U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ÚDRŽBA A ČIŠTĚNÍ PODLAHY
Kategorie: Podlahy – speciál | Autor: PETR PETŘÍČEK
Podlaha má umožňovat bezpečnou a pohodlnou chůzi. Ovlivňuje pocit tepla nebo chladu a estetické vnímání interiéru. Při rozhodování z jakého materiálu ji pořídíme, posuzujeme i její náročnost na údržbu a čištění.
V chatách a chalupách bývá nejčastěji podlaha dřevěná, která je oproti jiným materiálům na údržbu a čištění náročnější. Prkna se mírně roztahují a smršťují v závislosti na vlhkosti a teplotě okolí. Abychom tento pohyb, poškozující podlahu, snížili na minimum, je optimální udržovat běžnou pokojovou teplotu a relativní vlhkost maximálně do 60 procent.
Běžný úklid dřevěné podlahy
Pro každodenní úklid dřevěné podlahy postačí zametání a vysávání. Vlhčit by se měla jen nepatrně. Objeví-li se na podlaze skvrna, zkuste použít mírný čisticí prostředek na dřevo (bez čpavku). Asfalt, krém na boty, suché zbytky čokolády nebo mastnotu odstraňujte zředěným alkoholem. Tím můžete vyčistit i skvrny od rtěnky a voskových pastelek. Na parafin a žvýkačku nastříkejte mrazící sprej nebo položte igelitový sáček s kostkami ledu a pak skvrnu opatrně seškrábněte speciální škrabkou se žiletkou.
Drobné škrábance odstraníte vyleštěním kvalitním pastovým voskem. Větší poškození je třeba místně přebrousit a opatřit novou povrchovou vrstvou.
Důkladnější údržba
K takovému ošetření patří lakování, olejování nebo voskování. Jednak tím opět zvýrazníte krásnou strukturu dřeva, ale také zacelíte spoje mezi dílci a lépe je ochráníte proti vodě. (Dnes jsou k tomuto účelu na trhu k dostání i pružné tmely v různých barvách dřeva). Použitý lak by měl být ředitelný vodou. Syntetické laky jsou neprodyšné a nesnesou rozpínání dřeva.
Oleje používáme přírodního původu bez rozpouštědel a formaldehydu. Nanášejí se vždy s časovou prodlevou mezi jednotlivými nátěry. Přebytečný olej, který se nevsákne, musíme vždy setřít. Zaschlý na povrchu by vytvořil nepěkné šmouhy. Naolejované dřevo je tmavší než lakované a velmi příjemné pro chůzi. Je však náročnější na četnost a intenzitu čištění a obnovování povrchu.
Vosk je měkký a zvýrazní strukturu dřeva. Podlaha krásně voní, ale nelze ji extrémně zatěžovat. Tato úprava se nejčastěji používá jen na oživení dřeva.
Dlažba keramická
Keramická dlažba odolává vlhkosti i mechanické zátěži a ani po letech nemění svou barvu a strukturu. Je proto vhodná do zatěžovaných prostor jako jsou zádveří, předsíně, vstupní haly, kuchyně, chodby, koupelny, WC a pomocné prostory (spíže, komory, sklady, kotelny a garáže). Po skončení pokládacích prací je třeba dlažbu dokonale omýt a zbavit ji zbytku lepicích a spárovacích hmot. Použijte však jen menší množství vody, aby nedošlo k vymývání spár. Na trhu je řada výrobců s propracovanými postupy čištění a ošetřování keramických dlažeb. Postupy jsou specifické pro jednotlivé druhy dlažeb – režné, leštěné, cotto. Zpravidla se začíná aplikací silného čistidla, které povrch vyčistí až do pórů. Následuje vodoodpudivý nátěr, nakonec finální úprava, většinou voskování nebo jiný bezvodý postup. Vhodným způsobem, který nezatěžuje okolí, je čištění parní nebo vysokotlaké.
Keramickým páleným výrobkem je i cihelná dlažba. Povrch cihelné dlažby není upraven, takže je třeba jej ošetřit buď tradiční technologií (lněná fermež, přírodní vosky), nebo některým z moderních postupů (hydrofobní a oleofobní prostředky na bázi silikonu). Před ošetřením je také možné dlažbu přibarvovat nebo patinovat. Stejně lze ošetřovat i dlažbu z „topinek“. Jsou to pálené dlaždice, běžné v chalupách od 18. století, zejména v síních, černých kuchyních i na půdách.
Dlažba kamenná
Může být z přírodního nebo umělého kamene. Z přírodních kamenů je nejobvyklejší žula, opuka, pískovec, břidlice, vápenec či mramor. Umělý kámen bychom mohli také nazvat konglomerovaným, protože je většinou směsí žuly nebo mramoru, křemičitých písků, barevných pigmentů a polyesterové pryskyřice nebo cementů, které mají funkci pojiva.
Kamenné dlažby jsou velmi odolné a na údržbu nenáročné. Pro čištění se používají různé lešticí, konzervační a čisticí prostředky speciálně vyvinuté pro kamenné dlažby, a to v závislosti na míře jejich zátěže. Pro běžný úklid postačí obyčejný mop a vysavač. Na čištění venkovní dlažby je zase vhodný vysokotlaký čistič.
Teraco
Je v podstatě také určitou formou umělého kamene. Lité teraco (také terazzo) je podlaha vytvořená z cementové malty se zalitými kaménky ušlechtilých kamenných drtí různé velikosti a barevnosti. Vyrábějí se také strojově lisované a broušené teracové dlaždice.
Základní podmínkou snadné údržby a čištění teraco ploch je jejich chemické ošetření po montáži. Použitím impregnačních prostředků dojde k uzavření mikropórů teraco ploch, ke snížení nasákavosti a tím k zamezení vnikání nečistot, což velmi usnadňuje následnou běžnou údržbu. Pro pravidelné čištění teraco ploch lze používat běžné čisticí prostředky na bázi mýdla. Nevhodné jsou ty na bázi kyselin nebo chlóru (např. SAVO).
Šamotová dlažba
Tato podlaha s velmi dlouhou životností se může v chalupách také vyskytovat. Je tvořena z dlaždic, které jsou do hloubky probarvené. Ošetřují se stejně jako keramická nebo kamenná dlažba.
Laminátová podlaha
Laminátové podlahy jsou dvojího druhu – buď jde o tzv. přímý laminát, nebo o vysokotlaký laminát. Přímý laminát, označovaný DPL, je vyroben z několika vrstev papíru prosyceného melaninovou pryskyřicí a z dekorační papírové fotografické tapety s dezénem dřeva. Je tenčí a hodí se do méně zatěžovaných místností. Vysokotlaký laminát, označovaný HPL, má stejné složení, ale navíc je slepen s nosným prvkem a je tedy silnější. Z hlediska tvrdosti je laminát dokonalejší než srovnatelné dřevěné lamelové a mozaikové parkety. Běžné ošetřování a čištění laminátu je snadné, suché i vlhké, rozhodně ne mokré. Nelze jej však renovovat (brousit). Mechanicky poškozený laminát je možné pouze opravit tmelem, který má životnost stejnou jako vlastní podlaha, ale je vizuálně patrný.
Klasické linoleum
Vyrábí se z lněného oleje, korkové nebo dřevité moučky, přírodních pryskyřic a pigmentů, jako podložka se používá juta. Díky těmto komponentům disponuje dobrou odolností a trvanlivostí, je antistatické a má antibakteriální vlastnosti. Nevadí mu kolečka židlí, slabé kyseliny, oleje a tuky, poškozují je však alkálie. Odolá i hořící cigaretě (skvrna, která od oharku může vzniknout, se dá vyčistit jemným smirkem a mýdlem, poté se zakápne trochou ošetřující emulze).
V našich poměrech se obvykle při vytírání nešetří vodou, ale linoleum to nemá rádo, vyžaduje jen setření vlhkým hadrem nebo mopem. Větší znečištění se odstraní roztokem slabého neutrálního detergentu (syntetický čisticí prostředek) a poté se podlaha vytře čistou vodou. Po položení se na linoleum nanáší speciální ochranná emulze (její značku by měl doporučit prodejce). Při provozu se tato vrstva musí pravidelně obnovovat.
***
VÝMĚNA POŠKOZENÝCH DLAŽDIC
Při opravě dlažby výměnou poškozených dlaždic za nové je dobré dodržet tento postup:
* Odstraníme velmi opatrně spáru po celém obvodu dlaždice úhlovou bruskou s listem na kámen (musí být provedeno nejdříve, protože při vysekávání poškozeného obkladu se přes neodstraněnou spáru přenášejí síly na další obkladový prvek a může dojít k jeho poškození).
* Poškozenou dlaždici vyjmeme vysekáním od středu směrem ven.
* Odstraníme zbytek lepidla nebo cementu až na původní podklad, spíše více.
* Odstraníme prach a následně natřeme podklad penetrací.
* Naneseme nové vrstvy lepicí hmoty po celé ploše dlaždice.
* Vtlačíme dlaždici, někdy i navlhčenou, do podkladu a vyrovnáme ji v ploše.
* Odstraníme přebytek lepicí hmoty, očistíme od ní také povrch.
* Spárovat můžeme až po vytvrzení lepicí hmoty.
O autorovi| TEXT: PETR PETŘÍČEK
Popisy k obrázkům
Dřevěná podlaha z dubu je v chalupách nejčastější
Dřevěné podlaze svědčí suché metody úklidu, jako je vysávání
Běžná údržba keramické dlažby je nenáročná a snadná
Autor fotografií: FOTO: KÄRHS A KERMAT
