U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V BUKOVANECH NA SÝPCE
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová, FOTO MARTIN MAŠÍN
Je stará sto dvacet šest roků. Stejně jako celý ten rozlehlý grunt, jehož renovovanou fasádu při cestě návsí v Bukovanech u Olomouce rozhodně nepřehlédnete. To ostatně není jediná změna, k níž se noví obyvatelé odhodlali.
Říkáme-li “noví obyvatelé”, není to zcela přesné. Paní Daniela se sem totiž po třiceti letech vrátila. Je z rodu Přindišů, kteří žili v této vsi odedávna. A grunt na návsi přecházel z generace na generaci. Její prarodiče neopustili byt v přízemí ani v době, kdy hospodářská stavení byla vyvlastněna pro potřeby družstva. Dnes už jsou zase ve svém. A celé patro, tedy rozlehlou sýpku, dali k dispozici vnučce a jejímu šikovnému muži. Jmenuje se Pavel Tököly a jeho otec pochází ze Spišské Nové Vsi. V žertu tvrdí, že promeškal restituci kežmarského hradu, ale myslím, že dnes by už neměnil.
Nic se nemá uspěchat
Poprvé vstoupili na sýpku se záměrem proměnit ji ve svůj domov před čtyřmi roky. Byla plná zetlelého zrní, z něhož čněly polorozpadlé moučnice, stará mlátička… “Máme v Olomouci malý byt 2 + 1,a tak nám představa, co tady lze všechno vybudovat, skoro brala dech,” přiznává Daniela. “Je to prostor zhruba dvacet metrů dlouhý, šířka se blíží devíti metrům. V každé volné chvíli jsme seděli nad časopisy, Chatař & chalupář byl pochopitelně mezi nimi, a malovali. Pavel je energetik, má mimo jiné na starosti otázku vytápění v obecních domech v Olomouci, ke stavařině má tedy blízko, a tak dotvářel naše představy i technicky.”Výhodou bylo, že na dvoře, na konci fronty bývalých hospodářských stavení, zahálel vejminek. Jak bývalo zvykem, přestěhovali se sem vždy rodiče, když syn převzal starost o grunt. Tentokrát se stal azylem pro mladé po dobu výstavby. Nebyl to ovšem žádný komfort, naposledy tam prý bydlel pradědeček se ženou, jimž 2 + 0 bez vody se zděným záchodkem vedle hnojiště vyhovovalo. Ale rok a půl s malou Kačenkou, která na vejminku vyrůstala od narození až po lezení všemi směrya kouty, byly náročné. “Ženské chtějí většinou všechno honem honem, pokud možno hned,” konstatuje Pavel Tököly. “Jenže leckdy se tak může něco pokazit. Je třeba počkat si na dobrého řemeslníka, na dobrý materiál… Když se člověk dá do takovéhle rekonstrukce, není možné koupit palubky a za týden je natlouct. Ke cti mé ženy je ovšem třeba říct, že mě na-opak v několika případech moudře zabrzdila. Zřejmě bych u dveří použil ocelové zárubně, protože jsou o dvě třetiny levnější než dřevěné.A kuchyňskou linku bych asi koupil hotovou. Futra máme dřevěná a kuchyň na míru od stolaře. Že prý se na to budeme dívat celý život, tak ať je to hezké koukání. Měla pravdu.”
Rozhodly to trámy
Původně chtěli čerství chalupáři vytvořit velkou obytnou místnost hned ve vstupní části sýpky a ložnici, dětský pokoja příslušenství posunout dál, do klidnější zóny. Jenže trámy rozhodly jinak. “Vpředu byly tak prověšené, že jsme je nemohli nechat odkryté. Rozhodli jsme se tedy konfiguraci obrátit,” vysvětluje Pavel, “a trámy v menších pokojích zakrýt sádrokartonem. Možná by tam ani nebyly pěkné. Ve velkém obývacím prostoru jsou ovšem parádní; stačilo je očistit a do mořidla přidat trochu červeného mahagonu, protože byly stářím hodně vybělené.” Ve zdi, která vzadu uzavírá víceúčelový obývací prostor, si Daniela naplánovala dva výklenky. Jsou tam a moc jim to sluší. Pokud otevřete dveře mezi nimi, zjistíte, že k nosné zdi stavení zbývá ještě několik metrů. Tökölyovci si zde vtipně uložili polena do krbových kamen, aby v zimě nemuseli běhat ven. Ale v budoucnu se možná i toto skladiště promění; ona uvažuje o sušárně prádla, on o kulečníku (prý by se držel víc doma).Rovné stropní trámy sýpky dávají tušit, že zkosený prostor je teprve nad nimi. Nakoukli jsme tam z “dřevníku”; na vrstvě starých vepřovic leží Isover, násobící jejich tepelně izolační schopnost. “Z vepřovic je vlastně celá stěna do dvora – ostře pálené cihly použili naši předkové jen na parádu do návsi. Tyhle byly levnější, lépe tepelně izolovaly stavbu – a jsou navíc zcela ekologické,” konstatuje stavitel, který se s jejich složením důvěrně seznámil. “Zvětšoval jsem okna do dvora a další materiál přibyl ze stržení staré omítky; byla prakticky ze stejné směsi. Vyvezli jsme všechno na zahrádku. Třikrát zapršelo – a už jsme mohli sázet brambory.”
Dřevěné čarování
Skutečnost, že noví obyvatelé staré sýpky mají rádi dřevo, si uvědomujete už na vstupních schodech (jsou sice z betonových prefabrikátů, ale na schodnicích září zlatavá kresba borovice). Mají štěstí, že jejich kamarád Petr Elzner ze Šternberka umí s tímto materiálem pravá kouzla. Má na svědomí již zmíněná futraa všechny dveře, ale také okna, která jsou replikou původních, vestavěnou kuchyňskou linku, postele a vlastně veškerý nový nábytek. Když se jeho řemeslná preciznost spojila s nápady manželů Tökölyových, výsledek nemá chybu. S obdivem vnímáme, že kazetový motiv, který se objevuje na dveřích, zdobí také kuchyňskou linku a dokonce i obklad vany… Prkna pokrývající bezpočet metrů čtverečních podlahy byla přivezena paradoxně až z Prahy a to vzhledem k ceně, která i po připočtení nákladů za dopravu byla výhodnější. “Přišla v zimě roku 2000 na řadu jako poslední,” vzpomíná Pavel. “Bourám strašně rád, ale s vytrháním starých fošen mi pomáhal děda Přindiš. Daniela už jen dohlížela, protože se nemohla ohnout přes bříško. Původní trámy jsme doplnili novými a přisypali zásyp. Vyluštěné prosné slupky, které tam byly původně, jsme pročistili a doplnili pilinami. Nešli jsme pro ně daleko, děda má dole piliňáky.”Než podlahu zaklopili novými palubkami, přidali ještě v místech, kde sýpka zasahovala nad průjezd, vrstvu Isoveru, aby bylo v pokojích teplo. V obýváku se o ně zřejmě starají norská krbová kamna Jötul. Ale ani ta přece nemohou takový prostor vyhřát! Sháníme se po nějakém dalším topení – Tökölyovi stereo ukazují na “trám” ležící na obou stranách pod okny. Tam je totiž teplíčko pěkně schované.
Chvála konvektoru
Ne nadarmo je Pavel energetikem. Promyslel důkladně všechny možnosti. Zavrhl piliny, o nichž inspirován parádními kamny dědy Přindiše chvíli uvažoval, zavrhl dokonce i ústřední topení s běžnými radiátory. “Naše okna jsou nízko nad zemí a radiátory, které by vytopily tak velký prostor, by musely být nízké, hlubokéa muselo by jich být hodně. Navíc nějakou chvíli trvá, než se vymění ohřátá voda za chladnou, než plechu předá svou teplotu… ale nechci vás napínat, tehdy jsem objevil novinku, která se k nám přesně hodí,” pochvaluje si odborník. “Jde o lištový konvektor, jehož trubkami je teplo z kotle v přízemí rozváděno do celého prostoru sýpky. Jednou trubkou vybavenou hliníkovými žebry proudí vstupní horká voda a zpět se vrací běžnouměděnou trubkou částečně ochlazená do akumulační nádrže. Veškeré rozvody jsou tedy ukryty v daném otopném tělese. Konvektor je navíc schopen dát během chvilky stoprocentní výkon. A když chceme v některém pokoji, hlavně v ložnicích, teplotu snížit? Stačí přiklopit kryt, který je při maximu zvednutý. Sníží se tak teplota v místnosti až o 50 procent – a o to víc se vyhřeje navazující prostor.” Než se Pavel pro tuto novinku, kterou dováží ze zámoří olomoucká společnost ENBRA Slezsko, rozhodl, dobře uvážil veškeré klady i zápory. Pořizovací náklady přepočtené na kW mu sice u lištového konvektoru vyšly o 10 až 30 procent dráž, ale na rozdíl od korodujících plechových radiátorů vydrží měděné trubky skoro sto roků. A není k nim zapotřebí kupovat armatury, ventily, hlavice, atd. Svou roli pochopitelně sehrála i estetika provedení: toto topení, kryté v obývacím prostoru hnědými a v pokojích bílými kryty, působí jako ozdoba; představa řady radiátorů namísto nich není vůbec lákavá.
Bukovanští patrioti
I když má v Bukovanech, vesničce se 150 domovními čísly a 412 obyvateli, kořeny jen Daniela, patriotem se zvolna stává i její muž. “Loni o masopustě mě dokonce navlíkli do chlupatýho a dělal jsem chtě nechtě medvěda,” směje se Pavel. “Chodili jsme ode dveří ke dveřím, hned je v ruce štamprdle, koláčky či kus domácího uzeného, no a to se pak patří zatancovat s každou panímámou… byla legrace. V průvodu nechyběl nikdo z rodiny. “V Bukovanech sice jsou fotbalisti, obvyklí organizátoři společenského života na vsích, ale je zde i velmi aktivní organizace Červeného kříže. “V její režii se odehrává nejen masopust, ale také ples a zimní lampionový rej na rybníčku. Manžel nebruslí, tak nám alespoň svařuje víno. Zkrátka život na vsi má své kouzlo,” chválí Daniela místní.
FOTO 1 – Do návsi zdobí usedlost očištěné lícové zdivo čekající na drobné opravy
FOTO 2 – Daniela a Pavel Tökölyovi u kuchyňského barpultu, na němž trůní štíhlá láhev pravé moravské slivovice; byla moc dobrá
FOTO 3 – Také kuchyňka na míru ctí bílou a béžovou barevnost, doplněnou zelení
FOTO 4 – O zařízení sýpky rozhodly trámy; ty zdravější jsou nad prostorným obývákem. Hezky jej rozčlenil “krbově” obezděný komín, do kterého ústí kamna Jötul
FOTO 5 – V dětském pokoji i dalších, kde se trámy schovaly za sádrokarton, je kryt konvektorů bílý
FOTO 6 – Trám pod okny barevně ladí s těmi nahoře; jistě tušíte, že jde o kryt, za nímž jsou skryté trubky lištového konvektoru. Podlaha je natřená bezbarvým epoxidovým lakem
FOTO 7 – U tohoto stolu inspirovaného podobným ve venkovské hospůdce, se nejen příjemně sedí, ale i dobře se pod ním i uklízí;se židlemi není žádná práce
FOTO 8 – Na stropě středové chodby zůstaly trámy částečně přiznané
FOTO 9 – Bíle nalíčená konstrukce z prefabrikátů, dřevěné schodnice, zajímavé zábradlí ze silného lana- ani vstup na bukovanskou sýpku nemá chybu
FOTO 10 – Kazety na obložení vany jsou shodné s těmi na kuchyňském pultíku i všech dveřích na sýpce
