U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Úředník není nepřítel, ale…
Kategorie: Stavba | Autor:
Říká se, že stavba nového domu dokáže přivést některé slabší jedince do blázince. Potkat sice můžete celou řadu lidí, kterým samotná stavba připomínala procházku růžovým sadem – měli štěstí na stavební firmu, zajistili si spolehlivý stavební dozor a na celou realizaci navíc autorsky dohlédl architekt. Nicméně i oni si prošli příslovečným očistcem, a to již v průběhu “pouhých” příprav.
Snad při žádné jiné lidské činnosti tolik neplatí pravidlo “spěchej pomalu” jako při plánování nového rodinného domu. V současné době se dá i velmi kvalitní dům postavit za pár měsíců, ale stavba musí být dobře připravená. Jakákoli nekvalitní práce řemeslníků při stavbě se totiž dá kdykoli napravit, stavební materiály nebo vybavení bytu se mohou časem vyměnit. Avšak chybu v konceptu, v samotné podstatě funkce domu, tu na dokončené stavbě už těžko kdy napravíte. Proto právě fázi, kdy se rodí projekt, věnujte pokud možno maximum času. Navíc počítejte i s tím, že o další měsíce může začátek stavby oddálit jednání s úřady. Je však rozumnější bydlet třeba i o rok později v domě, který vám bude po všech stránkách vyhovovat, než se stěhovat takřka okamžitě, a celý život pak litovat, pociťovat nespokojenost.
I parcela dělá domov
Příprava stavby začíná vlastně již výběrem pozemku. Třebaže se zaštítíte právním poradcem a vyhnete se katastrofickým scénářům (nekoupíte například parcelu prodanou několika zájemcům současně), vystavujete se ještě dalším rizikům. Místo nemusí být vhodné pro stavbu rodinného domu z hlediska územního plánu; je označeno jako zelená plocha pro rekreaci, nebo je na něm stavební uzávěra, případně se tu plánuje silnice či jiná veřejně prospěšná stavba. Není rovněž žádnou výjimkou, že terén a orientace ke světovým stranám neumožní postavit dům v optimálních vazbách na zahradu či příjezdovou komunikaci. Leckdy místní regulační podmínky nedovolí jinou než přízemní stavbu se šikmou střechou, zatímco vy si představujete moderní patrový dům s rovnou střechou a terasami.Již při výběru stavební parcely by měl poradit architekt, který dokáže místo předem posoudit z hlediska vašich potřeb a zajistí si všechny podklady potřebné k projektování. Jen tak se vyhnete situaci, kdy budete mít v ruce dokončený a zaplacený projekt, avšak stavební úřad se k jeho realizaci postaví zamítavě; určitě mu nedá přednost kupříkladu před plánovanou dálnicí.Dobrý architekt si dokáže představit, jaký dům bude vhodný do daného prostředí; umí citlivě reagovat na okolní zástavbu nebo přírodu; ví, jak usadit stavbu na pozemek, aby využil všechny jeho výhody. Natočí okna k atraktivním výhledům, zajistí příjemné oslunění obytných místností, propojí byt se zahradou. To všechno ale nemůže úspěšně skloubit, pokud si vyberete nevhodný pozemek.
Úřad nemá vždy pravdu
Stavební úřady posuzují projekt podle územního plánu, místních regulačních podmínek a obecně technických podmínek (OTP), jež stanovuje stavební zákon. Dnešní doba je však pro výstavbu rodinných domů připravena mírně řečeno nedostatečně. Zdaleka ne všechny obce mají zpracovaný územní plán a jen s malými obměnami stále platí pravidla výstavby z minulého režimu. Často záleží jen na tom, jak si je vysvětlí místní úředníci, případně jaký mají názor a vkus. Není samozřejmě možné, aby všichni měli příslušné vzdělání v architektuře, a tak většinou nejsou schopni (anebo ochotni) respektovat ani logické argumenty odborníka, který již prokázal své schopnosti prostřednictvím mnoha oceněných realizací.Termín “venkovská zástavba” úřady zpravidla chápou jako “domy se šikmou střechou”, přestože tradiční bydlení na venkově se řídí mnohem důležitějšími zásadami. Tvar střechy je pouze vnějším a zdaleka nikoli zásadním projevem. Běžně se tedy povolují domy cizorodé, které do naší venkovské zástavby i do krajiny nepatří. Mají však šikmou střechu. Přitom výškově často přesahují okolní domky i o dvě patra, jejich proporce a struktura připomínají spíše městské vilky nebo dokonce malé zámečky. Na druhou stranu přízemní dům vycházející z vnitřních zásad tradiční venkovské výstavby stavebním řízením často neprojde jen proto, že se úředníkům nelíbí.Stavitelé rodinných domků přitom jen málokdy vědí, že boj se stavebním úřadem nemusí být vždy marný. Pokud se postavíte za návrh architekta, který je přesvědčený o správnosti svého řešení, můžete požádat o výjimku nebo posouzení projektu nadřízeným orgánem. Čekání na stavební povolení se pak sice prodlouží, ale větším zlem by bylo ustoupit a postavit špatný dům.
Zákon proti soukromí
Nezávisle na územním plánu obce platí v celé ČR stavební zákon, jehož obecně technické podmínky stanovují minimální odstupy od komunikace a hranic pozemku. Podle nich se dva sousední domy nemohouk sobě přiblížit na vzdálenost menší než sedm metrů; v každém případě je třeba nový dům stavět nejméně tři metry od hranice pozemku. Takové pravidlo jistě nevadí v zástavbě typu zahradního města, v běžné venkovské zástavbě je však zcela nelogické, a to zvláště u menších a úzkých parcel. Právě jeho platnost narušila v dobách socialistické výstavby strukturu našeho venkova mnohem víc než jiné škodlivé vlivy.V tradičním lidovém stavitelství se domy s nedílnou hospodářskou částí stavěly většinou do půdorysného tvaru písmene L, a to přímo na hranici pozemku. Obytné místnosti byly otevřené do dvora, záda domu bez oken tvořila zeď sousední usedlosti. Čtvrtou stranu dvora uzavírala ohrada s bránou (dvory stavení na samotě bývaly obestavěné nebo ohrazené ze všech čtyř stran). Vzhledem k návsi nebo k ulici si tedy domy chránily své soukromí, pro které beze zbytku využívaly celý vlastní pozemek. Pokud však parcelu ze všech stran “okrájíte” podle výše uvedeného povinného předpisu, potom musíte dům postavit uprostřed; pro nedostatek místa jej vyženete do patra a ani pro obytnou zahradu vám nezbude příliš mnoho místa. Navíc sem bude vidět ze všech oken sousedních domů. Rozdíl mezi tradičním domem a dnešním umístěním domu na parcele je dobře patrný z obrázku z knihy Lidové stavby (autor Jiří Škabrada, vydalo Argo 1999).Dodržení odstupu od hranice pozemku může být také jedním z důvodů, proč požádat o výjimku při stavebním povolení. Na straně úředníků sice stojí dosud platný, ale neopodstatněný zákon, na vaší straně však může být zdařilé a logické řešení, jež rozhodně stojí za vynaloženou námahu i čas. Není ani v zájmu společnosti, aby si lidé kupovali rozlehlé pozemky, na kterých by podobné potíže nenastaly. Již s ohledem na zachování volné krajiny pro příští generace by se s půdou při nové výstavbě nemělo plýtvat. Zákon, v tomto případě územní plán, by proto měl stanovit hranice mezi výstavbou a krajinou, nikoli mezi jednotlivými domky!
Obr. – Ilustrace z knihy Lidové stavby porovnává tradiční venkovskou zástavbu se současnou výstavbou podle platných obecně technických parametrů
