Úrazy mazlíčků

Na zvířata číhají na cestách necestách podobná nebezpečí jako na lidi. A pokud s vašimi miláčky vyrazíte na chalupu, riziko úrazu – od postřelení až po sežrání otrávené myši, ještě vzroste.

Dobrá zpráva na úvod: přibývá pojišťoven připravených vašeho psa nebo kočku pojistit. Pochopitelně je lepší úrazům předejít. Proto se pro cestování autem vyrábějí nejen lidské, ale i psí popruhy, mřížky do zavazadlového prostoru, přepravky a další vynálezy. Nezabezpečené zvíře, kterému je umožněn volný pohyb v prostoru auta během jízdy je nebezpečné nejenom nám, ale při havárii je samo smrtelně ohroženo.

Pomoc, neumím slézt…

Na méně obratné městské mazlíčky číhají kromě cestovních nebezpečí také ta, která vyplývají z jejich mentality: u psů jsou to rvačky, u koček pády z výšky. Hlavně koťata přeceňují síly – vylezou na nejvyšší strom v okolí a k návratu dolů už nemají sílu ani odvahu. Proto je dobré zvláště ve vyšších patrech domu zabezpečit okna sítěmi, a pokud větráte bez sítí, používejte jen ventilaci a ještě se předtím důkladně přesvědčte, že se tudy kočka opravdu neprotáhne.

Další typ poranění hrozí při toulkách po okolí. Nebezpečná je hlavně srážka s autem, po níž bývají nejčastějšími následky vnitřní zranění a zlomeniny. Po boji s protivníkem jsou to zas prokousnuté končetiny, potrhané uši nebo hluboké drápance. I na první pohled nenápadná zranění mohou být o to více bolestivá. Zvíře může mít poškozené vnitřní orgány nebo být v šoku, ale mohou to být také „jen“ pohmožděniny nebo krevní výron.

Reflexní vesta pro nezdárníky

Vůbec nejlepší prevencí úrazů psů, včetně těch, které vznikají při rvačkách, je dokonalá poslušnost a ovladatelnost. U všech zvířat obecně je riskantní nechat je volně pohybovat venku bez dozoru. K sežrání otrávené návnady nebo rozštípnuté kuřecí kosti stačí chvilka, v přírodě se mohou povalovat také ostré střepy a 200 metrů od nejbližší obývané budovy smí psa nebo kočku, pokud nejsou pod kontrolou majitele, zastřelit myslivecká stráž.

Pro méně poslušné psí nezdárníky se osvědčuje reflexní vesta. Zvýší se tak bezpečnost zvířat při pohybu na silnici, vestu však oceníte i při večerních procházkách v lese, když se váš pes zatoulá. Na psa s touto vestou také (snad) nebudou střílet myslivci. Při dohledávání volněji chovaných koček pomáhá obojek, který svítí, nebo je opatřen rolničkou. Označit však lze i další miláčky: existují například šikulové, kteří odnímatelným lepidlem přilepili želvě na krunýř zvukový přívěšek na klíče.

První pomoc začíná ošetřením rány

Pokud dojde k úrazu, je důležité včas ošetřit otevřené rány, protože starší rány se dají chirurgicky ošetřit jen obtížně: bývají zhnisané nebo vyplněné nežádoucí tzv. granulační tkání. Závažnost rány nemusíme vždy odhadnout: bodné rány někdy navenek téměř nekrvácejí a zvíře si může jejich okolí i očistit lízáním, rána přitom může krvácet do tělní dutiny.

Při očišťování rány odstraňujeme pouze drobné nečistoty volně ulpívající na povrchu, nejlépe opláchnutím vodou nebo vyjmutím pomocí pinzety. V žádném případě se nepokoušíme vyjmout předměty (dlouhé třísky, větve, nůž, kusy skla…) pevně v ráně vězící! Tím bychom jednak mohli ohrozit život zvířete rozsáhlým krvácením, jednak bychom veterináři ztížili určení směru a hloubky rány.

Pokud z rány vyčnívá např. větev nebo podobný dlouhý předmět, zvíře co nejdokonaleji znehybníme a předmět u povrchu těla zvířete pevně omotáme silnou vrstvou obinadla, abychom vytvořili manžetu bránící dalšímu zanoření předmětu do rány. Pokud to není nutné, vyčnívající předměty sami nezkracujeme, abychom nezhoršovali rozvoj šoku. Dezinfekci rány ponecháme na veterináři, pokud nejde o ránu mimořádně znečištěnou nebo pokud se nedostaneme do situace, kdy veterinární pomoc nepřijde ještě téhož dne. Většinou se omezíme na dezinfekci okolí rány. Nejvhodnější je 3% peroxid vodíku (ne silnější), který navíc staví drobná vlásečnicová krvácení. Lze použít i Septonex, Betadine, Jodisol, slabý roztok hypermanganu, atd. Bez pokynu veterináře neaplikujeme do rány antibiotické zásypy a masti.

V rámci první pomoci obvykle postačí přiložit na ránu sterilní krytí, které by mělo pokrývat dostatečně velké okolí rány. Pokud nestavíme intenzivní krvácení tlakově, mělo by zůstat prodyšné.

Krvácení je nutné zastavit

Zástava krvácení je důležitá tam, kde byla porušena některá větší céva a hrozí velký únik krve. Tady volíme tlakový obvaz. Přiložíme sterilní krytí a přes ně dostatečně silný smotek sterilní gázy, vrstvu buničité vaty nebo alespoň smotaný co nejčistší hadr. Stiskneme vše rukou a pevně převážeme obinadlem. U řezných a tržných ran se nejprve snažíme okraje rány přiložit k sobě a zajistit sterilní náplastí. Pokud by však v ráně byla porušena opravdu velká céva, nejprve přiložíme škrtidlo. To se přikládá u tepenného krvácení (krev vystřikuje v pravidelných intervalech) mezi ránu a srdce.

U žilního krvácení, které je rovnoměrné a obvykle tmavě zbarvené, přikládáme škrtidlo směrem dále od srdce. Jako škrtidlo použijeme dostatečně široký, alespoň trochu pružný pruh materiálu (látka, speciálně vyráběné gumové škrtidlo, v nouzi silný provaz nebo pásek). Je vhodné podložit je v tlakovém bodě pevným smotkem gázy nebo něčím podobným. Pokud škrtidlo není kam přiložit (to je např. u tepenného krvácení z krku), volíme stlačení cévy přímo v ráně buď prsty nebo sterilním tampónem.

Krvácení vlásečnicové nastává u povrchových nebo podkožních ran. Třebaže může vypadat nebezpečně, obvykle nevede k větším ztrátám krve. Volíme vždy sterilní krytí, někdy přiložení okrajů rány k sobě a fixaci náplastí, případně tlakový obvaz rány.

U silně krvácejících ran vždy hrozí vykrvácení – stačí, aby zvíře ztratilo přibližně 1/3 objemu krve. Ztrátu krve někdy obtížně odhadujeme. Krevní tratoliště na nepropustném a vlhkém povrchu obvykle vypadá nebezpečněji, než odpovídá skutečné ztrátě krve, naopak u nasákavého podkladu hrozí podcenění.

Pozor na šok!

Součástí ošetření jakéhokoli úrazu je zamezení rozvoje šoku. Poraněné zvíře se snažíme uchovat v klidu a tichu, spíše v teple než v chladu, ne na prudkém světle a zajistíme mu volné dýchací cesty. Nepodáváme nápoje (hrozí vdechnutí vody nebo zhoršení případného vnitřního poranění), ale můžeme například vlhkou houbičkou mírně svlažovat ústní sliznici.

Při zlomeninách znehybníme poraněnou část končetiny a oba sousední klouby přiměřenou dlahou, kterou měkce podložíme a pevně připevníme pružným obinadlem. Veškerá manipulace se zvířetem a s jeho poraněnou končetinou musí proběhnout rychle a šetrně, protože zlomeniny jsou bolestivé. Zvíře může snadno upadnout do šoku nebo si své zranění mnohonásobně zhoršit obranným pohybem. Otevřenou zlomeninu překryjeme sterilním krytím, zastavíme vážné krvácení a dále ošetřujeme jako zavřenou zlomeninu. Některá zvířata vnější fixaci vytrvale devastují, protože je dráždí omezením pohybu nebo barvou. Tomu nejlépe zamezíme nasazením krčního trychtýřovitého límce.

Při vykloubení se hlavice kloubu dostane mimo obvyklé postavení a zůstane v něm. Je třeba ji odborným způsobem vrátit do původního postavení – o to by se ale chovatel sám neměl pokoušet. Pouze končetinu zafixujeme a přikládáme chladivé obklady. Některá plemena psů a koček s vrozenou nebo dysplazií určitého kloubu trpí jeho opakovaným vyvrtnutím a vykloubením.

K otřesu mozku dochází po pádu z výšky nebo prudkém nárazu hlavou do překážky. Typickými příznaky jsou zblednutí sliznic, atypická pozice očí, vrávoravá chůze, zmatenost, zvracení a ztráta vědomí. V domácnostech dochází k otřesu mozku u volně létajících ptáků nárazem do zavřeného okna, u psů a koček to bývá po pádu nebo srážce s automobilem. V klidu, za dodržování protišokových opatření, se stav časem sám upraví do normálu, ale po pádu z výšky nebo autonehodě by měl zvíře vyšetřit veterinář.

Trauma = úraz

Zmíníme ještě jeden typ hrozivě vypadajícího nekrvácejícího traumatu: výhřez. K němu dochází po prudkém nárazu (výhřez oční bulvy u některých psích plemen) nebo v důsledku vnitřních křečí (výhřez dělohy nebo konečníku). Vyhřezlý orgán, pokud došlo k jeho znečištění, jemně opláchneme vlažnou čistou vodou. Vždy voláme veterináře, který jej zpravidla překvapivě rychle dokáže vrátit na místo bez trvalých následků pro postižené zvíře.

Kočka všudybylka

Na kočku číhají kromě úrazů ještě další nebezpečí, vyplývající z všetečnosti zvídavé lovkyně a badatelky. Poměrně často k úrazu dochází při oblíbeném lovení hmyzu. Kočka snadno chytí komára, mouchu, ale též včelu nebo vosu. Po jejich bodnutí následuje otok v oblasti tlamičky a krku, který může způsobit udušení.

Kočkám také hrozí otravy, nejčastěji to bývá po sežrání otrávené myši. Mezi příznaky otravy patří zpočátku roztřesené nohy, promodralé sliznice, malátnost a lapání po dechu. Kočka nadměrně sliní a kálí, bez kontroly močí a zvrací. Má nepřítomný pohled a rozšířené zorničky, je podrážděná až agresivní. Následují nekoordinované svalové stahy, křeče a kolaps, zvracení krve, krvácení z konečníku.

Nebezpečné jsou pro ně volně dostupné elektrické kabely, které v bytě vnímají jako zajímavou hračku, kterou je třeba prozkoumat. Důsledkem zásahu elektrickým proudem je šok, popálená tlamička nebo bezvědomí. Pokud zjistíme, že zvíře nedýchá, ale srdce mu tluče, v první řadě mu vytáhneme jazyk a zkontrolujeme, jestli má volnou ústní dutinu. Pak je možné zvířátku dávat masáž srdce jemným mačkáním a uvolňováním hrudníku, někteří chovatelé dokonce elektřinou zasaženému miláčkovi poskytují umělé dýchání z úst do nosu plus stisknutí hrudníku.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Úrazy mazlíčků