dostatek světla brzy ocenil, protože si nemusel svítit baterkou při likvidaci dřevomorky. “Pan stavitel totiž při dozdívání nechal kolem dveřních futer staré trámy. Postupně jsem je vytahoval a pálil. Vznikla dutina, která je pořád otevřená a větrá, takže dřevomorka už se tady neobjevila.Pak přišlo na řadu ústřední topení. Sice to není zrovna chalupářské, ale když jsme roztápěli troje kamna a přesto ze všech koutů táhlo, rozhodli jsme se pro ústřední topení. Koupili jsme kotel Dakon z Krnova a já jsem se stal topenářem a posléze topičem. Nejsem moc šikovný,” tvrdí pán domu, “ale tady se pořád musí něco dělat. Je fajn, že to není stereotyp.” Jediná činnost ho však z duše nebaví: sečení trávy. Jezdit bez fantazie pořád dokola není žádná radost. Zahrádku by klidně nechal růst divoce, ať si příroda poradí. Ale toleruje manželčinu posedlost; k loňským Vánocům jí dokonce koupil myčku nádobí, aby měla na zahradničení víc času. A když dávali do pořádku pozemek pod chalupou, i on zaklekl a spolu s dalšími brigádníky vytrhával plevel. Vždyť tehdy plel snad i jejich miláček, mongolský malamut Riki.
Vyhrálo to jezírko
Už jsme se zmínili, že se před pár lety podařilo Hamplovým koupit třetí díl rozparcelované nemovitosti. Časem na něm vzniklo rumiště, kde mezi téměř rozpadlými chlívky prorůstaly kopřivy, lebeda a roští. Na každý z těch 353 metrů čtverečních si sáhli; na některé mnohokrát. “Na první fázi úprav jsme si pozvali brigádníky s malým bagrem. Ale když se do toho hráblo, objevovaly se další a další rozvaliny,” vzpomíná pan Hampl. “Protože jde o plochu, která je nejvíc na očích, nechali jsme si udělat od architektky projekt. Naplánovala, že centrem bude velké zapuštěné ohniště obložené vykopanými kameny, na nichž se bude sedět, a kolem různé rostlinstvo. Jenže když byla vykopána prohlubeň, shodli jsme se, že tam bude hezčí jezírko.” Pán domu dokonce tvrdí, že to byla akce méně pracná než vyzdívání ohniště, a tak ještě postavil pergolu a pokračuje ve zpevňování zdí bývalých chlívků, které se všechny naštěstí nerozpadly; jsou nejen krásným pozadím pro pergolu a celou scenérii s jezírkem, ale brání i tomu, aby zemina, kterou mají sousedé v podstatně vyšší úrovně než oni, nepřišla nezvána na návštěvu. Možná by zasypala i kout, který je vyhrazen pro příští ohniště. Jeho realizace byla totiž jen odložena. Kde jinde by se pořádaly rodinné oslavy?
A co pak, až bude hotovo?
Další akcí, na kterou si chalupáři pozvali odbornou firmu, byla výstavba plotu. Měl být novou hranicí mezi jejich světem a tím okolním, ať je tedy pěkný. Navíc si Hamplovi řekli: proč bychom se měli dřít se vším sami. S přihlédnutím k problémům, za jakých plot vznikal, i k faktu, že kromě betonových základů bylo třeba všecko předělat (každá laťka byla jiná a “řemeslníci” je přiřezávali a upravovali, až když je přilepili na konstrukci atd. atd.), raději ani jméno té štěchovické firmy neprozradíme. Ostatně v okolí je dnes už dobře známá… Dovolená před dvěma lety tedy padla na přestavbu plotu a konstrukci pergoly, po níž se už letos jistě pne plamének. A po zdi za ní se rozrůstá břečťan. Zdá se, že je všechno hotovo.”Ono není nikdy hotovo,” prohlašují svorně manželé Hamplovi. Chápu, že zahrada je dílem celoživotním, ale stavba a technické zázemí snad už budou vyžadovat jen občasnou údržbu? – Petr Hampl přiznává, že už o tom taky uvažoval: co vlastně člověk na chalupě dělá, když nic nedělá? Ale prý zatím nic podobného nehrozí. Ještě se chce pokusit vykopat vlastní studnu – přestože lze očekávat, že vzhledem ke kontaminaci půdy hnojivy ze stodoly ani tato voda nebude pitná. Pak zřejmě přijde na řadu podkroví, na němž zatím trůní jen bojler. Až se jedenatřicetiletý syn Petr ožení a o sedm roků mladší dcera Monika vdá, bylo by jim dole těsno. “A pak už budu tak starej, že nebudu moct nic dělat,” směje chalupář. Jistě se on i jeho pilná paní těší, že jim pak nastane ve vsi nedaleko slapské přehrady krásné období. Kde jinde by přece bylo vnoučatům líp než u babičky a dědy na chalupě?
FOTO 1 – Od silnice je dnes na chalupu utěšený pohled…
FOTO 2 – Cit paní domu pro zahradu a květiny vnímáte na každém kroku
FOTO 3 – Liliím se v péči Heleny Hamplové skutečně báječně daří
FOTO 4 – V síni, kde se kamna v sednici dělila o společný komín s “peklem”, zbyl jen pěkný výklenek a vpravo funkční udírna
FOTO 5 – Pergolu vybudoval pan Hampl v místě, kde kamenné zdi připomínají původní bytelné chlévy; zatím mnoho stínu neposkytuje
FOTO 6 – Večeře na ohníčku budou tvrdě konkurovat tradičnímu kuchtění a stolování, byť v útulném prostředí
FOTO 7 – Ve zděné části otočené ke svahu je veselý pokojík, připomínající verandu; díky dobré izolaci je také suchý
FOTO 8 – Nový majitel stodoly vítá zahradnické aktivity sousedů
FOTO 9 – Na každém kroku potkáte rostliny, ladící s okolní přírodou i architekturou
FOTO 10 – Uprostřed travnatého svahu se vylíhlo pěkné jezírko; při pohledu k silnici odhalíte tmavé dřevo plotu, jehož vznik nebyl jednoduchý
FOTO 11 – Okénkem z ložnice je vidět na skalku, nad níž se tyčí “jabloň manželského sváru”; nedává dobré ovoce a je velmi pokřivená (říká ona), ale je tak nějak bizarně krásná (oponuje on)
