U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V bílé KOŠILCE
Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová, FOTO LIBUŠE HUBIČKOVÁ
Jedna z vesniček schovaných v kopcovité krajině Žďárských vrchů předčí svou krásou mnohé jiné. V zákrutu řeky Fryšávky se k sobě tulí malebná stavení. Každé se pyšní rozkvetlou zahrádkou. Štíhlá modrá delfínia se střídají s růžovými floxy, žlutou vrbinou nebo růžemi. Abyste našli chaloupku pana Jiřího, musíte dojít až na konec točité cesty k mostku.
Má všechny znaky, typické pro zdejší lidovou architekturu: dřevěný štít, roubení v kožichu a střechu lemovanou podlomenicí, která vypadá trošku jako naškrobená suknička. Před okny je zahrádka v jednom květu, obkroužená plotem z dřevěných planěk, mezi nimiž vystrkují haluzky keře červeného a černého rybízu. Dál se zelená hebký trávník a táhne se až k potoku; o něm náš hostitel pěje chválu: “Fryšávka je jedna z nejčistších vod v Čechách, přestože v létě je v ní čilý stavební ruch,” a směje se našemu překvapení, “děti v ní budují hráze, jsou ve vodě namočené pořád!”
Obroda ve dvacátém století
Chaloupka je prý stará více jak dvě stě let. Během této doby se v ní vystřídalo několik majitelů. “Od těch posledních ji koupili v padesátých letech moji rodiče, kteří bydleli v chalupě naproti,” vysvětluje pan Jiří. V průběhu času stavení ale většinou chátralo. Změna nastala, až když v chalupě po rodičích zůstal bratr s rodinou a sem se nastěhovala maminka. Pan Jiří za ní jezdil o víkendech z Prahy a chalupařil – stavěl a opravoval. Z komory a chléva vybudoval dvě malé ložnice, z kůlny koupelnu, záchod a špajz. Práce zasáhly i do základů a také dřevěné roubení bylo nutné místy nahradit cihlou. Nové dveře a okna vyrobil truhlář z pražského Žižkova. Potom přišel na řadu komín a pec, v níž se ještě po válce pekl chléb, a ještě později stropy, nábytek…
Bydlení za chalupou
Oblast mezi Sázavou a Svratkou byla kdysi krajem sklářů a zemědělců. Malé továrny ale zanikly a mechanizace v zemědělství omezila potřebu lidské práce. Dnes tu člověk jen stěží najde uplatnění. Peníze jsou ale potřeba stále, proto se hledají nové možnosti výdělku. Chcete znát odpověď na otázku, o co je ve světě zájem? O prázdniny na chalupě! Cestovní kancelář ve Žďáru nad Sázavou nabízí pronájem 150 objektů z blízkého okolí. Katalogy s nabídkou putují do Nizozemí a každoročně se koncem května ví, kolik Holanďanů, kam a kdy přijede. Volné termíny jsou k dispozici Čechům. Ale není to tak jednoduché. Podmínkou k pronájmu je uvolnit celý objekt hostům. Pan Jiří celý problém vyřešil přímo šalamounsky. Z chalupy se odstěhoval za chalupu – do stodoly. “Stavěl ji v roce 1939 poslední hospodařící majitel,” říká náš chalupář. “Vejde se do ní úroda ze dvou polí. Já už nehospodařím, nechal jsem tedy udělat projekt a stavební firma pana Mittága a Procházky mi pomohla s realizací. Obvodový plášť tvoří tři vrstvy: dřevo, polystyren a uvnitř jsme přizdívali Ytong. Střechu pokrývá betonová taška. S vodou nebyl problém, je obecní a ještě mám svou ze studny – bez chloru,” pochvaluje si. “Ve stodole i v chalupě topím elektřinou. Jde o čistý provoz, který jsem nechal vylepšit automatickým řízením. Na časovém spínači si můžu nastavit požadovanou teplotu na týden dopředu.” Když totiž topení šlape samo jako hodinky, může pan Jiří odjet bez starosti, že v objektu v zimním období zamrzne voda. Stodolu má zařízenou jako docela normální garsonku. Je tu malá předsíňka, kuchyňka, sociální zázemí a jeden pokoj. Největší místo zaujímá pracovní kout s počítačem, telefonem a vším potřebným pro zpracování výsledků polních pokusů, vzorků rostlin a půd, zaměřených na sledování výživy rostlin, které provádí pro pražský výzkumný ústav. Tady zkrátka romantika, viděná zvenku, končí. Vraťme se na chvíli ještě k otázce pronajímání chalupy. Jaký je rozdíl mezi našimi nájemníky a cizinci? “Češi první dva dny vaří a jedí,” zamýšlí se chalupář, “pak teprve nasedají na kola a jedou na výlet. Nizozemci jsou zvědaví od samého začátku. Nejvíc na přírodu. Do lesa je to co by kamenem dohodil a kolem spousta zajímavých kopců i s rozhlednou a hradem. A nedaleko leží tři rybníky na koupání a jak už jsem říkal, děti nejvíc láká potok za chalupou.”
Košilatá s třemi střechami
Než hosté přijedou, je třeba zvládnout běžnou péči o stavení i zahrádku. Před třemi lety se renovovala podezdívka, potom pan Jiří vyhlásil válku všudypřítomným kunám. Důkladně opravil podbití pod střechou; mezi novými palubkami natřenými luxolem nesměla zůstat jediná mezírka, aby se dovnitř šelmičky neměly kudy protáhnout. Když už se díváme vzhůru, majitel chalupy nás zkouší: “Jestlipak víte, kolik má střech?” A hned vysvětluje: “Tady jsou běžné tři. První tvoří térový papír, na něm jsou přibité šindele a nahoře eternit. Tahle krytina je stará 83 let a stále dobře slouží.” S kvalitou vápenného kožichu na roubení ale spokojen není. Chystá se co nevidět průčelí opravit a nabílit; starý nátěr se prý odlupuje. Ještě ale neví, zda použije opět tradiční vápno nebo Malbit či Primalex, které líp drží. Snažíme se odhalit díry v kožichu, ale marně. I ten zavedený pojem “kožich” v letošním parném létě trochu pokulhával. Hodila by se spíš “košilka”! V ní by se dalo tančit mezi voňavými záhony. Během zimy sice mnohé druhy vymrzly po trsech, ale v zahrádce pana Jiřího snad květiny cítí, že jsou tu vítány. Je o ně pečováno s láskou až nevídanou, a tak hrají všemi barvami a snad se i předhánějí, která z nich je nejkrásnější. Posuďte sami!
FOTO 1 – Během slunného léta si “košilatá” chalupa s okny dokořán lebedila v moři květů
FOTO 2 – Ve stodole za plotem pan Jiří bydlí, když má v chalupě hosty
FOTO 3 – Každé zákoutí návštěvníka mile vítá
FOTO 4 – Ložnici chalupář vybudoval z kamenného chléva a dal si záležet na perfektní izolaci. Nika za postelemi vznikla po zazděných dvířkách
FOTO 5 – Dnešní majitel sem jezdíval z Prahy za maminkou a přitom “chalupařil” – stavěl a opravoval
FOTO 6 – Truhla pochází z této chalupy. Pan Jiří ji dvakrát za rok moří lněnou fermeží
FOTO 7 – Sednice s prostým vybavením je největší. Na stěnách visí několik obrázků malířů, rodáků z Vysočiny
FOTO 8 – Mohutná skříň je památkou po rodičích
FOTO 9 – Podbití střechy je nové. Hlavně, aby se nevrátily kuny!
FOTO 10 – Trsy zlatých afrikánů a rudbékií nedají šanci vyniknout rudé růži
FOTO 11 – Díváme se na chalupu zezadu. Stavení vlevo už je sousedovo
FOTO 12 – Zdejší lidé mají cit pro krásu
FOTO 13 – Další krasavice – růže z Jericha. No řekněte, není to půvab sám?
