V barevném rámu
Paní Zuzana s manželem koupili chalupu na Benešovsku před téměř čtyřiceti roky. Byla ve velmi zanedbaném stavu, stejně jako její okolí.
Typické průčelí středočeské chalupy s okénky nedaleko od sebe. Podél rezavého soklu se na drátech pne vinná réva . Foto Marie Rubešová
Nejdřív samozřejmě dávali noví majitelé dohromady interiér. Nějaký nábytek přivezli z městského bytu, další nakoupili v bazarech. Při úpravách pomohli i rodiče, takže bylo možné časem rozšířit prostor ještě o ložničku a pokojík v místě bývalých chlévů. Pomalu se zaplňovaly i vymalované bílé stěny. Zuzana je totiž výtvarnice. Její cit pro barvy a jejich kombinace vnímáte i v okolí chalupy.
Uprostřed barevné směsice tančí barokní andělíček z betonu, krásná to ozdoba skalky . Foto Marie Rubešová
Proměny zahrady
Svažitý pozemek obklopuje stavbu ze tří stran. Byl plný starých neplodících jabloní, ořešáků a meruněk. Trávník byl mezerovitý, plný mechu a plevelných trav. „Zdobilo“ ho jen smetiště a zborcená kamenná zídka vpředu u podélné zdi chalupy.
„Začali jsme kácením starých stromů. Byli jsme mladí, zvládli jsme to sami, za pomoci rodiny. Většiny dřevin nám ani nebylo líto. Meruňky byly uschlé, zřejmě raněné mrtvicí, a švestku skolila šarka. Ponechali jsme tu jen jednu jabloň, která dodnes plodí menší chutná jablíčka. Na zahradu se vrátilo slunce, které velmi prospělo i chalupě.
Při spodní a horní hranici zahrady jsme se rozhodli založit živý plot. Volili jsme pámelník, který se dobře rozrůstá do šířky. A ze zborcené zídky jsme udělali skalku,“ ukazuje Zuzana na kvetoucí záhon táhnoucí se od štítové zdi podél celé vstupní verandy. Původní subtilnější kompozice se časem proměnila v barevnou směsici rostlin.
Které květiny mám ráda
Hned u vstupu na pozemek je vám jasné, že mezi favoritky paní domu patří růže. Růžové se pnou kolem zeleně natřené branky, krásný keř sadové odrůdy Andělská červená zdobí bílou omítku pod okny a další cihlové, růžové a bílé květy keřových růžiček vidíme v bujné skalce. Jsou tady také různé formy třapatek, lilie a bylinky, šalvěj, tymián, rozmarýn, yzop lékařský a dobromysl.
„Přisazuji sem i různé malé letničky, například lobelky, afrikány, voskovky různých barev a keříky. Je tady rododendron a na několika místech levandule, kterou mám ve veliké oblibě. Její fialové keříky tady voní od pozdního jara až do podzimu,“ pochvaluje si chalupářka.
Naproti u severně situované zdi sousedovy stodoly, na níž se rozrůstá břečťan, vysadila Zuzana stínomilnou bohyšku, bergénii a nahoře, nedaleko japonského javoru, hýřícího v odpoledním slunci několika odstíny červené hortenzii.
Podle mých pocitů a potřeb
Původně si prý začínající zahradnice udělala plánek, kam co zasadit, ale později začala jednotlivá zákoutí přetvářet podle svých pocitů a potřeb. „Mám ráda, když se zahrada proměňuje mojí rukou,“ přiznává. „Vím, že musím výběr rostlin podřídit tomu, aby nepotřebovaly moc zalévat. Nejen proto, že tady nejsem trvale, ale i proto,ťže u chalupy není studna. Musíme vystačit s deštovkou, kterou jímáme vzadu za stavením z okapu.“
Nedaleko tohoto nepravidelného zdroje vláhy zasadila Zuzana do dřevěného kontejneru rajčata. „A tamhle nedaleko lavičky je hmyzí domeček, který mně vyrobil syn,“ ukazuje na malou trojúhelníkovou stavbičku u zdi sousedovy stodoly.
Trávník seká Zuzana sama a občas jej na podzim povápní. „Potlačuje to růst mechu. Během zimy se vápno krásně rozpustí a vsákne do půdy a na jaře je trávník jako nový,“ usmívá se chalupářka, která se s radostí stará o květiny i ostružiník, rybízy a kanadské borůvky. „Ale jablůňku nechávám růst, jak je jí libo,“ přiznává – a pokládá na stolek na verandě tác s kávou a koláčem. Souhlasím s jejím tvrzením, že je to v sezóně nejpříjemnější obytný prostor. Západní slunko příjemně hřeje a z barevného rámu chalupy k nám stoupá jemná vůně květin…
Jak vyrobit hmyzí hotel
Stačí sestavit dřevěný rám a vyplnit jeho komory rozličnými materiály, které přitáhnou prospěšný hmyz. Mohou to být nejen špalíky s provrtanými otvory a kůra stromů, ale také provázky, stébla rákosu, suchá tráva, šišky, nalámané klacíky, stará dutá cihla či prázdné makovice. Zadní část takového hotýlku by měla být kryta například pletivem. Jinak hrozí, že se domeček pro hmyz stane „krmítkem“ pro ptáky.
Parádník pámelník
V létě dělá parádu svými drobnými bělorůžovými kvítky a na podzim se obalí bílými bobulkami. Je to velmi odolný mrazuvzdorný keř, dorůstající do výšky 2 – 2,5 metru. Množí se samovolně odnožemi, proto vytváří husté živé ploty. Bílé kuličky pámelníku milují děti, protože když na ně šlápnete, hlasitě praskají. Pozor ale, neměly by je sníst, ani by si po kontaktu s těmito plody neměly olizovat ruce. Může to způsobit bolesti břicha a zvracení
Text a foto Marie Rubešová
V barevném rámu
