Truhlářské rohové spoje

Rubrika: Dílna

Znalost konstrukce osvědčených truhlářských rohových spojů využijete při výrobě i opravách nábytku, zásuvek nebo laviček či zahradních truhlíků. Vystačíte si při tom i s ručním nářadím.

Pomocí několika základních typů konstrukčních rohových spojů můžete spojovat masivní dřevo, spárovku či stále častěji používanou biodesku, což je třívrstvá masivní lepená deska.

Za základní rohový spoj se v truhlařině považují ozuby (cinky, rybina). Jejich různé varianty jsou po staletí používané a prověřené, a pokud se je naučíte dělat, docílíte velmi pevného spojení nábytku či dřevěných výrobků, které navíc dobře vypadá. Vytvářejí se pomocí vícenásobných klínovitých čepů (rybiny) nebo rovných čepů (sdružené čepy). Ty se právě nazývají ozuby, případně rybiny. Jsou vhodné zvláště ke kompletaci desek z masivního dřeva. Takto spojené díly totiž mohou neomezeně sesychat a bobtnat, ale nezbortí se.

Nejpoužívanějšími druhy ozubových spojů jsou rybinové ozuby (otevřené, polokryté a celokryté) a sdružené čepy (přímé ozuby). Otevřené ozuby jsou viditelné z obou na sebe kolmých stran výrobku. Ozuby polokryté naopak vidíte jen z jedné strany výrobku. Celokryté ozuby se příliš často nepoužívají, zpravidla je truhlář dělá u výrobku, na nějž je vidět ze všech stran a spoje přitom mají zůstat ukryté. K výrobě ozubů (cinků) se v tradiční truhlařině používá pilka čepovka a dláto. Pilkou se vyřežou zářezy, poté se materiál odseká dlátem. Na jedné straně se ozuby zužují směrem od kraje desky dovnitř, na kraji jsou tedy širší než uvnitř. To jim dává tvar rybího ocasu, proto se jim říká rybina. Druhý kus výrobku má ozuby stejně široké. Ty však mají rozdílnou tloušťku na opačných stranách prkna, z jedné strany jsou širší a zužují se ke druhé straně prkna. A právě zkosení zajišťuje pevnost a jen velmi obtížnou rozpojitelnost spoje v tahu.

Pokud chcete, aby spojení ozuby nebylo z jedné strany vidět, používá se polokryté spojení. Díl dřeva, který na čelních koncích kryje rybiny, se nazývá kryt. Tloušťka krytu by měla být asi 1/4 až 1/3 tloušťky dřeva. Nařezávání ozubů se v tomto případě dělá jen z vnitřní hrany dílu.

Rohy ozubů se nedoříznou, odstraňují se vydlabáním. Dlabání je především u měkkého dřeva snazší, pokud se rohy naseknou například škrabkou nebo kusem pilového listu.

Strojové ozuby

Strojové vytváření ozubových spojů se dělá na ozubovacích frézkách svlakovou frézou, která je vedena vodicím kolíkem kolem vodicího kužele. Vzhledem k tvaru frézy získají ozuby zaoblené dno. Na ozubovacích frézkách lze vytvářet otevřené a polokryté ozuby.

U spoje na sdružené čepy jsou všechny řezy vzájemně rovnoběžné. Toto spojení se při montáži samo od sebe nezatáhne a musí být slepeno ve stahováku nebo pomocí svěrek. Vzhledem k plochám, které jsou ze všech stran rovnoběžné, lze sdružené čepy vyřezat na čepovacích strojích nebo vyfrézovat speciálními frézami na frézkách.

Rozpor a čep

Tento spoj může být lepený i nelepený. Používá se ke spojování pravoúhlých rámů, hlavně u dveří, oken a nábytkových dvířek. Na jednom dílu je v místě spojení odstraněna prostřední třetina šířky prkna (rozpor), na protilehlém dílu naopak obě třetiny vnější, zatímco ta prostřední se ponechá. Tím vznikne čep k zasunutí do rozporu. Spoj se obvykle lepí, ale může se také zajistit dřeveným kolíkem.

Spoje na rozpor a čep mohou být jednoduché nebo dvojité. Čepy se obvykle vytvářejí na vodorovných vlysech a rozpory na vlysech svislých. Tloušťka jednoho čepu se rovná třetině, dvojitého čepu pětině tloušťky vlysu. Čepy i rozpory se rýsují současně, což je důležité pro docílení přesnosti. Rýsují se tvrdou tužkou, jejich délky se rýsují podle úhelníku. Čepy se řežou čepovkou s jemným ozubením. Na přesnosti osazení čepu závisí kvalita spoje. Řezání rozporů se dělá od narýsované čáry směrem dovnitř. Čep se řeže naopak, směrem ven. Tak zajistíte potřebnou těsnost spoje. Při řezání dejte pozor, abyste nenařízli čep. Aby čepy do rozporů přesně zapadly, řežte rozpory těsně vedle rysky dovnitř.

Po vyřezání vydlabejte vnitřní část rozporu pomocí dláta. Dlabe se asi do poloviny šířky vlysu, potom se z opačné strany stejným způsobem vydlabe druhá polovina. U spojů se skrytým čepem se rozpor nedokončuje dlabáním z opačné strany. I pro vytvoření spojů na rozpor a čep je možné použít příslušné typy truhlářských fréz.

Dlab a čep

Tento spoj se používá podobně jako rozpor a čep a také například na žebříky, ke spojování lubů a noh u stolů a židlí a jiných rámových konstrukcí. Čep se někdy zajišťuje kolíkem. Dělá se to vždy, když jde o nelepený spoj na sucho.

Dlab je otvor ve dřevě, který má kruhový, oválný nebo pravoúhlý tvar. Do otvoru se zasouvá čep, který vytvoříte ubráním materiálu na připojovaném dílu. Čep má stejný tvar jako otvor (dlab). Čep může zasahovat jen do části druhého dílu, přes celou šířku nebo dokonce může být průběžný a na druhé straně vystupovat ven, kde je zajištěn klínem. Čep může být také na opačné straně zpevněn vsunutým klínkem.

Na pero a drážku

Tento spoj využijete při výrobě různých rámů včetně těch pro nábytková dvířka. Tloušťka pera by neměla tvořit více než 1 až 1/3 tloušťky dna a drážka by neměla být hlubší než 4/10 tloušťky boku. Pero musí především u vnějších rohů přesně zapadat do drážky. Rohový spoj s příliš velkým pnutím by již při sestavování praskl. Rohový spoj na pero se hodí na vnější rohy u výrobků z masivního dřeva a laťovek, ale ne pro díly z dřevotřískových desek. Spojení se lepí a někdy se i stlouká hřebíky. Používá se rovněž často při výrobě regálů, dveřních zárubní či zásuvek.

Místo vyříznutých nebo vyfrézovaných per se mohou pera do drážek i vkládat. Bývají z překližek, dřevovláknitých desek nebo příčného dřeva. K dostání jsou i speciální druhy per, například plastová, úhlová či různě tvarovaná pera.

www.truhlarskyportal.cz, www.biodeska.cz, www.truhlarime.cz

text: Richard Guryča
foto: Archiv firem, Shutterstock
kresby: Wikipedie