U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Umíte betonovat?
Kategorie: Stavba | Autor: Karel Štech
Mezi časté jarní i letní činnosti patří betonování. Beton se používá pro podzemní i některé nadzemní části staveb, pro plochy dvorků a cest, pro stavbu bazénů a jímek. Materiál je to mimořádně pevný, ale jen tehdy, když se dobře zpracuje.
Jak kdekdo ví, beton se vyrábí z cementu, písku, kameniva a vody. Méně už je známé složení cementu a to, jaké požadavky jsou kladeny na písek a vodu, na konzistenci, poměr složek betonu a zacházení s ním. Hlavní složkou všech cementů je jemně mletý křemičitanový nebo hlinitanový slínek; podle složení a způsobu zpracování se cementy dělí na portlandské, struskoportlandské a speciální (hořečnatý, plastifikovaný, popílkový, přehradový, pucolánový, síranovzdorný, trasový, vysokopecní a další). Udržujeme je v uzavřených obalech; cement by neměl být zvětralý. Na písek, který tvoří nejobjemnější složku betonů, jsou kladeny vysoké požadavky: musí mít předepsanou frakci (velikost zrn písku) i složení. Nesmí obsahovat hlinité (jílové) příměsi a organické zbytky. Hrubším kamenivem (štěrkopísek, štěrkodrť) nebo jinými složkami (keramzit, liapor, perlit, agroporit) se může “nastavovat” jen do určitého poměru. Voda používaná do betonu musí být čistá, bez chemických přísad a bez škodlivých příměsí, které by mohly nepříznivě ovlivnit hydrataci cementu (nejčastěji používáme vodu pitnou). U užitkové vody bychom měli ověřit, zda neobsahuje nežádoucí příměsi (organického původu, sirné sloučeniny, sírany) a zda nemá pH menší než 5. Záměsová voda by měla mít teplotu v rozmezí 20 – 25 °C (za chladného počasí použijeme vodu ohřátou na max. 50 °C).
Poměr jednotlivých složek
Kvalita betonu je závislá nejen na kvalitě jednotlivých složek ale i na jejich optimálním poměru. Zpravidla se vyrábí ze dvou frakcí kameniva, a to z písku a z hrubého kameniva. Běžné dávkování písku a kamení je 1,2 až 1,3 m3 na 1 m3 hotového betonu (1 m3 hotového betonu představuje 1,14 až 1,31 m3 nezhutněné směsi). Podle známé jednoduché poučky se beton dávkuje následovně: 1 díl cementu, 2 díly písku, 4 díly štěrku a 0,75 dílu záměsové vody. (Učni oboru zedník také znají mnemotechnickou říkánku: voda tři, cement čtyři, písek osm, šutry šestnáct). Zkušenosti ukázaly, že zvýšení množství cementu (“ať to líp drží”) je kontraproduktivní; příliš “mastný” beton má sklon praskat a jeho pevnost se snižuje. Jednotlivé složky se mají – nejlépe v míchačce – dokonale smíchat nejprve nasucho. Nemáme-li míchačku, budeme složky promíchávat na vhodném podkladu (nejlépe staré PVC linoleum) o ploše asi 2×2 m tak, aby směs byla zcela homogenní. Při ručním míchání ji zvlhčujeme vodou z konve a snažíme se směs “neutopit”. Jestliže má optimální hustotu, měla by zhruba půl hodiny po namíchání začít tuhnout. Znamená to, že bednění (“šalování”) musíme mít již hotovo a ne je dokončovat až po namíchání betonu.
Zásady betonování
Beton se do připraveného bednění nebo do výkopů ukládá v husté konzistenci – často bohužel můžeme vidět, jak stavebník beton doslova nalévá na místo určení. V tomto případě má nízkou pevnost, protože nadbytečná voda v něm vytváří nežádoucí dutiny. Beton se musí průběžně zhutňovat (na stavbách se po-užívají pneumatické vibrátory, u svépomocných staveb postačí dřevěná kulatina nasazená na vhodnou tyč). Tuhnutí betonu by mělo probíhat pomalu. Jestliže betonujeme za teplého počasí (nad 25 °C), musíme po zavadnutí směsi povrch betonu kropit nejméně třikrát denně po dobu jednoho až dvou týdnů, poté jednou denně. Na ochranu před deštěm přikryjeme povrch PVC fólií. Jestliže naopak klesne teplota pod +5 °C, mohlo by dojít k výraznému snížení pevnosti betonu. Proto používáme cementy vyšší třídy a množství zvýšíme až o 10 %. Při nižších teplotách, kdy by se podle návodů měla záměsová voda ohřívat až na 60 °C, nedoporučujeme vůbec betonovat. Bednění je možné odstranit, jakmile beton dostatečně ztuhne – zpravidla již druhý nebo třetí den; bočnice pilířů a sloupů po deseti dnech.
***
Chyby, kterých se stavebníci nejčastěji dopouštějí:
* Složky odhadují “od oka”, případně cementu přidávají “z pilnosti” víc.
* Cement vzájemně mísí (např. VPC a obyčejný se spolu míchat nesmějí).
* Používají starší cement spečený v blocích, který špatně skladovali.
* Často nabírají na nejrůznějších místech písek obsahující hlinité příměsi či organické složky (stonky rostlin, piliny).
* Hrubší kamenivo buď zcela vynechají, použijí nevhodné (porézní, nepevné).
* Složky nedostatečně vzájemně smíchávají.
* Připravují betonovou směs nadměrně řídkou.
* Beton do bednění ukládají po příliš dlouhé prodlevě.
* Směs nezhutňují, nebo jen málokdy.
* Bednění odstraňují zbytečně brzy.
Tabulka
Doporučené mezní hodnoty pro použití betonu
Popis
Příklady
Max. vodní Min. třída Min. obsah
prostředí
prostředí
součinitel 2) betonu
cementu
uvnitř budov
Velmi suché 1)
s velmi nízkou
–
C12/15
– 3)
vlhkostí 1)
Suché nebo
uvnitř suchých
stále mokré
budov nebo
0,65
C20/25
260
trvale ve vodě
dlouhodobé
Mokré,
působení vody,
0,6
C25/30
280
občas suché
většina železobetonových
základů
Středně mokré, uvnitř budov s větší
vlhké
vlhkostí; venku
0,55
C30/37
280
chráněné proti dešti
Střídavě mokré
povrchy střídavě 0,5
C30/37
300
a suché
ve styku s vodou
Střídavě v mrazu; svislé povrchy
mírné nasycení na dešti a mrazu
C30/37
300
vodou
Střídavě v mrazu; vodorovné povrchy
značné nasycení na dešti a mrazu 0,5
C30/37
320
vodou
1) Platí pro železobeton; u betonu bez výztuže platí tento stupeň pro všechny vlivy prostředí kromě střídavého působení mrazu a též kromě chemicky agresivního prostředí.
2) Vodní součinitel je poměr hmotnosti vody a cementu v betonové směsi.
3) Minimální obsah není předepsán, ovšem pro přípravu prostého betonu je nutné použít min. asi 150 kg/m3 betonu.
Popisy k obrázkům
Letní chalupářské zátiší…
Pokud základy vyčnívají nad terén, musíme bednění zajistit proti tlaku čerstvého betonu
Autor fotografií: FOTO ZI
