Typy záhonů

Omrzela se vám klasika v podobě obdélníkového záhonu? Máte netypickou zahrádku a šetříte každý centimetr místa? Nechte se inspirovat a dodejte své zelené oáze osobitý styl.

Tvář zahrady určuje vícero aspektů. Zásadní vliv má poloha pozemku a klimatické podmínky. Než začneme cokoliv sázet, měli bychom vypozorovat, jaké máme na zahradě stanovištní podmínky. Kam svítí sluníčko, která místa jsou naopak po většinu dne ve stínu. Každá zahrada je jiná a každá oblast i jen v naší republice je zcela odlišná.

Co ovlivňuje vzhled zahrady

“V první řadě je nutné vzít v potaz nadmořskou výšku pozemku, kvalitu půdy a zda se jedná o suché, nebo zamokřené místo. Díky tomu zjistíme, co by se dalo na daném místě pěstovat. To jsou podmínky, které neovlivníme,“ vysvětluje designérka zahrad Alena Gajdušková s tím, že alespoň do jisté míry můžeme změnit kvalitu půdy. „Nejsnáze se vylepšuje jílovitá půda. Sice je těžká a chladná, ale je úrodnější než písčitá, ze které odtéká veškerá voda. Méně výživnou půdu doporučuji pravidelně přihnojovat kvalitním kompostem.“

O tom, jak bude naše zahrada vypadat, rozhoduje také vzhled domu, rozloha pozemku a v neposlední řadě i naše fyzická kondice. Máme-li k dispozici velký prostor, pak jsou možnosti seberealizace široké. Pozemek je vhodné rozdělit na odpočinkovou část, záhony okrasné a užitkové, případně vytvořit polykulturu.

„Polykulturní záhony jsou nejen zajímavé, ale i velmi praktické. Když sesadíme dohromady konkrétní rostliny, které se podporují a doplňují, pak se vzájemně udržují v dobrém zdravotním stavu. Typickým příkladem jsou jahody a česnek. Jahody kryjí půdu a udržují vláhu, zatímco česnek roste do výšky, takže si prostorově nekonkurují. Navíc česnek chrání jahody proti houbovým chorobám. Pod stromy můžeme zasadit například kostival nebo další stínomilné byliny, kterým nevadí částečné zastínění. Takto zužitkujeme daleko více prostoru,“ říká Alena Gajdušková.

Rozložení záhonků určuje také praktické hledisko. Pro bylinky do polévky se nám nebude chtít běhat na druhý konec zahrady, zatímco ovocné stromy nemá smysl sázet k domu. Pokud vlastníme pouze malou zahrádku, snažíme se využít každý kousek místa. Abychom sklidili co nejvíce zeleniny, můžeme použít různé fígle v podobě vysokých záhonů, které rozšiřují pěstební plochu a navíc vypadají zajímavě.

Důležitým hlediskem, které musíme zohlednit, je náš záměr. Jiné záhony a jejich rozmístění zvolíme v případě, že chceme hlavně lenošit v houpací síti a užívat si pohled na rozkvetlé květiny, jiné pak, když budeme chtít naplnit sklep bramborami, jablky a spižírnu záplavou rybízových džemů.

Vliv má i náš čas, který můžeme strávit pracemi na zahradě. „Na chalupě, kam jezdíme jen občas, není vhodné pěstovat zeleninu náročnou na závlahu, protože ta nebude při nedostatku vody prospívat.”

klíčová dírka s ústřední cestičkou

Jak založit záhon

Zakládání záhonů má svá pravidla. Přípravné práce je dobré vykonávat po hlavní sezóně, kdy už není na zahradě tolik práce, zároveň by zahrada ještě neměla být uložena k zimnímu spánku. Ideálně tedy připravujeme nové záhony na podzim, aby byly na jaře přichystány k výsevu a výsadbám.

„Pokud zakládáme záhon na původní travnaté ploše, buď ji musíme zrýt, což je pracné, nebo využijeme permakulturní postup, kdy plochu zamulčujeme takzvaným neprostupným mulčem. Trávu nejdříve posekáme nakrátko, na ni položíme nebarvené papírové kartony větších rozměrů zbavené lepenek. Dbáme na to, aby se překrývaly minimálně deset centimetrů přes sebe, aby tráva nemohla dále prorůstat. Na kartony nakupíme slámu, posekanou trávu a různé rostlinné zbytky (třeba i z kuchyně) vhodné do kompostu. Takto necháme budoucí záhon uležet přes celou zimu až do příští sezóny. V pozdním jaře sázíme přímo do rozložených vrstev rostlinných zbytků třeba cukety nebo jinou zeleninu s velkou potřebou živin. Když bychom karton odkryli, objevíme, že pod ním je krásná živná půda zbavená nežádoucího porostu, do které můžeme rovnou sázet,“ radí Alena Gajdušková.

Vysoký záhon

Ocení ho lidé, kterým dělá problém se shýbat, například senioři, vozíčkáři. Založení vysokého záhonu je sice poměrně pracné, ale vyplatí se do budoucích let.

„Tyto záhony bývají vysoké kolem jednoho metru i více. Zeminu navršíme do tvaru střechy, sklon by měl být alespoň 45 stupňů,“ vysvětluje Alena Gajdušková a radí, jak na to: „Zhruba do třiceti centimetrů vyhloubíme zeminu. Odebereme drny, které si dáme stranou, protože je ještě použijeme. Na dno záhonu položíme větší kmeny, větve, kusy dřeva, protože tento materiál nám později pomáhá udržet vlhkost v záhonu. Na ně přidáme drny trávy zelenou stranou dolů, aby nám z nich později tráva nerostla, nebo jiný zahradní odpad. Pak vršíme méně kvalitní substrát a poslední vrchní vrstvu, do které sázíme, tvoří kvalitní kompost. Vše důkladně zpevníme do tvaru střechy. Důležité je vysoké záhony zakládat v severojižním směru, aby byly dostatečně osluněny po celý den,“ vysvětluje Alena Gajdušková.

Obdélník

Je nejznámější a nejčastěji používaný. Pro svou pravidelnost se v něm dobře orientujeme.

„Obdélníkové záhony můžeme mít na zahradě celý život. Po jejich založení je ideální už je nerýt, abychom nenarušili strukturu půdy. Šetrné zpracování půdy buď ploskořezem, nebo rycími vidlemi pomáhá rozvoji půdních mikroorganismů. Tím se postupně zvyšuje úrodnost,“ říká designérka. „Obdélníkové záhony bych doporučovala pro pěstování zeleniny, hlavně té, která roste v řádcích a potřebuje dokonale zpracovanou půdu, například mrkev, ředkvičky nebo petržel.“

Pokud by se někomu zdál obdélník strohý, může kolem i mezi zeleninu vysadit třeba afrikány nebo měsíčky, které ho oživí. Navíc tyto rostliny účinně čistí půdu od škodlivých háďátek.

Jiný typ „čtvercových“ záhonů s obdélníkovým půdorysem

Čtverce

Bývají vyvýšené, ohraničené bedněním. Čtvercové nádoby můžeme využít i pro pěstování rostlin na balkóně. Na jedno místo se vejde vícero druhů plodin a o všech máme krásný přehled. „V jednom čtverci třeba pěstujete hrášek, na druhém květiny, na dalším bylinky. Podobně můžeme rozčlenit větší záhon na jednotlivé segmenty. Celkový dojem z čtvercových záhonů může být pestrý, neformální. Důležité je opět pamatovat na snadný vstup do záhonů.“

Skalka

Má hlavně estetickou funkci. Hlavní je, aby působila přirozeně, proto je dobré ji do zahrady zakomponovat s citem. Obsahuje kameny (vždy je lepší vybírat jen jeden druh). Základ tvoří drobné kamínky nebo štěrk, na které navozíme písek a substrát.

„Substrát by měl být chudý na živiny, abychom napodobili přirozené stanovištní podmínky skalniček. Kameny ve skalce fungují jako tepelný akumulátor, ale mají i estetickou funkci. Mezi kameny lze pěstovat suchomilné rostliny, ale můžeme je zaměnit i za středomořské bylinky, čímž povýšíme její estetickou funkci i na funkci praktickou. Pak doma nebudeme mít skalku, ale bylinkový vrch,“ říká Alena Gajdušková.

Střešní zahrada

Zahradám, ve kterých je střešní krytina nahrazena zeleným porostem, se říká „zelené střechy“. Nádherně oživují domy, působí esteticky, ale založení je finančně i technicky náročné. Pro zelenou střechu se nehodí každá střecha, tvarově vhodné jsou rovné nebo mírně šikmé a pultové střechy a střešní konstrukce musí vydržet značnou váhu substrátu a rostlin.

„Střešní zahrada vyžaduje speciální opatření, aby voda neprosakovala, kam nemá. Má však řadu výhod. Kromě bezesporu estetického hlediska slouží v létě jako klimatizace a v zimě naopak izoluje. Některé mají i speciální závlahový systém, kdy se využívá tzv. šedá voda z domácnosti.“ Pěstovat na střeše můžeme různé druhy trav, sukulenty, ale i další rostliny, které snesou úpal.

Klíčová dírka

Tento typ záhonů, který může mít pravidelný i organický tvar libovolné velikosti, se nazývá podle cestičky připomínající klíčovou dírku.

„V záhonku si vytvoříme vstup, jakousi cestičku širokou přibližně 30 cm, kterou zakončíme kulatou ploškou o průměru půl metru, připomínající svým tvarem právě klíčovou dírku. Ta nám umožní dostat se při obdělávání půdy pohodlně do prostoru. Výhodou tohoto tvaru cestičky je, že oproti těm klasickým zabere pouze 15 % z plochy záhonu. Je vhodná pro jakoukoliv zahradu, ať už pro pěstování květin, či zeleniny. Můžeme si vytvořit kruhový záhon s jednou klíčovou dírkou nebo větší záhon volného tvaru a v pravidelných intervalech vytvoříme vícero klíčových dírek,“ říká Alena Gajdušková. Tyto záhony mohou být vyvýšené i klasické.

Pyramida

Je vhodná do malých zahrad, protože nám zvětšuje pěstební plochu. Působí hezky, zároveň je velmi praktická. Na ploše 2 m² se dá pěstovat až 80 ks sazenic jahod. „Základ pyramidy tvoří čtvercové bednění o několika velikostech nebo betonové prvky tzv. rundflor. Obvykle se na sebe staví tři až čtyři patra. Do bednění potřebujeme kvalitní kompost a velké množství zeminy, jeden betonový prvek má obsah necelých sedm litrů.“

Pyramida se využívá především k pěstování jahod

Nepravidelné záhony

Komu připadá klasický obdélník nebo čtverec nudný, může si vysázet rostliny například do tvaru mandaly, ledviny, esíčka, oblouku apod. Fantazii se meze nekladou. „Nepravidelné záhony jsou estetickou záležitostí. Oblíbili si je lidé, kteří si libují v originálních tvarech. Je důležité vědět, jaké rostliny spolu kombinovat, abyste si vytvořili hezké kompozice, které jsou spolu v harmonii, ať už barevně, vzrůstem rostlin, nebo architekturou porostu,“ podotýká designérka.

Německá kopa

Patří mezi vyvýšené záhony, podobně se i zakládá. Německá kopa opět zvětšuje pěstební plochu, záhon je plný živin a kvalitního kompostu a nemusíme se k němu tolik shýbat. „Vizuálně působí jako val, říká se mu také pahorkový záhon. Je vhodný spíše pro užitkovou zahradu. Dobře se obdělává, je výživný, proto na něm můžeme pěstovat na výživu náročnější rostliny, jako jsou třeba papriky, tykve nebo rajčata,“ říká Alena Gajdušková. Německá kopa by měla mít do výšky kolem půl metru a zhruba metr a půl do šířky.

Německá kopa je variantou zvýšeného
záhonu

Bylinková spirála

Působí krásně a přináší mnoho užitku. Ve speciálním vyvýšeném záhonu stočeném do spirály na malé ploše vytvoříme širokou paletu mikroklimat, a tak si na něm najdou své místo všechny druhy bylinek.

„Nahoře, kam praží slunce a je přirozeně nejsušší stanoviště, se daří středomořským bylinám, jako je levandule nebo rozmarýn. Shora dolů spirálou prosakuje srážková voda, takže nám vznikají i vlhčí partie, u paty spirály je vhodné založit malé jezírko, ve vlhku se bude dobře dařit mátě či meduňce. V případě spirály využíváme i světových stran. Po slunku na jižní straně zasadíme byliny a trvalky, které vyžadují slunce, na severní straně, která je odvrácená, se daří bylinám s menší potřebou osvitu, například kostivalu, čechřici vonné apod. Bylinková spirála může být různě veliká, opět záleží pouze na konkrétních možnostech. Popsané principy fungují stejně, “ říká Alena Gajdušková.

Do bylinkové spirály umísťujeme rostliny podle jejich nároků na stanoviště

Sluneční past

Sluneční pastí nazýváme mírně vyvýšený záhon, opět různých velikostí, který je nakloněný směrem k jihu. Okraje záhonu jsou tvořeny lemem třeba z proutí, kamenů nebo vyššími rostlinami s tím, že směrem k jihu zůstává záhon otevřený. „Vzrůstné rostliny jako slunečnice, topinambury nebo i kukuřice a popínavé fazole vytvářejí kolem záhonu živý větrolam. Hmota záhonu je ve spodní vrstvě tvořena nezetlelým organickým materiálem (větvičky, kartony), na ni přijde materiál, který se rozkládá rychleji (listí, nezetlelý kompost apod.). Vrchní vrstvu tvoří kvalitní zemina. Zhruba po týdnu organický materiál na záhoně slehne a můžeme začít sázet teplomilnou plodovou zeleninu náročnou na přísun rychlých živin,“ vysvětluje Alena Gajdušková a dodává, že záhon dostal jméno podle značné schopnosti akumulovat teplo a sluneční energii.

Text: Michaela Jendruchová
Foto: Martina Lžičařová, Zdeněk Roller, Petr Živný a Shutterstock

Typy záhonů