U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
TRVALÁ OZDOBA CHATY A CHALUPY
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Petr. Hladík
Kvetoucí trvalky jsou jedním z nejlákavějších prvků v zahradní kompozici. Jsou to víceleté rostliny, které nás těší svými květy po celé vegetační období. Velmi časně zjara to jsou čemeřice, talovín, v létě cibuloviny a mnohé další trvalky, do pozdního podzimu kvetou astry, chryzantémy a zima rovněž není skoupá na dekorativní druhy, jako jsou okrasné trávy, štěničníky, rozchodníky a netřesky.
Trvalky patří ke květinám, které jsou morfologicky i pěstitelsky velmi různorodé, a proto je jejich použití tak mnohostranné. Některé pocházejí z dalekých koutů světa. Mezi těmi, které u nás přečkají zimní období ve volné půdě, však jsou jen druhy z mírného klimatického pásma.
Rozmanité ve všech směrech
Z pohledu zahradníka je to skupina rostlin, jejichž nadzemní části na podzim zpravidla odumírají a nepříznivé období přežívají v zásobních orgánech, jako jsou oddenky, ztlustlé řepovité kořeny, hlízy apod. V těchto orgánech jsou uloženy zásobní látky a mají i obnovovací očka, z nichž za příznivých podmínek vyraší nové rostliny. Hlíznaté rostliny a cibuloviny také splňují kritéria pro zařazení mezi trvalky, protože též tvoří zásobní orgány a nadzemní části nepřežijí jedno vegetační období. Jinou skupinu tvoří rostliny stálezelené, které ve spodní části dřevnatějí nebo rostou polštářovitě; často si udržují zelené nadzemní části i v nepříznivém období. Řadíme sem mnoho horských druhů, které takto reagují na poměrně krátké vegetační období, ale též některé nížinné druhy, z nichž je nejznámější hvozdík (Dianthus), devaterník (Helianthemum), mateřídouška (Thymus) nebo tučnolisté rozchodníky (Sedum) a netřesky (Sempervivum). Trvalky jsou nejvíce ceněny pro květy, nelze však pominout ani atraktivní olistění, od žebernatých na spodu svinutých listů bohyšek (Hosta) nebo mečovitých listů kosatců (Iris) až po jemné listy řebříčku (Achillea). Listy většinou přežívají krásu květů a tím některým trvalkám prodlužují období působivosti, což oceníme především v menších zahradách.
Základní typy výsadeb
Krása trvalek se nejlépe uplatní v rozvolněných a nepravidelně uspořádaných zahradách. V malých lokalitách mají místo především tam, kde převládá přírodní prostředí, například v těsné blízkosti lesa, na členitých pozemcích, v extrémních polohách atd. Mohou se uplatnit ve všech typech zahrad. Rozeznáváme dva základní typy trvalkových výsadeb. Prvním typem jsou smíšená rabata, což jsou v podstatě dlouhé květinové záhony pravidelného tvaru; bývají široké 1 až 3 metry a různě dlouhé. Vyniknou v návaznosti na méně výrazné pozadí. Květiny jsou nejpůsobivější před tmavším pozadím keřů, zvláště pak jehličnanů, a podobně mohou oživovat i jinak fádní zdi. Estetickou zásadou v tomto případě je fakt, že se zde více než jednotlivé trvalky uplatňuje záhon jako celek. Dalším typem jsou volné trvalkové skupiny, které nemají pravidelný půdorys a vyznačují se proměnlivostí jednotlivých skupin. Kombinují se zde různě vysoké rostliny, takže může vyniknout vedle záhonu jako celku i krása jednotlivých rostlin. Ve volných trvalkových skupinách se více využívá nízkých plazivých trvalek s pěkným olistěním, jímž se uplatní i mimo dobu kvetení. Druhové bohatství trvalek umožňuje jejich dostatečný výběr pro jakékoliv stanoviště. Bereme-li ohled na požadavky rostlin, můžeme je dále vybírat podle velikosti, barvy, doby květu nebo tvaru listů. Pečlivě založený a udržovaný trvalkový záhon vydrží bez přesazování až šest let a mnohdy i déle. Každý druh nebo skupina druhů (společenstvo) rostou v určitých podmínkách. Převezeme-li je na podobné stanoviště v jiné geografické oblasti, zpravidla si snadno přivyknou.
Pěstování a ošetřování
Výběr stanoviště a dobrá příprava půdy jsou základní podmínkou následného estetického dojmu celé úpravy. Nejprve místo pro záhon řádně odplevelíme, hlavně odstraníme vytrvalé plevele včetně kořenů. Půdu před jarní výsadbou zryjeme již na podzim asi na výšku listu rýče, což je do hloubky 30 cm. Při vlastní výsadbě dbáme, abychom nesázeli vedle sebe rostliny s odlišnými nároky Jarní výsadba začíná v březnu a končí v polovině května. Podzimní sázení může začít v polovině srpna a pokračuje nejdéle do začátku listopadu. Některé druhy podzimní sázení a přesazování nesnášejí (např. rmeny, japonské sasanky, kopretiny, hlaváče, vlčí boby aj). Jiné, například kosatce, je vhodné sázet a přesazovat po od-květu v červenci, pivoňky nejlépe v září, řebčík a liliochvostec po odkvětu a zatažení, což je od počátku července. Důležité je sázet na správnou vzdálenost, při níž se rostliny mohou dobře vyvíjet a vzájemně si nepřekážejí. Další péče o trvalky spočívá v odplevelování, okopávání, odstraňování odumřelých částí a v zálivce, podle potřeby i přihnojování.
Množení trvalek
Množení semenem je možné u základních druhů, kde budou zachovány vlastnosti matečných rostlin. Vzhledem k tomu, že většina dnes pěstovaných trvalek je do značné míry prošlechtěna, budeme se dále zabývat vegetativním množením. Nejjednodušším způsobem je dělení, které je vhodné pro většinu trvalek. Používá se u okrasných travin, ale i u dalších trsovitých nebo plazivých trvalek a provádí se v chladnějších obdobích roku, hlavně v časném jaru. Rostlinu, kterou chceme rozdělit, rycími vidlemi vyjmeme ze záhonu, odstraníme zeminu a dělíme ostrým nožem na samostatné části. Na jaře přicházejí v úvahu trvalky kvetoucí na podzim (kopretina – Chrysanthemum, astra – Aster, třapatka – Rudbeckia, záplevák – Helenium aj.) a trvalky rašící pozdě na jaře (bohyška – Hosta, čechrava – Astilbe). Podzimní dělení provádíme v časném podzimu, aby do nástupu mrazů rostliny zakořenily. Na podzim můžeme rovněž dělit trvalky, které kvetou na jaře a nejsou choulostivé, např. tařičku (Aubrieta), huseník (Arabis), rožec (Cerastium), konvalinku (Convallaria majalis), čemeřici (Helleborus), kamzičník (Doronicum), krvavěnku (Sanguinaria), dřípatku (Soldanella) a další.
VÝBĚR STANOVIŠTĚ
V zahradě není místa, na kterém by nemohly růst trvalky. Rostliny do suchých podmínek se na první pohled poznají podle malých až středně velkých listů a často stříbřitého ochmýření. Hodí se sem hvozdík (Dian-thus gratianopolitanus), rozchodník (Sedum acre), rmen (Anthemis), juka (Yucca filamentosa), mateřídouška (Thymus), trávnička (Armeria maritima) a z travin je to oves (Avena sempervirens), kostřava (Festuca cinerea, F. glauca a F. punctoria) a vousatec (Pennisetum alopecuroides). Stínomilné rostliny milují neosluněná místa na severní straně domů, chat a pod skupinami stromů. Vhodným seskupením může být porost tvořený břízou bělokorou (Betula pendula) a v jejím mírném stínu by mohl být vysazen jako keřové patro nižší druh javoru (Acer) nebo svída (Cornus). Pod nimi mohou růst bohyšky (Hosta) ozdobné zelenými, modrozelenými a pestře zbarvenými listy, kapradiny, případně časné jarní cibuloviny, např. sněženky (Galanthus), bledule (Leucojum) aj. Z dalších trvalek to jsou bramboříky (Cyclamen), kokořík (Polygonatum) a konvalinky (Convallaria majalis). V menší stinné zahradě se lépe uplatní partie hajních rostlin pod keřovým patrem tvořeným bezem hroznatým (Sambucus racemosa), nižšími javory (Acer), brslenem evropským (Euonymus europeus) a nízkým až poléhavým brslenem (Euonymus nanus). Trvalkami vhodnými do této partie jsou sasanky (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), jaterník (Hepatica) a z drobných jarních cibulovin a hlíznatých květin jsou to dále sněženka (Galanthus nivale, G. Elwesii), bledule (Leucojum vernum), talovín (Eranthis hiemalis), dymnivka (Corydalis cava), česnek medvědí (Allium ursinum) aj. Stinné zákoutí láká rovněž k vyplnění kapraďovitými rostlinami společně s okrasnými travinami. Z kapradin se sem hodí např. žebrovice (Blechnum spicant), kapraď (Dryopteris erythrosora), jazyk jelení (Phyllitis scolopendurium), osladič (Polypodium vulgare), kapradina (Polystichum aculeatum, P. mumitum). Z travin to jsou především ostřice (Carex morrowii, C. pendula), bika (Luzula nivea, L. sylvatica) aj.
Foto – Zlaté rudbekie, různobarevné floxy i další trvalky krásně vyniknou před bílou fasádou chalupy
Foto – Skalku, která z plného slunce ustupuje do stínu, můžeme ozdobit hostou i některou z kapradin, snášejících přísušek
Foto – Při tvorbě trvalkového záhonu dbáme na jeho výškové členění. V tomto případě se nad okrasnými česneky a liliemi tyčí jako dominanta štíhlá květenství vlčího bobu
Foto – Zvonek žlučníkolistý je půdopokryvnou trvalkou, která zazáří na vašem záhoně od června do srpna; je dobrým sousedem mateřídoušky
Foto – Trvalkový záhon vynikne uprostřed trávníku. Neměl by plochu pohledově tříštit a opticky zmenšovat. Sázet je můžeme také na okrajích travnatých ploch nebo poblíž cesty či odpočívadla
FOTO I. TICHÝ, M. MAŠÍN A ARCHIV
